Tak nakonec Ischgl

DSCN1555 – kopie

Z našich podzimních třídenních výpadů do Alp už se pomalu stala tradice. Jenže letos z toho málem sešlo. Domlouváme to celej rok a pak Jindra na konci srpna prohlásí, že má celý září plný a Ondra, že mění práci a neví, jestli dostane volno. Nakonec si pro jistotu ještě zlomí ruku. Já a Burák zůstáváme a přibíráme ještě Hulimartina. Jenže pak do toho zasáhne ještě počasí. Chceme do Otztalu, jenže tam má bejt strašná kosa a sněžit, tak na poslední chvíli vymejšlíme Ischgl, kde má bejt o deset stupňů teplejš.

 

V pátek ráno parkujeme dodávku v Mathonu, asi pět kiláků údolím vejš nad Ischglem. Plán je dojet dneska na Heidelbergerhutte, v sobotu se vrátit k autu a vyjet na Friedrichshafenerhutte, která je hned nad autem. V neděli má totiž bejt nějakej strašnej mordor, takže v neděli ráno se můžem rozhodnout, jestli jezdit dál nebo to zhučet jen z chaty dolu k autu a tradá domů. To se později ukázalo jako slabina plánu, ale nebudu předbíhat.

Takže na parkovišti hodinku počkám, než si kluci oservisujou kola, zabalej batohy a tak a pak už konečně do sedel a drkotáme zubama, když pozvolna klesáme cyklostezkou studenym údolím do Ischglu. Jenže pak ostrá pravá a začínáme stoupat asfaltečkou, která křižuje sjezdovky, o 1300 metrů vejš. Za chvilku už nám je samozřejmě teplo.

DSCN1540

V Idalpe doplňujem vodu, dlabem nějaký dobroty a chvilku si užíváme sluníčka na terase hospody.

DSCN1546

Pak zvrátíme hlavy dozádu a koukneme na šotolinku mizející na kopci o posledních 400 vejš. Jenže Burák parodujíc Butche Cassidyho zahlásí, že je to jen pár rychlejch výstřelů a je to. Takže na kola a do práce. Idjochweg přejmenováváme na Idiotweg (jen idiot by to tu šlapal na kole, když může jet lanovkou).

DSCN1547
Nahoře na Viderjochu kochačka, oblíct a spustit se krásnym trailem na druhou stranu hřebene nad Alp Tridu.

DSCN1555

Trailík byl parádní, ale my musíme zpátky na hřeben. Naštěstí ne kolmo nahoru, ale pomalu stoupáme singlíkem zařízlym do svahu až pod Salaserkopf. Údolí je nádherný, jak z Pána prstenu, nikde nikdo, jen sem tam přeběhne přes cestu nějakej svišť. Za tohle ta dřina stojí.

DSCN1559

DSCN1562

Pod Salaserkopfem se singlík láme dolu a my tou samou parádou klesáme směr rakousko-švýcarská hranice.

DSCN1564

Před ní teda ještě pár rychlejch výstřelů do kopce a už jsme na čáře. Tady se rozhodujem, jestli to vzít doleva na nahoru na Piz Val Gronda a k chatě si dát sjezdík nebo spadnout do prava do údolí a pak pomalu nastoupat k chatě.

DSCN1566

Nakonec bereme pravíčko a dole na konci sjezdu Burák hlásí, že potřebuje do potoka, že si něco vyrobil na koleni. Koleno je dvakrát takový a bouli nahoře zdobí krásnej sekanec od kamene. Naštěstí to prej nebolí a po ledový koupeli i přestává krvácet, takže bereme šotolinku dalšim krásnym údolím nahoru k chatě.

DSCN1572

DSCN1576

Cestou uprostřed pastviny je hraniční závora jak ze Tří veteránů. Bohužel jí okupuje stádo nějakejch neklidnejch mladejch bejčků, tak jen rychle projíždíme skrz a já si jí nestíhám vyfotit.

DSCN1578

Pak už konečně dorážíme k chatě a nastává klasický obžerství, pivo, pálenka a tak.

DSCN1586

DSCN1589

Sobotní ráno se mračí o poznání víc než páteční, vrcholky kopců jsou schovaný v mracích a když po snídani vylezem před barák, lehce mrholí. Původní plán na dnešek byl překonat třítisícovej průsmyk Kronenjoch a spadnout na druhou stranu na Jamtalhutte, tam se nadlábnout a zhučet to Jamtalem k autu.

