Královská premiéra

KSumNahled

O Králi Šumavy jsem přemejšlel už pár let. Jakože ne, že by masový bikemaratony byly moje oblíbený závody, ale prostě, že takový ty legendy jako Král, Sudety, Malevil, Drásal atd. bych si aspoň jednou objel. Letos poprvý jsem se v Plzni chytnul bandy, která tam jezdí, tak jsem jel taky.

 

Když už, tak už, takže dlouhou (asi 105 km do dálky / 3200 m do vejšky). Respekt mam. Ne že bych to neobjel, ale spíš, jak moc závodit, páč takhle dlouhý věci moc nejezdim. Skoro všichni kluci, se kterejma jsem přijel, maj vyjetou vlnu, takže se před startem loučíme, oni dopředu, já se řadim někam kolem půlky s Palačinkou a Popíkem od nás Foresťáků.

 

Mam trošku obavu, že se nebude dát jet, ale úplně v pohodě. Po startu sice asi půl minuty stojíme, ale pak se to začíná pomalu hejbat a rozjíždět. Na závodění bude času dost, takže přes Klatovy v poklidu, pak na polňáčkách v hadu, ale svym tempem a v prvních brdkách se začínám prokousávat dopředu.

 

Dojíždí mě Ovar, tak prohodíme pár slov a užíváme si spolu nenáročnej ale zábavnej singlík stromovym tunelem. Pole se trhá čim dál víc a už se dá předjíždět i s kopce. Kromě pěknejch pasáží je tu i pár nesmyslů jako rovnej dlouhej sjezd po panelce, ale naštěstí se moje obavy, že to bude nuda nepotvrzujou a většina tratě je zábava.

KSum01

První občerstvovačkou na patnáctym jen prolítnu, na druhý na pětadvacátym čapnu banán a kelímek s iontem. Na Králi jsou vyhlášený brody, první je prej hlubokej, další dva se daj jet. Netušim, kdy to přijde, ale když přijíždim do vesnice, která se celá houfuje kolem vody a maminky táhnou svoje ratolesti podívat se na nějakou srandu říkám si „a kurva, je to tady“.

 

Opatrně vjíždim do řeky, kolem rozvášněnej dav chce vidět krev, uprostřed vody stojí vodník a ukazuje doprava „tudy tudy“. Ale vidim, že vlevo prosvítaj kameny a bude míň vody, tak to beru tamtudy. Jedu pomalu a mam těžkej převod, ale nějak to vybejčim ven a plácnu si s vodníkem.

KSum03

V následujícim asfaltovym stoupání předjíždim nějakou holku (pátá celkově) a pak Pavla Staňka, se kterym jsme jeli Stonemana. Stoupání na Keply je dlouhý a prudký, ale na kopci asi na padesátym je další občerstvovačka, kde už stavim, dolejvám bidon, cpu nějaký dobroty do kapes a dokonce si dávám tvarohovej koláček.

 

Některý kopce jako třeba Karlov jsou tak prudký, že lidi kolem mě tlačej. Já radši šlapu, i když to stojí síly, ale z tlačení by mě bolely lejtka. Škrábu se už sám na Vysokej hřbet a pak na rovný asfaltce mě zpátky dojíždí pátá holčina v nějaký skupince, ale jsem už nějakej vyndanej (asi 70. km), tak je nechávám jet a spíš si na rovince odpočívám. V následujícim kopci loukou nahoru se to vyplácí a sbírám pár korálků, co odpadly ze skupinky.

KSum04

Zprava se připojuje kratší trať (70) a je to najednou docela fajn jet mezi slabšíma lidma a mít koho předjíždět. Už je toho docela dost a jakýkoliv takovýhle povzbuzení se hodí. Dojíždim nezmara čtyřiašedesátiletýho Jirku Puše a dáváme si spolu pěknej technickej sjezdík.

 

Na poslední občerstvovačce je najednou strašně lidí, tak zas jen rychle dolejt bidon, trochu napít z kelímku a nacpat kapsy, ale nepohrdnu půlkou rohlíku se salámem. Je strašně slanej a je to příjemná změna, jenže chvilku po občerstvovačce je tu zas ňáká technika, tak ho ani nestíhám dojíst a už musim zase oběma rukama držet řídítka.

KSum02

Jeden sjezd mě najednou vyplivne přímo do dalšího brodu. Nepřipravenej mam těžkej převod, tak si na poslednim metru maličko šlápnu, ale jinak by šel projet úplně v pohodě. Za brodem se kluk ptá, jestli někdo nemá nejtovačku, zalžu, že nemám (sorry, ale netáhnu se s nářadím, aby někdo jinej ušetřil gramy a pak somroval na trati) a šlapu dál, abych hned narazil na Toma Doubka, jak mění duši. Ptám se, jestli něco nepotřebuje, ale má všechno.

 

O kus dál zas někdo leží vedle trati, tak zastavuju a on to Krsák. Několikrát se ptám, jestli něco nepotřebuje, ale posílá mě dál, že je mu blbě, ale že všechno má. S trochu blbym pocitem jedu dál, ale snad ví, co dělá a kdyžtak lidí za mnou ještě stovky.

 

Pak se někde na pětadevadesátym připojuje nejkratší trať (40) a najednou je tu lidí ažaž. Většinou poslušně uskakujou do stran, když vidí modrý číslo, ale třeba nějaká holka za to najednou bere a asi na sto metrů mi nastupuje, než se konečně vyvětrá a já jí funící předjedu (v cíli jsem se dozvěděl, že to je Vencovo manželka).

 

Podle profilu je posledních deset už jen z mírnýho kopce, tak se těšim, že se ještě dojim a dopiju, ale hovno. Furt se tu něco děje, houpe se to v malejch brdkách nahoru dolu, furt nějakej singlík, do toho předjíždět ty lidi a já jsem rád, že si občas srknu z bidonu.

 

Poslední asfaltovej brdek, přeskákat drny na louce, promotat se singlíkem v lese a mam to za sebou. Kompletní plzeňský áčko už se válí na zemi, tak upadám vedle nich. Pak dlabanec, rádlera, umejt kolo, omrknout stánky a hurá domů a tam upadnout do postele a sežrat, co mi přijde pod ruku.

 

Pěkný to bylo, měl jsem obavy, že to bude nuda, že se nebude dát jet, že lidi na trati budou vyhecovaný idioti. Byla to zábava, nikde se to neštosovalo, atmosféra na trati byla pohodová. A dokonce jsem si vyjel i tu vlnu na příští rok.

 

Čísla:

107 km / 6 hod 12 min

176. z 609 dokončivších celkově

62. z 181 kat. Muži 30

 

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s