Kraslickej hepyend

nahled03

Dřív jsme tomu říkali Outro, letos tomu říkáme Hepyend, každopádně posledních sedum nebo tak nějak let jsme se vždycky na konci října sešli na západě Krušnejch a naposledy hromadně pojezdili na trailech v Kraslicích, Nejdku a Sokolově.

Já nevim, ale nedávno mě napadlo, že možná většina mejch kamarádů netuší, jak vlastně takový ježdění na krušnohorskejch trailech vypadá. Když jsem Vlaďce říkal, že budu opatrnej a těžký věci budu objíždět, řekla, že si nedokáže představit, jak vypadá něco, co na kole nesjedu. Když jsem vzal kluky z práce na vyjížďku po lesních pěšinách, na kterejch teď kolem Plzně jezdim ty svoje XC švihy, padali jak hrušky a ptali se, proč nejedem po normálních cestách. A pro plzeňský frírajdery: ne, traily v Kraslicích nebo Nejdku fakt nejsou to co traily na Krkavci. I když trošku jo, po takovejch pěšinkách, po kterejch se v Plzni dolu proháněj týpci v integrálách, jezděj kluci v Krušnejch na kopec, aby i výjezd byl zábavnější.

 

Teď ani v nejmenšim nechci machrovat, na triatlonech nebo XC závodech jsem možná považovanej za technika, ale když jedu s klukama na traily, řadim se poslušně na konec vláčku, půlku těžkejch věcí objedu a snažim se, aby se na mě pod kopcem nečekalo moc dlouho.

 

Takže, jak vlastně takovej nejdeckej nebo kraslickej trail vypadá. To si někdo z místních (dejme tomu v Nejdku) vyjde do lesa, najde tam nějakou skálu, hromadu šutrů nebo strašně prudkej kopec plnej kořenů a řekne si, že tady by bylo bezva sjet to na kole. Tyhle těžký místa spojí v jednu cestu a trail je na světě. Pak přijede jiný hovado (dejme tomu třeba z Kraslic), řekne si, když oni maj metrovou skálu, tak já budu mít dvoumetrovou a bude se na ní najíždět do zatáčky. Když oni maj kořeny, tak já udělám cestu kolmo na kořeny v odkloněnym svahu. Když oni maj prudkej kopec, tak já najdu prudší. Trochu stranou tohodle Kraslicko-nejdeckýho hecování naštěstí stojej kluci ze Sokolova, pro který je ježdění po trailech spíš zábava než výzva a tak jsou tamní traily trošičku jezdivější.

 

Letos mi to bohužel na celý tři dny neklaplo a já přemejšlel, kterou lokalitu si dám. Nejdek jsem zavrhnul hned. Znám to tam nejlíp, bydlel jsem tam pět let a i letos po odstěhování do Plzně jsem tam jezdil docela často. Trochu to svádělo dát si papírově nejjednodušší Sokolov, ale pak jsem si řek, když už tak už. Zastyděl jsem se, že jsem s klukama letos nedal ani jeden ilegál rejs a chtěl jsem si to aspoň teď na podzim trochu vynahradit. Slova v Robovo emailu slibovaly přesně to, na co jsem se těšil: „přišel čas vrátit se ke kořenům a naučit se opět trochu ovládat kolo & emoce, protože co? Protože řešit tlumiče, váhu kola a barvu řidítek je k čemu (?) – no k čemu (?!) – ano, k hovnu, když nevíš co s prdelí a mozkem.”. Navíc, když pominu vlastní traily, syrová atmosféra odlehlejch kraslickejch kopců zahalenejch v mlze, kde za celej den nepotkáš živou duši bylo to, co jsem se po pár tejdnech ve městě potřeboval.

01_wsr2106_kopce

Ve sváteční páteční ráno se nás na lesnim parkovišti bez signálu sešlo asi patnáct kousků a bez velkejch keců jsme vyrazili na kopec. S některejma jsem se přes rok neviděl, ale co si potřebujem říct, řeknem si cestou.

01a_wsr2016_vejslap

Tohle mě na tom kole baví, já nejsem zrovna společenskej typ, takže cestou chvilku kecáš, probereš, co potřebuješ a když ti dojdou slova, tak prostě točíš klikama a čumíš do lesa a nikomu to nepřijde divný.

01a_wsr2016_pauza

Jsme nahoře a jako první jedem Bukvici. Tady jsem byl asi jednou nebo dvakrát, ale hned od prvních zatáček mě to baví. Trail vyhrabanej v jehličí a borůvčí, občas kořenů víc, než bys potřeboval, ale celkem nic záludnýho.

