Pražskej ŠUTRák

nahled09_sutr-praha-2016-01

Když mě Jirka vzal na podzim 2012 do Prahy na ŠUTR, čuměl jsem, že se dá uprostřed miliónový metropole udělat závod v lese, kopcích, po úzkejch pěšinách a s rodinnou atmosférou. Věděl jsem, že tady jsem nebyl naposledy, jenže od tý doby se jarní ŠUTR kryl s našim domácim varskym půlmaratonem a podzimní se přesunul na Šumavu. Letos jsem si ale řekl, že asfaltu už bylo dost, udělal ze sebe černou ovci a porušil skoro povinnost Witte Bike Teamu zaběhnout si varskou půlku a odjel s klukama plzeňskýma do Prahy.

Kdyby někdo ještě neznal, tak ŠUTR, osumnáctikilometrový kolečko v Šárce, můžeš si naložit, na kolik se cejtíš. Jedno dvě tři nebo čtyři kola. My se všichni shodně cejtíme na dvě. Jedno kolo je moc rychlý a tři nebo čtyři už by v našem podání byl spíš takovej vejlet a my se chceme proběhnout. Čim víc kol, tim dřív startuješ a my startujem v jedenáct.

SUTR Praha 2016 01

Klasicky řešíme, co na sebe a co s sebou, bude teplo, takže beru jen trenky a čepici a do ruky jeden gel, druhej si chystám na stoleček, že si ho vezmu do druhýho kola. Co se týče pití, občerstvovačka na devátym bude muset stačit, nerad s sebou něco tahám.

 

Takže si s klukama popřejem štěstí, Zuzka nás vyfotí, Michal nás vypustí na trať a už se ženeme dolu z prvního kopce. Dole na louce je vidět daleko před sebe, tak kontroluju situaci, přede mnou jedenáct kousků a už se to zvedá do prvního kopce a já sbírám první skalpy. Nahoře vedu menší skupinku přes skalnatej hřebínek, sadem a už dolu jednou z nejzábavnějších pasáží, klikatej seběh, přeskakuješ a podlejzáš padlý stromy a najednou tě les vyplivne dole na silnici.

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ťapeme chvilku po rovině podél potůčku, kontroluju, kde se bude dát v druhym kole zchladit a pak už zas do kopce kolem statku, lesem dolu, kousíček po cyklopruhu a už jsme v parku. V ostrý pravý vidim pár metrů za sebou Lukáše, zdravim ho a nahoře podél pole už klušeme spolu na občerstvovačku. Lukáš si nese pití, tak je rychleji pryč, já zhltnu svuj gel, spláchnu ionťákem a mažu za nim, ale po rovině a z mírnýho kopce se mi pořád vzdaluje.

 

No nic, za chvíli začne zábava, začíná to prudkym seběhem kamennym korytem, baví mě to strašně, zpevnit vršek a nohy nechat tancovat. Jen co jsme dole, začínáme nejdelší stoupání na opačnou stranu údolí, vidim před sebou Lukáše, jak přechází do chůze, tak ťapu za nim, cestou někoho předbíhám a nahoře už ho skoro mám.

SUTR Praha 2016 03

Vilovou čtvrtí mě to moc nebaví a v dalšim prudkym seběhu začínám cejtit, že se to dneska neobejde bez puchejřů. Přemejšlim, že bych si utáh boty, aby tam nohy tak nelítaly, ale nechce se mi stavět a laborovat s tkaničkama. Když budou bolet chodidla, aspoň neucejtim, jak bolí zbytek nohou. Dole u vody jediný zaváhání kudy, ale pejskař radí, tak vyrážim do dalšího kopce, pověstnýho betonovýho chodníčku, kde se lidi v posledních kolech tahaj nahoru pomocí zábradlí.

 

Teď to ještě nebolí tolik, tak se ho snažim vyběhnout a už se ženem singlíkama zasekanejma ve svahu, na schodech předbíhám Lukáše a první kolo máme za sebou.

