Nějak jsem poslední dobou línej psát o velkej akcích. Asi tvůrčí krize nebo prostě jenom rostoucí lenost. Těžko říct. Jenže některý akce prostě stojí za to, pár písmen o nich utrousit a Artík mezi ně určitě patří. Takže se pokusim zaštrachat v paměti a přenýst se o ten měsíc zpátky. Hup! Jdeme na to.
Tak kde jsem to skončil? Jo, dorazili jsme z Geissu na Špičák. V sobotu večer. Prej na párty.
Takže příjezd na parkáč, Čerw parkuje Guiseppeho, já stavim stan na mraveništi a v kopřivách. Hotovo a můžem na koncík. Jenže Čerw potkává nějakou kámošku a v tu chvíli pro něj přestává okolní svět existovat a jde s buchtou na „procházku“. Ještě, že doráží Pošvi a Pupák a já rázem nejsem sirotek. Posilňujeme se Jaggerem, otvírám si teplou Plzničku a jdem mrknout na první kapelku. Jméno si nepamatuju, ale sestava zajímavá – zpěvák s kytarou, neskutečnej týpek s klasickou velkou basou, saxofon, pozoun, bicí – neznělo to zle.
Tohle kombo plánuju už od minulý sezóny, takže když mi napsal minulej tejden Čerw, že o víkendu plánuje Geiss a Spičák, rozmejšlel jsem se jenom chvilku. Den před vejplatou to nebyl úplně ideální plán na víkend, ale touha po kvalitnim ježdění zvítězila nad hrdostí a bráška založil.
Sobota večer, Andy se učí a já si jdu po celodennim nicnedělání v našem hlavnim městě zaběhat do Kunratickýho lesa a v uších mi duní set DJ Trávy Magic City Prague. House neposlouchám, ale k běhání to mám rád. A Tráva se s tim nesere. Žádný zbytečný vokály, jen nekompromisní rytmus, kterej tě nutí šlapat jako stroj a zbytečně nezpomalovat.
