PřeČes

Preces_00_uvod

Už loni u piva na Horní Blatný, druhej den přeběhu Krušnejch, jsme vymysleli, že letos přeběhnem Českej Les. Já si pro sebe trochu brblal, že to ani nejsou pořádný hory (jmenuje se to Les a ne Hory), ale Dejv tvrdil, že to tam trochu zná a že to tam je moc hezký. Tak jo.

 

Trochu jsem brblal i při nástřelu trasy, kdy mi to přišlo moc po cyklostezkách a asfaltu a šotolině, ale nakonec jsme to přesně ve stylu poznámky v naší sdílený tabulce „trasa Dejv, ale kecat do toho může každej“, vymazlili pěkně.

 

Českej Les má to specifikum, že tam nic neni. Žádný hospody, žádný vesnice, žádný lidi. Divočinu my rádi, ale trochu to ztěžuje situaci, když chceš běžet na lehko a zároveň neumřít hlady a žízní. Taky jsme trasu museli poměrně hodně přizpůsobit omezenejm možnostem ubytování, takže to nakonec vlastně nebyl čistej přeběh, běželi jsme jen jižní půlku Lesa a trasu jsme poměrně hodně nakroutili, abysme to relativně malý území nepřeběhli za den.

Preces_01

Parta se už třetim rokem mění jen málo, letos teda já, Dejv, Václavka, Mlátil, Jirka N. Vlakem jsme z Plzně v Bělý nad Radbuzou za chvilku a pomalu začínáme ukrajovat první metry.

Preces_02

Dobrodružný to začíná bejt hned z kraje, kdy zelená vede skrz ohradu s krávama a jedna kráva je podstatně větší než ostatní a má koule. Kluci užuž podlejzaj ohradník, ale bejk si nás měří pohledem a hrabe nohou v prachu jak na španělský koridě.

Preces_03

To nás (hlavně teda mě) trochu rozhodí a radši lezeme do ohrady až kousek dál od krav. Po počáteční terénní a adrenalinový vložce se trasa už víceméně vlní hlavně po zpevněnejch cyklostezkách přes Walddorf na Pleš. Ale les je hlubokej a zelenej a je tu hezky a nikde nikdo.

Preces_04

Na 16. kiláku na Pleši dáváme polívku.

Preces_05

Tady jsme chtěli původně spát, ale měli plno, takže pokračujem přes asi bývalý kasárna na Václavu na krátkej výpad do Německa přes nějakej zřícenej barák až na rozhlednu Ebene.

Preces_06

Bývalý vesnice a samoty jsou tu mimochodem na každym kroku, někde na ně upozorňuje jen cedule, někde se místní nadšenci snaží renovovat aspoň základy třeba kostela.

Preces_07

V Německu pěkná terénní vložka a pak dokonce průnik přes hranice hustníkem tušenym směrem, kde se naše skupinka už málem nedohledala.

Preces_08

Závěr do vesnice Rybník, kde dneska spíme, už zase asfaltovej. Ubytování trošku ve stylu školy v přírodě, ale moc příjemný.

Preces_09

V sobotu na snídani se snažim aplikovat taktiku lehkýho přežrání z našich bajkovejch přejezdů Alp, ale zjišťuju, že na běhu tohle úplně nefunguje a ze začátku se mi neběží nic moc. Trasa je zase poměrně cyklostezková ale zpestřená výhledema do krajiny a všudypřítomnejma zbytkama vesnic, občas jí naruší pěknej terénní úsek smíšenym lesem.

Preces_10

Preces_13

První pauzu dáváme na dvanáctym v bejvalý Lučině, kde se místní snaží rekonstruovat hřbitov, základy kostela i několika domků.

Preces_14

Z bývalýho Lískovce se cesta začíná zvedat a my stoupáme na zříceninu Herštejna, občas trochu prší. Kousek před hradem Dejv způsobí pozdvižení, když potichu přicupitá půl metru za dvě slečny se psama a pak teprve vyhrkne „pardon“. Těžko říct, kdo se lekl nejvíc. Každopádně jsou to po 22 kilometrech první lidi, co jsme dneska potkali.

Preces_15

Na Hirštejně sváča a pak krásnou hřebenovkou až nad sjezdovku Sádek.

Preces_16

Preces_17

Sbíháme do Capartic, kde nás chytá chcanec, ale to už naštěstí přibíháme do hospody. V hospodě kromě polívky i spousta dumání nad mapou a nakonec vymejšlíme, že na Čerchov nepujdem až zejtra, ale už dneska. Teda pujdeme tam dneska i zejtra. Mě se to zdá jako blbost, ale prej pokaždý jinou cestou, takže to vlastně bude pokaždý jinej kopec.

Preces_19

Když dorážíme nahoru, jsem nakonec rád, že zejtra se sem podíváme ještě jednou. Prší, fouká, je zima. Schováváme se v hospodě na čaj a koláč a pak zas rychle bez nějakýho velkýho rozhlížení mizíme do lesa a sbíháme do Pece na náš dnešní nocleh.

Preces_20

Penzion hodně v luxusu, majitelka milá, ale bohužel nevaří, tak jdeme zkusit štěstí do jediný hospody k Honýskům. Tady nám už od začátku dávaj najevo, že jenom zabíráme místo štamgastům a nakonec tomu paní nasazuje korunu, když před nás za deset sedum postaví ceduli, že je tam od sedmi rezervace. Stihneme dvě tři piva a pak objednáváme pizzu z Domažlic a dáváme jí na lavičkách na návsi.

Preces_21

Poslední den přeběhu je tu. V neděli je vlastně spíš takovej okruh, protože končit budeme na Babylóně, asi dva kiláky od místa, kde spíme. Ale trasa by měla bejt nejhezčí, dnešek jsme večer u piva v podstatě úplně překopali a měl by hodně vymetat hraniční pěšinky.

 

Začínáme vejšlapem po zelený na Čerchov. Dneska už je krásně, tak dáváme i rozhlednu a pak sypeme na druhou stranu dolu k hranici, který se držíme až na Folmavu.

Preces_22

Preces_23

Pěšinky a starý chodníky po patníkách jsou opravdu asi to nejhezčí z celýho víkendu. V půlce ještě odbíháme na skalku Kreuzfelsen, kde jsem byl v zimě se Šturmíkem na běžkách.

Preces_24

Preces_25

Od Folmavy už to jsou zase spíš široký cesty, který občas prokládáme azimutem podél potůčku, případně závěrečnou Čertovo stezkou.

Preces_26

Závěr na koupališti v Babyloně je geniální, letos poprvý přijedeme domů voňavý a přežraný.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s