Po roce na Klínech

Kliny_17_2 - Copy

Krušnoman Klíny. Unikátní závod široko daleko. Dlouhej duatlon v kopcích. Loni jsem okusil poprvý a letos už to byla samozřejmost. Loni jsme jeli s Jirkou ve dvou, letos nás z Plzně vyrazily dvě auta. Pravda, cesta nezačala úplně ideálně, kdy jsem si hned za městem nalil horkej čaj do klína, ale pak už to bylo jenom lepší.

 

Na Klínech je start na kopci a ráno nás tu vítá mlha a kosa. Ale všelijakejch dresů, vest, rukavic a návleků mam plnou tašku, tak neni problém naladit outfit na jakýkoliv počasí. Zima nevadí, hlavně aby nechcalo. Na první běh beru triatlonku, dres, rukávy a na hlavu čelenku. Sneslo by to míň, ale zaváděcích pět kiláků v tom vydržim a aspoň pak nebudu muset tolik oblíkat v depu.

 

Spíkr nás vypouští po sjezdovce dolu a já se stejně jako loni snažim nikam nehnat a na prvnim běhu moc nezávodit. Rozhejbat se, rozehřát, vono toho dneska ještě bude dost. Udělal jsem to tak loni a osvědčilo se. Letos mi ale přijde, že už od začátku nějak závodim, hned první kopec je dřina a celkově z toho nemam nějakej uvolněnej pocit jako loni. Podle výsledku se ale s prvnim během crcám skoro o půl minuty dýl než loni, takže jsem buďto letos slabší nebo to prostě byla dřina už loni a já na to za rok zapomněl a udělal jsem si mylnej dojem ze svýho stručnýho zápisu v tréninkovym deníčku.

Kliny_17_1

Zapínám dres, probíhám nekonečnym depem, přioblíkám vestu, rukavice a kolena a jdu se svízt. V prvnim kopečku z depa se převalim přes několik lidí a nahoře si nějakou dobu šlapu sám po rovině nebo do mírnejch brdků. Pak se silnice láme dolu a hučim kolem Flájů do Českýho Jiřetína. Asfalt je místama mokrej, tak se snažim neriskovat a nepouštět to tolik jak by to šlo za sucha.

 

Z Jiřetína přichází první kopec, šlapeme asi dva kiláky na otočku a pak to samý dolu a mam tak možnost kontrolovat, kolik lidí je přede mnou a kdo je za mnou a pozdravit kámoše. Nahoru několik lidí předjíždim, ale ty se přese mě zalehlý v hrazdách svejch speciálů na vysokejch ráfkách zase valej zpátky na nekonečný rovině dole v Německu. Letos už ale nejsem nervózní, vim, že z údolí se musíme dostat zpátky na kopec a tam muj čas zase přijde.

 

Čtyřkilometrovej kopec prověří a navíc dává člověku pocit, že teď už to má všechno za sebou, ale nahoře na hranicích přicházej další dva poctivý kopečky. Pak už jenom sjezd do Klínů, otočka, vyměnit bidon, popadnout půl banánu a to samý ještě jednou.

Kliny_17_2

Pole už je relativně roztrhaný, takže neni potřeba dávat pozor na drafting, ale i tak mě občas někdo vosolí po rovině a já jeho do kopce. Většinou neni problém, ale jeden idiot mi pravidelně dělá to, že mě předjede, zařadí se metr přede mě a přestane šlapat. Když už to udělá asi popátý, nenechávám si svuj názor o idiotech pro sebe a povídám mu upřímně, co si o něm myslim.

 

V druhym kole, jak už to tak bejvá, přichází trochu krizička. Záda a prdel nezvyklý na silničku začínaj bolet, nohy ve sjezdech, když ležim přilepenej na horní trubku, tuhnout, začíná to bejt dlouhý. Pak si ale dole na rovině trochu vorazim, vylejzá sluníčko, tak sundavám rukávy a rukavice a kopec zpátky nahoru do Čech už mi zase jede a zas několik lidí předjíždim.

 

I tak se ale těšim, až z toho slezu a trochu se proběhnu. V druhym depu svlíkám jen do triatlonky, beru kšiltovku a jdu na to. Loni jsem si poznamenal, že kolo bylo dlouhý a bolelo a druhej běh celkem sednul a nebylo to tak hrozný. Letos to očividně bude naopak. Hned v prvnim kopci nohy strašně tvrdnou. Kdybych někdy míval křeče, tak teď by asi přišly. Ani z kopce nohy nějak neposlouchaj a nemůžu to pustit, jak bych chtěl. Po rovince se to docela pěkně rozbíhá, ale rovinek tady moc neni.

 

Ale bojuju, co mi taky zbejvá. Nejsem nějak úplně zničenej, ale nohy mi holt víc nedovolej. I když to moc nejde, baví mě to. Trať je brutální, ale zábavná. Dělá se hezky, za chvilku to budu mít za sebou. Kousek před cílem mě předbíhaj dva lidi a já jim to dávám bez boje. Normálně jsem na závodech dost soutěživej, ale teď mi přijde nějak jedno, jestli po čtyřech a půl hodinách šlapání a pobíhání po horách budu třicátejpátej nebo třicátejsedmej.

Kliny_17_3

No a po závodě? Jé, někdy mam pocit, že to dělám jenom kvůli tomu. Pocit dobře odvedený práce, v jedný ruce pivo, v druhý chleba se škvarkama, sluníčko svítí, kecáme, koukáme na sjezdovku na ostatní, který ještě makaj. Dobrý to bylo.

 

Čísla:

  1. běh: 5 km / 180 m; 0:23:57; 57. ze 156 chlapů, 15. z 38 v kategorii

Kolo: 82 km / 1450 m; 28. ze 156 chlapů, 11. z 38 v kategorii

  1. běh: 15 km / 550 m; 0:23:57; 43. ze 156 chlapů, 12. z 38 v kategorii

Celej duatlon: 4:31:46; 37. ze 174 celkově, 37 ze 156 chlapů, 11. z 38 v kategorii

 

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s