Krkavčí maraton

Krk_mar_uvod

Razim heslo, že když to tělo dovolí, měl by si každej běžec jeden maraton za rok zaběhnout. Protože, jak prej kdysi řekl Zátopek „když chceš něco vyhrát, běž 100 metrů, když chceš něco zažít, běž maraton“. První větu souvětí budu ignorovat, protože já bych moh stovku vyhrát tak leda na paralympiádě, ale pod tu druhou se klidně podepíšu. Každej takhle dlouhej běh je prostě zážitek.

Letos, i když klasicky běžeckej objem hovno, dodalo mi sebevědomí, že jsem v březnu skoro z nuly (když je sníh, tak v zimě neběhám) zaběhnul pětatřicet na Skrýších a v létě celkem bez problémů přežil víkendovejch devadesát při přeběhu Šumavy. Ne sebevědomí, že bych předved nějakej zázračnej výkon, ale sebevědomí, že by to nemuselo tak bolet.

 

Takže svuj letošní maraton jsem si odbyl na poslednim podniku Pilsentrailu – na Krkavci. Start mam dva kiláky od baráku, trasa vede mym současnym běžeckym revírem, takže jí znám jak svý boty a navíc je to podle mě to nejlepší, co se dá v bezprostřednim okolí Plzně proběhnout.

Krk_mar_01

Ten kousek na start na kole, převlíknout, pozdravit s plzeňskejma běžeckejma kámošema i Předsedou našeho Witte Bike Teamu a jdeme na to. Hasák nás vypouští z kempu a běžíme upravenejma cestičkama kolem Boleváku. A všichni hned ženou jak splašený. Mrknu na hodinky, 4:10 na kilák teda ne, zvolňuju si na svejch pět, který chci dneska držet a nechávám širokou špic jít.

Krk_mar_02

Když se kolem mě prožene chlap zlomenej v pase taženej do kopečka psem, bleskne mi hlavou, že doufám, že tenhle neni hodnocenej s ostatníma, protože to by nebylo úplně fér. Byl. I na bednu se vešel. Nevadí.

 

Takže přes Bílou horu, přeběhnout řeku a první kopec na Chlum. Loni při půlce jsem tady za to vzal, ale dneska chci fakt rozumně, tak si ťapu a nahoře v nejprudší části přecházim do rychlý chůze. Ale to se mi zas zdá, že se šetřim až moc, tak to zas rozbíhám. V seběhu do Bukovce už před sebou nevidim ani nohu, ale jsem v klidu, času bude dost, tohle tempo všichni nevydrží.

 

Z Bukovce další krátkej prudkej kopec na Zábělou, pohodička po rovině, kde pro jistotu už po půl hodině srknu první gel a pak seběh nad řeku. Začínáme se motat parádnim singlíkem zaříznutym ve svahu. Baví mě to, chci si to tady užít sám, tak předbíhám dva chlapíky přede mnou a dalšímu dotírajícímu zezadu trochu cukám. Když vybíhám na louku, vidim před sebou na Dolanskym mostě zelenočernej dres 321start a říkám si, jaktože nemůžu toho Šůchyna dneska doběhnout (v cíli jsem se dozvěděl, že to byl Friedlák, Šůchyn byl od startu za mnou).

Krk_mar_03

Na mostě na jedenáctym kiláku občerstvení, trochu pití nesu s sebou, ale kelímkem ionťáku a půlkou banánu nepohrdnu. Vypochodovat serpentýny, přeběhnout louku, kde strašně fičí proti a konečně zas zanořit do lesa k řece. Poskování po kamenech kolem zříceniny, přes pole a zas nahoru. Chvilku širší lesní cesta a pak zas konečně singlík nad vodou stejně parádní jako ten na druhym břehu.

 

Přes Bílou horu, zhltnout druhej gel a pak kus po asfaltu do kempu furt sám. Loni při půlce už jsem se tady musel hodně žvejkat, teď si jdu furt pohodičku. Tohle mě na maratonu strašně baví, prvních třicet jdeš pohodu a užíváš si to, pak už to holt bolí.

