Rokycanský krpály

nahled11_krpaly_2016_03

Začalo to trochu divně, když jsme dorazili na start, z repráků kňourali Kelly Family a hlavní pořadatel zrovna někomu vykládal, že značený to jako je, ale jak kdo dojede do cíle přes město, to už je každýho věc. No, pak už to naštěstí bylo jenom čim dál lepší. Kelly Family vystřídali AC/DC a my odstartovali.

Čtyřicetičlennej balík přes město za motorkou, lidi čuměj, co se děje, člověk si připadá jak opravdickej závoďák. Pak ale najednou konec maškarády, motorka sjíždí ze silnice na šotolinu a zastavuje a vepředu za to hned někdo bere a je tu ostrej start. Nechci se hned od startu honit a tak si nechávám první asi osmičlennou skupinku odjet a netakticky vlaju asi třicet metrů za nima. No jo, ale koukám, že až tak hrozně neženou a jsou tam lidi, s kterejma bych určitě moh jet. Tak je začínám na polních cestách stíhat. Moc mi to samotnýmu nejde a nadávám si, že jsem to na začátku nechyt.

Krpaly_2016_02

Pak se ale naštěstí cesta začíná maličko zvedat na první kopec Žďár a ze skupinky začínaj odpadávat první korálky a já se dotahuju na zbytek. Nahoře na kopci akorát docvakávám tříčlennou skupinku Dominika Tyrnera, Lesiče z KOSáků a ještě jednoho kluka. Je tu první dost technická pasáž po kamení, kterou jsme běželi při Radeč maratonu a já si říkám, že dneska to bude paráda, že až takovej terén jsem nečekal. Kluci jeden po druhym slejzaj a já dávám dolu sedlovku a nějak to prohoupu a najednou jedu sám.

 

Tak tohle šlo rychle, říkám si, ale v dalšim brdku už vidim kluky ukázkově seřazený kousek za mnou. Dojedou mě, trochu jim cuknu ve sjezdu, zase mě dojedou, zase jim cuknu a pak se najednou v táhlym stoupání ohlídnu a koukám, že jedem už jenom s Dominikem. „Kde máš kámoše?“, ptám se a pak už to celý jedem víceméně spolu. Dominik tahá rovinky, který má neskutečný a já tragický, ale já za to na něj nejsem vůbec hodnej a po každym technickym sjezdu mu nadělim díru, kterou musí dojíždět.

Krpaly_2016_03

Někde kolem třicátýho v polích nad Veselou se na nás najednou, kde se vzal tu se vzal, dotahuje kluk z původní čtyřčlenný skupinky. Necháme ho dojet za mý zadní kolo, tak akorát dvakrát vydechnout a zas mu mizíme a naopak před sebou vidíme sparťanskej dres.

 

Začíná stoupání na Kotel, Dominik prohlásí, že už nemůže a odjede mi. Očividně neni sám. V nejprudší části pod rozhlednou se kousnu a docvaknu ho a společně se sparťanem se pouštíme do sjezdu. Buhvíproč jsem si myslel, že Kotel je poslední kopec, tak si říkám, že bych jim tady moh trochu odjet, ale na kopci jsem byl vzadu a navíc začínaj nějak bolet nohy, tak je spíš šetřim a z kopce za klukama odpočívám.

Krpaly_2016_05

Všichni spolu po silnici a pak začíná už fakt poslední stoupání na Čilinu. No, je to takový táhlý mírný stoupání nestoupání, ale na kopci se ohlídnu a koukám, že jsme zase jenom dva. „Kde je?“ „Kdo?“ „No, někdo s náma jel, ne?“ „Ten odpad hned pod kopcem, jenom nám odtáh tu rovinu.“ Zato nás ale na kopci předjíždí někdo jinej a hned nám trochu mizí. Asi týpek, co jsme ho předjížděli, když měl defekt, nevim.

Krpaly_2016_06

Rovnej prudkej sjezd z Čiliny najednou odbočuje na cestu, ale to já nevidim a pálim to dolu dál. Dominik za mnou nahoře řve, že doprava, ale než to vyběhnu zpátky, je pryč a já vim, že tady už jsem v prdeli, protože to bude už do cíle jenom po rovině. Mydlim to po městě sám a modlim se, abych nepřehlíd nějakou šipku, protože ve dvou jsme si i s orientací přeci jenom dost pomohli. Na hlavní mi pořadatel zastavuje auta a posílá mě do uliček a už jsem na cyklostezce a v cíli.

 

Nakonec čtvrtej (pokolikátý už letos), ale druhej v hobíkách. Na bedně je mi trochu trapně, ale nejsem v tom sám, v první desítce celkovýho pořadí se to střídá elite hobby elite hobby, podle toho, jak kdo měl koule si nahlásit kategorii. Osobně si myslim, že u závodu pro čtyřicet lidí nemá smysl členit kategorie na elitu a hobíky, ale podle věku. Já se původně hlásil do elity, ale když jsem při placení viděl, že v elitě je pět lidí a v hobby pětatřicet, nechal jsem se napsat taky do hobby.

Krpaly_2016_07

Tohle bylo nakonec jediný drobný zaváhání, trať byla fajn, kopce byly, sjezdy byly, i když kromě Žďáru žádná nejetelná technika, pořadatelů na trati jako máku, zázemí super, značení nakonec dostatečný, i když občas by to chtělo dát před křižovatkou dřív, no a ten start za motorkou, to se mi prostě líbilo.

 

Fotky Petr Wohlmuth a Monika Cervanová, děkuju.

Reklamy

4 thoughts on “Rokycanský krpály

  1. Tak tohle mi nějak uniklo… závody v mým oblíbeným rajónu… škoda že mají jen FB… tam já nefunguju. Gratulace k bedně! Každá potěší 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s