Pilsenman (kvadriatlon neni triatlon)

nahled07_dsc00355

Asi už jsem starej nebo co, ale poslední dobou mi ty sprint triatlony nějak nedělaj dobře. Skočíš do vody, jedeš hranu a najednou dobíháš do cíle a snažíš se marně vzpomenout, co se poslední hodinu dělo. Mě by se strašně líbil závod v terénu, kterej trvá tři čtyři pět hodin. Nic takovýho jsem ale nenašel a když, tak daleko. A pak jsem se přestěhoval do Plzně a narazil na Pilsenmana. Kilák plavání, pětačtyřicet kolo, šestnáct běh. Super. Jenom tam hapruje jedna maličkost. Je tam ještě devět kiláků na kajaku.

V kajaku jsem seděl loni jednou, v Matesovo tanku na divokou vodu a na rybníku jsem v tom nedokázal jet metr rovně. Letos jsem si na půl hodiny pučil loď, kterou pučujou na závod, ta už byla hodnější, tak jsem si řek, že to nebude tak zlý a přihlásil se.

Zlý to bylo a to dřív, než jsem čekal. Šéf závodu Eis nechtěl o neoprenu ani slyšet a když jsme ráno skočili do Boleváku, abysme si odplavali ten kilák, voda byla podle očekávání jako led. Plavem k mohyle, kus se proběhnem po mělčině, na druhej břeh, krátkej přeběh a to samý zpátky. Místama proplejtání mezi všudypřítomnejma řasama.

Z vody lezu devátej z pětadvaceti chlapů, celej modrej, nemůžu se rozhejbat, hlava mě bolí a na dvoukilometrovym přeběhu do depa se mi třikrát rozvazuje tkanička.

DSC_0272

Najdu loď, radši do sebe lupnu jeden gel, zapiju a hurá do řeky. U vlezu trochu fronta, někdo na mě křičí, ať to sjedu ze břehu, když mam plasťáka, tak sedám do lodi, kloužu bahnem dolu a tam se hned převrátim a vypadnu do vody. Takže vylejt vodu, minutu dvě bojovat se šprickou a pak konečně můžu začít pádlovat. Kilák a půl po proudu, kilák a půl zpátky, to samý třikrát.

Moc to nejede, spíš vůbec to nejede, předjíždim jenom Tomáše s Kristýnou, který jedou dvojice na kánoji a Jindru na gumovym kajaku. Jinak mě předjíždí úplně všichni, některý rozdílem třídy, některý rozdílem celý devítiletky. Čas na lodi nakonec jednadvacátej, takže jsem asi nebyl jedinej zoufalec.

Když už to mam konečně za sebou, přichází to nejhorší, po hodině a čtvrt sezení v lodi mi zatuhlo levý koleno a každej krok strašně bolí. V depu jsem nasranej a nervózní a doufám, že na kole se to nějak rozhejbe.

Konečně vyrážim jak splašenej dohnat, co se dá. Pár lidí předjíždim hned za depem a hrnu to na Chlum. Sjezd z něj už si konečně užívám, konečně něco, co znám. Dva kluky předjíždim na kopci za Bukovcem, za Chrástem Lyndu a v asfaltovym výjezdu do Dolan nějakej smíšenej mix a pak už to dlouho mydlim sám, po polích a lesích do Žichlic. Tady trošku zmatkuju, protože na silnici chybí značení, ale nějak to dám dokupy s itinerářem na řídítkách a cpu to celkem dlouho do kopce. Doufám, že nahoru někoho dojedu, ale nikde nikdo. Až za občerstvovačkou na Býkově konečně zahlídnu nějakej bílej dres a honim ho celý stoupání, dlouhý roviny i technickej sjezd k Třemošence, kde ho konečně mám.

Kus podél řeky, do Záluží a pak už po modrý na Krkavec, tady už toho lidi musej mít plný brejle a někdo možná i tlačit, ale dojíždim zas jen dva mixy, i když to celý vyšlápnu. Na Krkavci mě ženský na občerstvovačce důležitě nutěj projet o metr blíž k nim, na pětihodinovym závodě je to asi rozhodující. Pak nesmyslně po asfaltu dolu a borovym lesem kolem Orlíku zpátky do depa.

To už mi celkem tuhnou nohy a kyčle a těšim se, až z toho slezu a proběhnu se. Na kole druhej čas, spíkr mě vítá slovy, že jsem asi přijel ze svý nejsilnější disciplíny a přeje mi štěstí na běhu. Běžíme dvakrát na kopec, to by mi mělo sedět, tak vyrážim natěšenej, že snad ještě něco stáhnu, ale hned za depem chybí naše žlutý šipky, tak běžim podle bílejch a doufám, že to bude dobře. Po výběhu z parku už naštěstí vidim na poli někoho přede mnou a ve výběhu na Chlum jdu po něm. Nahoře na občerstvovačce ho mám a cestou v kopci probíhám kolem dalšího, co musí zastavovat.

Dolu z Chlumu bohužel zas blbý značení, ale chlápek to zná, tak na něj čekám a posílá mě správnou cestou. Nasadit tempo po rovný cyklostezce, seběhnout k řece a pak zase šipky ani fáborky nikde. Pobíhám sem tam, nadávám a nakonec zase rezignovaně čekám na chlapíka. Běžíme k řece, proskákat kopřivama, opatrně přebrodit přes volný kamení a na druhý straně už bez problémů po poli a mezi domkama do depa.

DSC00355

Předběhnu Smoldu, dám pusu Vlaďce a pohladim řvoucího Tondu a jdu do druhýho kola. Teď už to aspoň znám, ale výběh na Chlum už je s velkym sebezapřením. Za brodem předbíhám o kolo Acesáka Luboše a jeden mix a v poslednim kopci Lyndu, ale z chlapů přede mnou už nikoho. Tak už se jenom prodrat džunglí, přeplavat hnusnou hnědou řeku, kam jsem se před měsícem bál strčit ruku, aby mi jí neukous pětimetrovej sumec a mám to za sebou.

DSC00375

No. Kdybych to bral bez nějakejch ambicí, byl bych asi spokojenej, že jsem si pět hodin a jednadvacet minut dával venku pěkně do těla a že to byl fajn den. Já chtěl ale na bednu a moje ego dostalo pěkně na prdel. Běh taky druhej čas a celkově sedmej z pětadvaceti chlapů. Závodit v něčem, co člověk nikdy nedělal, je holt asi nesmysl. Tak zas za rok.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s