DSCN1594

Jenže ranní rozhovor Buráka se správcem chaty probíhal asi takhle:

Burák: „Nevíte, jak to vypadána Kronenjochu? Je tam hodně sněhu?“

Správce: „Ne ne, dneska je to v pohodě, zejtra tam nasněží, ale dneska dobrý.“

Burák: „Aha, takže se tam dostaneme s kolama?“

Správce (vytřěští oči): „S kolama? A co tam s nima budete dělat?“

Burák (už nesměle): „No, mysleli jsme, že by se to na druhý straně dalo sjet dolu…“

Správce: „Tam se nedá jet na kole. Ani milimetr cesty. To je takhle.“ (ukazuje rukou sklon asi 70 stupňů) „To pujdete šest hodin pěšky s kolama na zádech. To tu nikdo nědělá.“

Burák by i po tomhle rozhovoru byl ochotnej to zkusit, ale má smůlu, že trošku německy umíme i já s Martinem a rezolutně to odmítáme. Aby nebyl zklamanej úplně, stoupáme aspoň na Piz Val Gronda, kterej jsme včera ojebali. Místama trošku jedeme, ale spíš tlačíme na kopec ztrácející se v mracích.

DSCN1601

Nahoře zbytky sněhu, hnus a vítr, tak jen měnim ponožku, kterou jsem šláp do potoka, beru návleky a drncáme kamennym singlíkem na hranici.

DSCN1603

Aby to nebylo úplně stejný jako včera, jedeme nad Ischgl po hřebeni, ale neni to žádná hitparáda. Široká cesta pro rolbu, nehostinný prostředí jak v mostecký pánvi, navíc fouká a prší. Ale aby nebyla mejlka, žádný šlapání zadarmo po rovině to neni, i na hoře se cesta furt láme nahoru dolu.

DSCN1607

Konečně jsme u horní stanice lanovky na Idjoch a bereme krásnej singlík dolu na Idalpe. Dneska už žádná opalovačka na terase, pěkně schovat do hospody, trochu usušit věci a nacpat si pajšl.

DSCN1609

Chceme pokračovat Velil Trailem dolu do Ischglu, ale chybička se vloudila. Trail začíná o 250 vejš, takže ještě pár rychlejch výstřelů, než se do toho můžem konečně pustit. Velil samotnej je pětikilometrová paráda, na který člověk ztratí tisíc vejškovejch. První část mezi skalníma stěnama si pamatuju, když jsem tady byl před třema rukama.

DSCN1613

Spodek v lese už si moc nepamatuju. Potkáváme nějaký Čechy a říkaj, že to tam je dost. Burák na to, že tohle byla pecka, tak abych si to neposral. Jsem ochotnej to risknout a vedu kluky dolu se lámající pěšinou na uklouzaný dřevěný schody a změť slizkejch kořenů. Dost to bylo, ale snad jsem si to až tak neposral.

Vypadneme z lesa na sjezdovku a ještě kousek stoupáme na lanovej most přes potok. Já s mym strachem z vejšek ho přeběhnu s očima zapíchnutýma do podlážky a rukou na zábradlí, kluci se kochaj. Třešinka na dortu je parádní wanderweg Ischgl, singlík, kterej má o poznání větší flow než Velil trail, a pak už jenom dohamtat po šotolině podél řeky zpátky k autu.

DSCN1614

Vymejšlíme, co dál. Zejtra má bejt asi hnusně, ale na chatu to neni tak daleko. Spíš vysoko. Ale asi by to spravilo pár rychlejch výstřelů a ráno bysme přinejhoršim jen sjeli dolu. Ale Martin se kousne, že nahoru už nejede. Chvilku do něj ještě rejeme, ale pak sklopíme uši, umejem kola, naskládáme se do auta a hajdy dom.

DSCN1615

Nemůžu si pomoct, ale v neděli se doma budim s pocitem, že jsme to trochu odflákli. Koukám na kamery a na Idalpe, kde jsme se ve čtvrtek slunili, napadlo přes noc opravdu tak deset čerstvýho. Na druhou stranu probudit se v neděli na kopci a na sněhu to sklouzat dolu do údolí by byla určitě hezčí tečka za touhle výpravou.

Idalp

Reklamy

One thought on “Tak nakonec Ischgl

  1. Velmi výstižné, jako bych tam znova byl. Jen se příště nebudu ptát místních na názor. Ten chatař tam určitě nikdy nebyl. Pár rychlejch výstřelů a bylo by po všem 😊

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s