 

Během závodu bylo těžký se orientovat, jak jsem na tom, protože jsem nevěděl, jestli předbíhám lidi, který startovali se mnou nebo který šli víc kol, ale při zpětnym pohledu do výsledků zjišťuju, že do druhýho kola už jsem vyrážel na čtvrtym místě.

 

Při průběhu do druhýho kola, teda zbaštim kousek banánu, zapiju a podruhý vyrážim dolu z kopce, když mi to za zatáčkou dojde „ty vole ten gel!“. Seru na to, už se nevracim, kluci jsou hned za mnou, třeba budou mít na občerstvovačce aspoň nějakou rozinku a když ne, dám colu, tam je cukru dost.

 

Po louce tentokrát už ne v hadu lidí, ale sám, do kopce už to začíná bolet, ale kousnout se a udělat si náskok před těma rovinama. Nahoře se ohlížim a za mnou nikdo. Super. Seběh roklí i podruhý baví, dole podle plánu nabírám z potoka vodu do čepice a chladim. Mažu sám po rovinách, začíná bejt vedro, asi málo piju a začínám bejt trochu mimo, snažim se ladit došlap, aby nebolely puchejře na chodidlech a trošku bojuju se ztrátou motivace běžet rychle. Roviny mě nebaví a když běžim sám, mam tendenci upadat do pomalýho příjemnýho klusu.

 

Trocha rozptýlení na občerstvovačce, je tu Michal a taky pár lidí z delších tras, jídlo bohužel žádný (voni to říkali, že tady bude jenom pití), tak colu a ionty a rychle pryč, než mě Lukáš a další divočáci doženou, ale pak už to zas začíná bejt nahrou dolu a to je dobrý, když mě nedohnali doteď, tady už mě nedoženou.

 

Mam za sebou skoro třicet kiláků a nohy už by měly bolet, ale nic, dneska dělaj přesně, co se od nich chce, jen běžej a nebolej, takže kamennej seběh si i podruhý užívám a lidi z ostatních tras mi jen uskakujou z cesty. V kopci na druhý straně už střídám běh s chůzí, ale furt se snažim, aby to byla rychlá chůze s rukama na kolenou. Přetrpět asfalt ve vilový čtvrti a rovnej seběh, kde chodidla zas dostávaj zabrat a pak zas nahoru.

SUTR Praha 2016 04

Podél zábradlí už poslušně jdu jako všichni ostatní, pomalu se proplejtám mezi shrbenejma postavama nahoru a závěr už je za odměnu, občas kolem někoho proletim a doufám, že mezi tou spoustou lidí, který jsem v druhym kole předběh, byl i někdo z naší trasy.

 

Byl. Chvilku mě kluci z časomíry dokonce strašej, že jsem první, ale hned to opravujou na druhej flek a tak už to i zůstává. Dokonce jsem se vešel pod tři hoďky, Lukáš je tu za dvanáct minut a Martin s Tomem pět a sedum minut po něm. Celá naše čtyřčlenná výprava se nacpala do top ten.

SUTR Praha 2016 05

V člověku asi vždycky podvědomě zanechá dobrej dojem závod, kde se mu podaří vybojovat bednu, ale i bez ohledu na to, naprosto objektivně to dneska bylo super. Trasa připomněla, jaký se daj v Praze namotat parády, lidi byly příjemný, občerstvovačka v cíli narvaná dobrotama, mobilní kavárna taky, značení pro blbce a hlavně mi to dneska prostě sedlo.

Reklamy

2 thoughts on “Pražskej ŠUTRák

  1. Už máš tu trasu pěkně v paměti, pěkný čtení, proběh jsem si to s tebou a ani jsem nevstal z kanape. Parádní výkon!

    • Tak v paměti jako ty jí ještě nemam. Myslim, že jsem tam běžel dvakrát závod a jednou jsme si to kdysi proběhli, když jsme byli v Praze na školení. Takže všeho všudy pětkrát. To ty bys to už ani nespočítal.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s