Stalo se už takovou tradicí, že jednou za rok se na prodlouženej víkend seberem, zabalíme do batůžku jedno třričko, ponožky a tři tyčky a přeběhnem nějaký český hory. Na letošek jsem se těšil moc, páč po peckách na Šumavě a v Kruškách byly dva za mě maličko slabší roky v Českym Lese a Brdech. Letos jsme ale mířili vysoko. Do Jeseníků.
Celý příspěvek
Po víkendovejch přebězích Šumavy, Krušnejch a Českýho Lesa jsme se letos nehodlali držet při zemi ani za humny a plány byly velkolepý. Do Alp jsme chtěli, kolem toho Mont Blancu, že prej poběžíme. Leč někteří členové naší stabilní party prohlásili, že se letos budou rozmnožovat a Mont Blanc tak bude muset rok počkat. Takže letos za humny a při zemi víc než kdy jindy. Přes Brdy poběžíme. A rozhodnutí se to nakonec ukázalo jako víc než prozíravý, páč Velkej Koronáč letos házel vidle do jedný akce za druhou.
Celý příspěvek
Třetina roku 2020 je za náma, tak už je pomalu nejvyšší čas, ne-li sakra pozdě, ohlídnout se, co všechno přinesl ten rok minulej.
I když vlastně celej rok jezdim na kole a běhání mě moc nebaví, z nějakýho divnýho důvodu se pořád držim hesla aspoň jedno pořádný dlouhý běhání za rok. Vždycky to strašně bolí, ale (nebo možná právě proto) je to vždycky zážitek na celej život. Závod Slapy Trail Maniacs mam v hledáčku už dlouho, ale klaplo to až loni na podzim.
Pilsenman Kvadriatlon (plavání-KAJAK!!-kolo-běh) jsem si zkusil před třema rokama a ujistil se v tom, že to je nesmysl, kterej už opakovat nemusim. Nevim, co jsem čekal, když v kajaku jsem předtim seděl dvakrát, každopádně po závodě jsem byl hrozně dotčenej, že nejsem na bedně a že jsou přede mnou lidi, který na triatlonech nechávám daleko za sebou.
Už loni u piva na Horní Blatný, druhej den přeběhu Krušnejch, jsme vymysleli, že letos přeběhnem Českej Les. Já si pro sebe trochu brblal, že to ani nejsou pořádný hory (jmenuje se to Les a ne Hory), ale Dejv tvrdil, že to tam trochu zná a že to tam je moc hezký. Tak jo.
Tak jsme zase vyrazili. S kolem na zádech poznat další kousíček Alp. Letos jedeme netradičně už v červenci a navíc letošní konec zimy byl prej na sníh nevídaně bohatej, takže se letos budem držet při zemi. Namísto loňskejch třítisícovek, letos ani neolíznem hranici dvou tisíc. Ale Burák slibuje, že i v Karwendlu to bude krajinově nádherný, tak jedem. Aspoň to neni daleko.
Většina cyklistů asi zná varskej MTB maraton Artamonovův memoriál neboli Artík. Ale ještě předtim, než spolek A.M.bike začal pořádat tenhle maraton pro veřejnost, pořádal Artíka pro sebe a pár kamarádů. Já se poprvý účastnil šestýho ročníku v roce 2000 jako osumnáctiletej cucák. Tenkrát to pro mě byl tak trochu jinej svět. Tábořilo se ve stanech na Přebuzi u rybníka, tři dny jsme neslezli z kola, žízeň se od rána do večera hasila jenom pivem a o půl generace starší chlapi se bavili na účet svejch nepřítomnejch manželek (ženský měly na Artíka vstup zakázán).
Boboloppet. 90 kiláků na běžkách po celejch Jizerkách. Každopádně výzva a výzvy já rád. Jednou za čas. Každej dlouhej podnik totiž bolí a na to já moc nemam hlavu. Takže tyhle dlouhý věci zvládnu tak dvě tři za rok. Je potřeba nechat si vždycky čas zapomenout, jak moc to bolí, když je člověk úplně vyždímanej, ale přesto musí / chce dál.
Tak jakej byl ten loňskej rok? Zážitků byla zase spousta a o ty nejdůležitější sportovní se s váma teď podělim.
perryho blog 