Každodenní minidobrodružství

mini1 - Copy

Byli jsme na víkend u našich v Ostrově a já se v neděli vyrazil trošku proběhnout. Obyčejnej krátkej hodinovej výběh. Teda kdyby se Evropou zrovna nehnala vichřice. Hned před barákem vybíhám na otevřenej Kopec a vítr mi do zad žene ledovou sprchu, takže jsem v minutě durch.

Přes Křížek sbíhám do bejvalýho Borku a konečně se v lese schovávám před deštěm. Ale jinak je to tam mnohem strašidelnější. V korunách strašnej hukot a všude spousta popadanejch stromů. Nevnímám potoky po kotníky místo cest, ani kluzký kameny, ale při každym zapraskání koukám kolem, abych případně stihnul včas reagovat.

mini2

Po půl hodině je čas to otočit, ale nechce se mi vracet tou samou cestou, tak si vzpomenu, že jsme jako malý chodili opejkat buřty k Pískovně a beru to dolu k Bystřici. Ale cesty se tu za těch pětadvacet let nějak změnili a já bloudim, dvakrát překonávám po železničních mostech řeku, deru se rozbahněnou srnčí stezkou podél nějakýho přítoku nahoru a konečně narážim na louku a vyšlapanou pěšinku, která míří přibližně mym směrem.

mini3

Radost z toho, že vim, kde jsem, mi kazí padlý dráty elektrickýho vedení, který leží na zemi a přehrazujou mi cestu. Tohle si nelajznu, tak zase do lesa, nahoru na hřebínek uklouzanu zvířecí dálnicí. Mam strach z prasat, tak aspoň dělám co největší rámus. Nahoře konečně nacházim cestu, která mě vyplivne na louce a musim se smát. Jsem na pejskařský louce asi pět se metrů od nejbližších rodinnejch domků. Před třema minutama jsem byl uprostřed divočiny a teď na dohled civilizace.

mini1

Zbejvaj mi dva kiláky do horký sprchy a plnýho talíře oběda, máma doma nechápe, proč musim za každou cenu ven i v takovymhle počasí a táta hlásí, že vichřice už zabila dva lidi. Pro mě osobně tenhle výběh symbolizuje to, proč to vlastně všechno dělám. Ne kvůli tréninku na nějaký závody. Prostě, protože mě to baví. Každej výběh, vejšlap na kole, na lyžích, na sněžnicích s prknem na zádech je maličkej nebo větší krůček z komfortní zóny. Když navíc trochu zabloudim nebo zmoknu nebo zmrznu, je tu naděje, že se z vejletu ven stane každodenní minidobrodružství, na který člověk s úsměvem dlouho vzpomíná.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s