Jakej byl 2016

nahled01_2016

Zlomovej na všech frontách. Po šesti letech v Kruškách to byl muj první celej rok v Plzni. No ale hlavně se nám na začátku léta narodil Tonda. Od tý doby se nějak snažim kombinovat rodinu, práci i to moje lítání po venku snad tak, aby se z toho nikdo z nás úplně nezcvoknul.

LEDEN byl poměrně slušnej na sníh a tak, ač čerstvě kluk z města, byl jsem třikrát tejdně na lyžích v Krušnejch. V pátek večer s čelovkou, sobotu a neděli. Občas bylo sněhu tolik, že se dalo lyžovat dokonce v Těškově na poli, kde řádí Zdenda Rubáš se svojí rolbou, a tak jsem občas večer v tejdnu vyrážel i tam a jednou si tam v neděli vyšláp na starejch praskačkách i lesem na Radeč. No, na konci měsíce to ale všechno slezlo, tak jsem se občas projel i na kole.

01a_bezky01b_radecbezky01c_nenisnih

V ÚNORU to se sněhem v Kruškách nebylo nic moc, tak mě vzal Toša párkrát poprvý v životě lyžovat na Šumavu a z Bodenmais jsme si vyjeli třeba až nahoru na Javor.

02a_bezkynicmoc02b_bezkyjavor

To v BŘEZNU na tradičního Božídarskýho Karla nějakej sníh připad a tak jsem si zas aspoň jednou za zimu i zazávodil na lyžích. Pak už jsem prkýnka zul a dal si tradiční plzeňskej běhací otvírák Norbiho dvanáctku nebo Ciprů Forestovu šestku.

Karlùv bìh03b_norbi03c_forest

Na začátku DUBNA udělali plzeňský orienťáci novej závod seriálu Pilsen Trail kolem Berounky a na Krkavci. Na maraton jsem si takhle zjara netrouf, i půlku jsem odskákal puchejřema a bajky v Touškově druhej den tak musel oželet. Už klasicky jsem si v dubnu vyběh na Mědník a nově i na kopec u Stříbra. Jen jednou se mi letos podařilo připojit ke klasický úterní vyjížďce plzeňskýho áčka, bylo z toho odpoledních osumdesát kiláků a to jsem ještě z půlky vyjížďky utek a mastil rychle domů, abych to stih za světla. Taky jsme se Špagátem a Goodfellou vyrazili trochu pojezdit do Brd, když už je to teď legální. Koncem měsíce se tradičně do Krušnejch na chviličku vrátila zima a pak jsem si zajel krásnej novej bajkovej závod Rokycanský krpály.

04a_pilsentrailkrk04b_mednik04c_plzenskyacko04d_brdy04e_kopecstribro04f_zimasevratila04g_rokkrpaly

V KVĚTNU jsem si konečně poprvý loupnul dlouhej horskej duatlon na Klínech, nechápu, že mi tenhle skvost tak dlouho unikal. Vyběhl jsem si z Merklína na Plešivec a po třech letech poprvý zapekl pro Witte Bike Team skoro povinnou varskou asfaltovou půlku a zaběhnul si pětatřicet kiláků na krásnejch pěšinách pražskýho ŠUTRu.

05a_kliny05b_plesivec05c_sutrpha

V ČERVNU jsem se už pošestnáctý zúčastnil malýho Artíka, kultovní bajkový akcičky, v současný podobě jako víkendovýho orienťáku dvojic. No a pak už vypukly triatlony. Xterra v Ostrově je srdcovka a závod, kde jsem byl nejvíckrát a letos se mi dokonce podařilo nezlámat si tam nohu, tak jsem moh o dva tejdny později zkusit další triatlon ve Výrově u Stříbra, kde bylo sice nudný kolo, ale krásnej běh.

06a_artik06b_xterrao06c_trivyrov

V ČERVENCI tu byl kousek za barákem další malej triatlon v Krašovicích, kde bylo naopak parádní kolo a nudnej běh třikrát kolem rybníka. Z tamní bedny už jsem pospíchal rovnou do porodnice pro Vladi a Tondu, ale ještě jsem si jedno deštivý červencový pracovní odpoledne stihnul zaběhnout asfaltovou desítku u Baumaxu. Tyhle závody nejsou úplně muj šálek kávy, ale prostě jsem chtěl vědět, jestli umim placatou desítku pod čtyřicet.

