Pět velkejch dvanáctek

nahled14_norbi-2013

Už ani nevim, jak se to přihodilo, že se z Norbiho dvanáctky, jarního krosu sto kiláků od mýho baráku, stal další z mejch tradičních závodů. Každopádně teď je ze mě už půl roku Plzeňák, mam tenhle závod za rohem, tak jsem o tom moc nepřemejšlel a vyrazil si už popátý vyběhnout na Krkavec a zas dolu.

Už jsem si vzpomněl, na Norbiho mě poprvý pozval Jirka na jaře 2012. Tou dobou bych tak daleko na závod nejel, ale na neděli bylo v Plzni domluvený nějaký ježdění po trailech s další partou, bylo krásně, skoro letně, řek jsem si proč ne.

norbi-2012

V roce 2013 byla naopak kosa jako blázen, ale lesní tratička do kopce z kopce mě loni nadchla, tak jsem přijel zas. Aspoň byla příležitost po roce pozdravit plzeňský známý.

norbi-2013

Na jaře 2014 už z toho byla tradice se všim všudy. Zaběhnout si první závod, přespat u Ciprů, v neděli něco podniknout na kole poblíž.

norbi-2014

V roce 2015 už ze mě byl Plzeňák napůl, už jsme pod Krkavec vyrazili spolu s Vlaďkou.

norbi-2015

A jaký to teda bylo letos? Pro zimu versus léto to po letošku je 2:3. Zázemí se přesunulo ze školy ven, ale jinak bylo všechno při starym. Akorát těch ksichtů jsem na startu poznával už o dost víc. Dokonce s Norbim už se známe od tý doby, co jsme se loni v létě spolu prali na dvou triatlonech.

Jako každej rok nás v jedenáct vypustil do lesa a my se hnali jak splašený. Já teda ne. Už to tu trochu znám a taky už trochu znám sebe na to, abych věděl, že po rovině a z kopce běhat neumim. A tady to je prvních pět kiláků po rovině. Takže se snažim tu první půlku nějak přetrpět a začínám závodit pod Krkavcem.

norbi-2016-a

Předloni jsem se tu nechal vybláznit Pavlou Zahálkovou (přece mě nepředběhne holka) a pak málem vypustil duši. Letos to teda přiměřeně odklušu, nechávám se pomalu předbíhat, ale jakmile se pěšina zvedá, začínám sbírat jeden skalp za druhym. Nahoře na kopci už funim na záda Martinu Turkovi, se kterym tu pravidelně válčíme.

Občerstvovačku nechávám bez povšimnutí, i bez vody v žaludku budu mít cestou dolu co dělat, aby mě nebolelo břicho. A taky že jo. Po chvilce je to tu. Náhlá změna tempa a mě začíná bolet bránice. Takže z kopce zase v klidu, uvolnit se, nezapomenout dejchat.

Začínaj mě předbíhat lidi. Spousta lidí. Prudce doprava a trochu nahoru. Konečně. Sbíhám si to všechno zase zpátky. Další seběh, ale to už přese mě nikdo nejde. Uvolnit se, pustit to, nechat nohy dělat co uměj a moc jim do toho nekecat. Buďto to funguje nebo se všichni utavili v předposlednim kopci.

V poslednim kopci předbíhám starýho triatloňáka Jirku Procházku a Martina Turka. Ten se chytá, dobíháme strašnýho funiče, sbíráme ho a vedu ty dva poslední pasáží, kterou miluju. Ouzká pěšina doleva doprava, tanec po kořenech, kilák dva do cíle, neni na co čekat, rozbalit to a hnát se mezi větvičkama.

Nahoře u vysílače Martin nastupuje. Svuj nástup zastaví dvacet metrů přede mnou, ale to mu stačí, už nemam na to z kopce zrychlit a bere mi bednu před nosem. Bramborová medaile taky medaile.

norbi-2016-b

Reklamy

2 thoughts on “Pět velkejch dvanáctek

  1. Pěkný, Perry! Rádi Tě uvidíme na dalším ročníku. A přes zimu pod Krkavcem často trénujeme, budeme rádi, když se přidáš. Měj se a ať se daří. Jelen

  2. Poslední dva články pěkná nostalgie, ale čte se to samo, čus zítra na maratonu..

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s