 

V kempu vyměnit flašku s pitím, novej gel do baťůžku a jdu na druhou půlku. Kratší půlku, což je pro psychiku super. Asi dva a půl kiláku se motáme po rovině kolem rybníků, což mi zatim nevadí, ale vim, že cestou zpátky tohle bude sakra neutíkat. Přes blbou silnici u Kameňáku si sám trošku vynucuju zastavení aut a pak už konečně zase pryč z civilizace, od Kolomazky se pěšinka zvedá nahoru a já začínám dobíhat ty nejpomalejší z 12km trasy, která startovala hodinu a tři čtvrtě po nás.

 

Předbíhám Míru Potočňáka a zas nějaký lidi z dvanáctky. Trošku nepochopitelně nějakej kluk, co je skoro poslední na kratší trase na úzkym singlíku přede mnou začíná závodit místo, aby mě pustil. Naštěstí mu to dlouho nevydrží. Na 29. kiláku se to konečně začíná zvedat k závěrečnýmu výstupu na Krkavec. Sázim na to, že tady konečně lidem začne docházet a dávám se do práce.

 

Za chvíli před sebou skutečně vidim tři kluky. Jaký je moje zklamání, když vidim, že to jsou ty, který jsem předběh už u Berounky. Očividně si to někde zkrátili, ale prej zabloudili a tvrděj, že je to sere, tak jim to nemám za zlý, nicméně mě to hecne ještě víc a zrychluju. Ono se jim neni co divit, já to tu znám a běžim víceméně po paměti, ale jinak bych taky místama váhal, značení určitě neni stoprocentní.

 

Pod Krkavcem dobíhám Krsáka, kterej už pochoduje dřív, než se kopec zvedne do prudkýho závěru a evidentně si to už neužívá. Nejprudší část kopce vypochoduju s rukama na kolenou a dotahuju Friedláka a chlapíka se psem. Srknu ionťák a colu, beru do ruky půl banánu a kus čokolády a jdu seběhnout posledních devět dolu do cíle.

 

Furt jsem čekal, kdy ty nohy začnou bolet, tak teď to přišlo. Ale pořádně. Závěr z kopce neni to pravý vořechový a technickej bajkovej trail mě ničí. Dole mě dobíhá Tom a já na něj „kde je ta bláznivá Junková“, ale už se oba smiřujeme s tim, že nás dneska předběhne holka. Klušeme za sebou parádnim singlíkem k Hádku, ještěže je to tady tak zábavný a člověk nemyslí na to, jak to bolí. U rybníčka dobíháme ještě týpka s dlouhym copem.

 

U Kameňáku, asi tři kiláky do cíle, nás dobíhá kluk a Tom hecuje, že nás nesmí předběhnout. Jenže já už jsem nějakej zlomenej. Bolí to a tyhle roviny mě nebaví a navíc mě trochu nahlodává to, že kdyby si to chlapík zablouděním nezkrátil, tak by tady teď nebyl. Takže je nechávám oba běžet a závěr si dobojuju sám.

 

V cíli pusa od Vlaďky, která byla třetí na dvanáctce, ale na vyhlášení jsme čekali zbytečně, na krátký trase se vyhlašoval jenom vítěz. Pro mě trochu nepochopitelný, buďto tu kategorii dělám a pak mi ty tři nejrychlejší stojí aspoň za to, abych jim dopřál třicet vteřin slávy na bedně a potřás jim rukou nebo aspoň vytisknul diplom nebo jí nedělám vůbec. Kvůli ledvince, kterou dám na příštích závodech do tomboly, to nikdo z nás nedělá, ale bedna prostě potěší a motivuje.

Krk_mar_04

Jinak já si to užil, chtěl jsem běžet opatrně, držet pět na kilák a dát to za tři a půl, což se podařilo. Konec bolel, to je jasný, ale krize veškerá žádná, což je nebezpečný v tom, že si budu chtít určitě zas brzo něco dlouhýho střihnout.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s