Kraslice, závod, 2013

Teda ze začátku. Pak objíždim kamenný schody a na závěrečný skále nedávám ani chicken line.

© Rob Trnka 2015

Vyšlápnout a vytlačit zas na kopec a jedem Kynedril. Začátek je společnej s 50/50 trailem, což je dlouhej traverz na kořenech. Za sucha celkem snadná záležitost, ale dneska za mokra se do toho vůbec nemůžu dostat a večně koloběžkuju s jednou nohou venku z pedálu.

Kraslice, závod, 2013

50/50 končilo skoro kolmou skálou, kde jsme před lety s hrůzou ve vočích pozorovali pozdějšího olympionika Škárnu, jak to sjíždí s vytaženou sedlovkou. Kynedril končí jinou skálou, ale i tu dneska dává jenom pár lidí.

© Rob Trnka 2015

PěšinaTvýMámy je čerstvá novinka, na kterou šlapeme strašně daleko. Rob to uvedl tim, že zjistil, že neumíme bunnyhopy, tak nám do cesty postavil spoustu šutrů, na který je potřeba vyskočit a zase seskočit dolu. Baví mě to a zjišťuju, že když na mě kouká pár lidí a jeden má navíc v ruce goučko, hecnu se do věcí, do kterejch bych sám nešel.

© Rob Trnka 2015

SSD znamená Super Steep Downhill nebo taky Sedátko Spíš Dolu. Prostě strašně prudkej kopec, ale dneska mě kupodivu baví moc. Kloužeš dolu trailem, snažíš se s kolem moc neprat, na kořenech stačí nadlehčit a vono si tu cestu dolu samo nějak najde. Poslední část na mě už bejvala moc, tam už bylo potřeba to ve fakt prudkejch pasážích přes kořeny odlepit, pustit brzdy a doufat, že tě zatáčka o pár metrů níž chytí a zabrzdí. Tahle poslední pasáž je teď o kus vedle nová, sice stejně prudká, ale kořeny ještě nestihly tak vylízt, takže je to trochu hodnější.

20120428_projizdka_ilegal_enduro_kraslice

Paralelní Bejby trail je to samý v bledě modrym bez toho prudkýho závěru, navíc taky s novejma pasážema a pro mě dneska asi nejzábavnější věc. Mokrý bahno s jehličím mi lítá kolem uší a snaží se mě z kopce předběhnout a já zažívám přesně to, proč jsem sem přijel. Takovýhle ježdění prostě jinde nezažiješ.

08_wsr2106_bejby

Pak šlapeme na Prcka. Novej trail, kde jsem ještě nebyl. Prej krátkej ale intenzivní. Začíná to skokama a skokama to víceméně i pokračuje. Zaskakuju jenom první dvojáček a pak koukám na ostatní, jak se to snaží nalítat a trochu se do mě dává zima.

 

Vypadlej z tempa mi následující Monkey trail v kombinaci s Honky Tonky nějak nejde. Monkey je jeden z nejstarších trailů tady, v podstatě celej po velkym kamení, po kterym poskakuješ jak opice.

OLYMPUS PEN EP1

Jak přestaneš poskakovat a začneš drncat, zasekneš se někde v díře a končíš. Když začal bejt Monkey moc jednoduchej, Rob do něj propletl novej Honky Tonky a dneska kombinujeme oba traily tak, abysme z obou vybrali to nejtěžší.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ludvík je výjezdovej trail, po kterym se dostáváme zpátky na kopec. Prej se takhle jezdí v Kanadě nahoru, tak tak teď jezdíme taky.

 

Poslední trail je TNT, taky čerstvá novinka, na kterou čumim, jak čerstvě vyvoraná myš. Sada skoků, celkem velkejch, do zatáčky, mezi tim kamení nebo pařezy, no tohle nebudu ani zkoušet. Kluci se snaží něco z toho nalítat a já si dávám vedle znovu vršek Monkey, abych zatim úplně nezmrz a pak už za počínajícího šera frčíme jezdivějšim zbytkem TNT dolu.

 

Tak jsme pod kopcem, vyšlápnout zpátky k autům a protože dneska končim, poplácat si se všema a doufat, že je uvidim dřív než zas za rok na zavíračce.

11_wsr2016_zaverecna

Fotky jsou ilustrační, skoro všechny od Roba, sice všechny z Kraslic, ale většina z jindy. Tentokrát se jezdilo a nefotilo, aby se to všechno za světla stihlo. Aktuální jsou jenom kopce v mlze a ty společný.

 

 

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s