07a_trikrasovice07b_vaseliga10

Jinačí paráda byla SRPNOVEJ Bobův narozeninovej maraton z Božáku do Nejdku, kterej jsme pojali jako vejlet se zastávkou ve třech hospodách. Pak jsem vymyslel, že triatlony už mi nestačí a zkusil si Pilsenman Kvadriatlon. Byla to pro mě studená sprcha a trochu frustrace, když musí člověk slušnym kolem a během dohánět obrovskou ztrátu z kajaku, ve kterym seděl dvakrát v životě. To na Stonemanu už jsem si spravil náladu, i když loňský vítězství jsem neobhájil.

08a_bobnarozmaraton08b_kvadracpilsenman08c_stoneman

V ZÁŘÍ skončila sezóna triatlonová a začala krosová a já si zaběh jeden z nejtradičnějších krosů v Abertamech. Na poslední chvíli jsme ještě i letos vyrazili s Burákem, Jindrou a Ondrou do Alp – třídenní přejezd okolí Davosu se spaním nahoře na chatách. Počasí se netvářilo úplně bajkově, ale my se ho nelekli (teda já se lek, ale kluci mě ukecali) a byl z toho další luxusní trípek do hor. No a pak jsme s Bike Teamem uspořádali třetí ročník Krušnýho seběhu, krosu nádhernou přírodou.

09a_abertamy09b_svajc109c_svajc209d_sebeh

V ŘÍJNU jsem si zase troufnul na nějaký delší běhání a dal si dvě kolečka Šumavskýho ŠUTRu (takže maraton), protože tam je to prostě parádní a jedno kolečko nestačí. Ciproušové udělali v Záluží podzimní Forestovo šestku, kde si čtvrt roku po porodu poprvý zazávodila i Vlaďka, a na konci měsíce jsem se konečně potkal v Krušnejch s trailovou partičkou na klasický Outro zavíračce v Kraslicích.

10a_sutrsumava10b_forest10c_forest10d_wsroutro

V LISTOPADU udělali Kokosáci v Plzni noční bajkovej rejs a na bajku jsem se vydal i do Brd na zavíračku s partičkou z Berouna a Prahy. Běhací seriál Pilsen Trail se uzavřel poslednim závodem na Radeči, kterej mam ze všech tří nejradši. Skoro padesátikilometrová dlouhá byla loni parádní, ale letos jsem si netrouf a odběh si tam jenom půlku, která byla na čerstvym sněhovym poprašku taky moc fajn. Krom toho mě napadlo, že bych si moh ty svoje služebky do Nejdku občas trochu zpestřit a jednou, když se údolí topilo v mlze, jsem se sebral a vyběh si na Pajndl nad mraky.

11a_kokosinocni11b_brdyzaviracka11c_radec11d_pajndl

V PROSINCI jsme s Bike Teamem udělali závěrečnou. Do hospody do Hamrů jsem s klukama běžet nestihnul, ale aspoň jsem vzal čelovku a zmrzlou sněhovou krustou si tam dojel na kole z Blatný. Se závoděním už byl konec a veškerý moje sportování sestávalo z ježdění do práce na kole, ale naštěstí na vánoční dovolenou napadlo trochu sněhu a já moh zas nazout ty svoje oblíbený prkýnka. Třeba i s Tondou v chariotu.

12a_zaverecna12b_fichtlchariot12c_bezkyjezisek

Takže tak.

Suchou řečí čísel vypadal 2016 asi takhle:

Bike: 4920 km / 281 hod

Silnička: 1743 km / 64 hod

Běh: 969 km / 89 hod

Běžky: 696 km / 49 hod

Plavání: 50 km / 25 hod

S narozením Tondy se změnilo hodně. Osekal jsem, co mě nebaví a od srpna neuplaval ani bazén nebo ze zimy vypustil boulder. Běhám jenom o víkendu, zato na tramvajenku sedá prach a já se snažim jezdit do práce na kole, když to jenom trošku jde. Ještě víc se tak prohlubuje muj letitej paradox, kdy nejvíc času trávim na kole, ale závodim skoro jenom v běhu.

A co letos? Hlavně co nejbravurněji vytančit z toho předem prohranýho souboje rozdělování času mezi rodinu a sport tak, abysme všichni byli pokud možno šťastný a nikomu nehráblo. Dál co nejvíc lítat venku, ať už je forma pohybu jakákoliv. Zkusit nový věci, jako třeba orienťák, ne kvůli obdivu k lampionům a srandovním dederonskejm úborům, ale pro čirou radost, kdy letíš přímou čarou lesem cestou necestou. A snad nějaký kratší ultra, protože dlouhý běhání sice bolí, ale každej takovej běh je zážitek na celej život a příběhy druhejch jsou tak inspirující.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s