V sobotu jsem se byl mrknout na dirtovejch závodech, co dělali varský kucí na Rolavě. Účast, podle mě, bídná, ale motanice byly vidět slušný. Děcka bláznivý. No, já jsem na místě začal lámat Štěpaná a Vrbiče na nějaký nedělní poježdění na trati v Tuhnicích. Vrbič nemá čas a Štěpán, že by radši dojel do Nejdku. Super nápad, já tam nebyl snad od jarního campu. Takže si dáme hasta la vista a že se domluvíme zejtra.
Neděle. Dopoledne se Andy učí a já nevim co bych, tak se jedu trošku protáhnout na rolavský dirty. Tady je to se mnou fakt špatný, do ničeho se mi nechce a chvilku blbnu na těch nejmenších věcech. Přichází Štěpán s nějakym týpkem, že jdou něco točit nebo fotit nebo co. A už to zněj leze… Že by do Nejdku ne v jednu ale radši až ve tři a že to nestíhá a kdesi cosi. Když se cukám, tak to zabíjí tim, že pujde radši spát. Tak žhavim veškerý moderní komunikační média a svolávám kdekoho na odpolední pojezd v Nejdku. Postupně mi všichni dávaj košem, takže skáču v jednu ve Varech do vlaku sám a vezu se na Oldřichov.
Už rutinní vejšlap nad Boubín, sedlo dolu, rozdupat to a jedem. A brzdíme. Naši kamarádi lesáci po sobě zapomněli na cestě trošku uklidit, takže se chvilku brodim větvema, ale pak už to jde. Boubín jedu opatrně (páč ležet sám v lese s rozbitou hlavou neni moje představa vysněnýho odpoledne) ale baví mě velice. Přehoupnu se přes cestu a pokračuju ještě ten kousek dál přes koleje.
Přemejšlim co dál a protože chci ještě jednou nahoru, volim napoprvý Myší díru. Šutry mě školí, ale dole.. Já ten spodek prostě miluju. Ty zatáčky. Dupu si to tam a bavim se. Vyjíždim na silnici, sedlo nahoru a drápu se po áčku znova na kopec.
Nahoře se snažim najít ještě ten vršek nad Boubínem, ale nedaří se. Pípne mi sms, že jsem v prej Německu a v tu chvíli volá Tomáš. Sice tři dny běhal někde po lese s buzolou, ale ještě by se prej svez. Vemte si z něj příklad, bando líná. Dáváme si sraz v Hamrech, tudíž si dávám Boubín a Rosu a z ní uhejbám přes Vlčí do Hamrů. Na začátku Rosy jsem svědkem dalšího řádění lesáků – celá ta rovná palby na začátku je v prdeli – místo lesa vykácenej palouk. Na začátku Vlčího trailu dostávám hroznej hlaďák, soukám do sebe dvě tatranky a frčim do Hamrů.
Čekám na Tomáše ve Schwarzu. Žádná kofola, žádný sušenky, žádnej párek, to je, pane, pravá horská hospoda. Prej si mam dát hranolky a smažák. To bych se, pane vrchní, v prvnim stoupání ale asi poblil, víme? Tak si dávám jen colu do pulitru, Tom doráží a šlapeme ještě na nějakej kopec nad Hamrama. Za odměnu si dáváme pěkný korýtko, kde fotíme jednu fotku a pak neméně zábavnej sjezdík na silnici mezi Hamrama a Jelením. Na to, že zničil jeden nášlap, jí Tomáš drží statečně, jedu za nim a občas mu noha vlaje ve vzduchu – komedie.
Stahujem to ještě po pravym břehu podél bejvalejch lávek do Hamrů, po áčku nad Nejdek a pěknej šlapavej singlík po levym břehu. V Nejdku se loučíme a já plánuju cestu do Starý Role. Z vlaku jsem viděl boží pěšinku podél kolejí a chci jí zkusit. Tom mě naviguje, jak jí najdu, dávám špunty do uší, pouštim Radiohead a frčim. Dorážim k domečku Nová Role zastávka, hledám podle mapy i podle rad a cesta nikde. Kus to rvu podél kolejí štěrkem a když nic nenecházim, vzdávám a drápu se nahoru na silnici. Takže hlásim, že jsem nenašel, pane Kamaryt. Takže kus po silnici, ale hned první zaplouvám doleva dolesa a nějak podle citu kličkuju lesníma cestama. Asi začínám bejt už nějakej melancholickej nebo co, ale lehkej sjezdík podél nějaký pastviny, žloutnoucí stromy, nízký slunce a kňourání Thoma Yorka v mejch uších – pro mě nejsilnější zážitek dne.
Vynořil jsem se někde v Nový Roli, tak už jenom po stezce do Starý Role a sláva nazdar výletu.
Ilustračně ta jedna fotka, co jsme vytvořili. No teda byly dvě ale skoro stejný..
perryho blog 