PřeBrd 2020

Po víkendovejch přebězích Šumavy, Krušnejch a Českýho Lesa jsme se letos nehodlali držet při zemi ani za humny a plány byly velkolepý. Do Alp jsme chtěli, kolem toho Mont Blancu, že prej poběžíme. Leč někteří členové naší stabilní party prohlásili, že se letos budou rozmnožovat a Mont Blanc tak bude muset rok počkat. Takže letos za humny a při zemi víc než kdy jindy. Přes Brdy poběžíme. A rozhodnutí se to nakonec ukázalo jako víc než prozíravý, páč Velkej Koronáč letos házel vidle do jedný akce za druhou.

Ale po lesích za barákem v komornim složení se můžem proběhnout snad, i kdyby Prymula na koze jezdil. Takže vlakem do Řevnic a přeběhnout Brdy od východu k nám na západ.

Trasu na páteční odpoledne jsem si vzal na starosti já. Měl jsem trošku strach, že na nudnym hřebeni toho moc nevymyslíme, ale opak byl pravdou. Hlavně začátek byl moc pěknej, kopcovatej a divokej na brdskejch volnejch šutrech. Na Babku, na Píšťák, k Jezírku..

Na Rovinách sbíháme do chatový osady do hospody a pak kus nudnější asfalto-šotolinový hřebenovky. Ale ne na dlouho. Jdeme prozkoumat bejvalou raketovou základnu Klondajk. Bohužel děláme chybu, že se nevracíme stejnou cestou, ale celej areál probíháme, až se vyloupneme uvnitř fotovoltaický elektrárny. Máme víc štěstí než rozumu a smečka vlčáků je zrovna zavřená ve strážní budce a jen marně dorážej na zavřený dveře zevnitř. Sekuriťák nás posílá zpět, odkuď jsme přišli a my radši pelášíme rychle pryč zpátky do lesů.

Nudnou hřebenovku měníme na dalších asi osum kiláků za krásnej singlík těsně pod hřebenem, kterej si ale moc neužívám a v jednom kuse odbíhám do křoví. Asi kombinace vedra, malinovky, jídla, nevim…

Na Studenym vrchu už jsme skoro se západem slunce, takže se moc nezdržujeme (rozhledna je stejně zavřená) a valíme dolu do Podbaby u Hostomic, kde nám Dejv sehnal luxusní netradiční ubytování u svejch kamarádů, který na pozemku starýho mlejna přeměnili několik lodních kontejnerů na útulný pokojíčky v přírodě.

Ráno nakopnutý ekobio snídaní vybíháme napřed na exkurzi židovskýho hřbitova u Běštína a teprve pak začínáme stoupat na Plešivec.

Cestou z něj to bereme ještě přes Krkavčí skály, Viklan a Malou skálu asi, aby to dneska náhodou nebylo krátký (dnešní trasu má na starosti Dejv).

Sbíháme dolu do Jinců (je vedro, koupačka v potoku cestou přijde vhod) na benzínku doplnit zásoby pití, tyčinek, nanuků…

Odsuď už je to zase do kopce. Ještě nám na konci obce zpestří výběh kapela chystající se na svatbu a pak už mizíme do lesů a v podstatě se držíme hranice vojenskýho prostoru.

Děláme odbočku do Obecnice do bufáče na koupáku, ale místního vrchního nejspíš sere, že jsme ho zvedli od stolu štamgastů a dává nám to nepokrytě najevo. Tak tam pošleme pár klobás (modlíme se, abysme je donesli až do cíle dnešní etapy) a pokračujem dál.

Na Kloboučku je krásnej výhled a taky kamenný chodníčky, co si tu skládaj místní bajkeři.

Na Toku už se začíná zvedat vítr a vypadá to, že bude pršet, tak trochu nekolegiálně cukáme Karýkovi s Jirkou a běžíme s Dejvem, Mlátilem a Václavkou přes Houpák dolu do Zaječova. Však kluci jsou už velký a mapu s trasou máme v telefonu všichni.

V Zaječově trochu improvizovaný ubytko se studenou sprchou na zahradě, přespáním na podlaze nefungující sámošky, dovezenou pizzou a pivkem v nedalekym Humburku. Vrchní vypadá jako šéf motorkářskýho gangu, ale nakonec je to moc fajn týpek.

Neděle ráno klasicky už bolí, tak to dneska nepřeháníme s kilometráží a víceméně bereme Brdy napříč ze Zaječova do Věšína. Papírově to je dneska nejnudnější den trasy, ale i tak z toho Václavka vykřesal některý moc pěkný úseky.

Širokejma cestama to bereme na Chlukov, kde konečně začínají nějaký pěšinky a z něj dolu dokonce krásný kamenný pole, kam se ale bůhvíproč klukům nechce, tak to přes něj beru sám a shledáváme až u Tří Trubek.

Teď zase trochu nuda po cyklotrasách a za odměnu kopec Praha, kde jsem ještě nikdy nebyl.

Dolu to motáme všelijak ve snaze vyhnout se dalším širokejm cestám, až se dostáváme na poslední brdek celýho víkendu Jahodovou horu.

Už jen sklusnout do Věšína na koupák, pivko a výbornou bramboračku, kterou děti z místního tábora nedojedli. No a to je konec. Tak snad za rok už v pořádnejch kopcách.

1 thought on “PřeBrd 2020

  1. Pingback: PřeBrd, tři dny s klukama přes Brdy | Vendy & mlátil

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s