Pilsentrail 2 – Radeč okousekvícnežmaraton

nahled15-radec-2015-09-obcerst

Napřed to měl bejt maraton, pak řekli, že to bude 44, nakonec, že 46 a když musel Hasák den před startem kvůli lesákům přeznačit konec trati a ta tak narostla na konečnejch 48 kiláků, už to radši nikomu neříkal.

Nějaký delší běhání mi letos chybělo, nejvíc jsem běžel v květnu 30 kiláků právě na prvnim podniku Pilsentrailu, pak jsem si v červnu na xteřře udělal výron kotníku a s běhánim byl na nějakej čas konec. No ale aspoň jeden maratonek za rok bych si mohl loupnout a tak, i když naběháno hovno, jsem se přihlásil na druhej díl seriálu Pilsentrail – Radeč.

 

K Rokycanům to teď mam co by kamenem dohodil, tak zastavuju svýho čim dál rezavějšího focuse v kempu u Volduch na poslední chvíli, kosa je pekelná a na rozcvičení bude dneska ještě času dost, tak pozdravit s Předsedou, Karykem, Ciproušem nebo Venou s Vejžínem, který běžej na zkrácený trati svuj první půlmaraton, do ruky dva gely a hibaj na start.

Radec 2015 01 start

Užívám si, že můžu nechat půlmaratonce v klidu běžet a nemusim se nikam hnát. Na maratonu je krásný, že prvních třicet běžíš na pohodu. Musí to tak bejt, jinak pak umřeš. Takže sleduju pomalu se rozpouštějícího hada běžů na lesní cestě, kochám se výhledama, když běžíme po kraji louky, prohodim pár slov s lidma na první občerstvovačce na pátym, kde srknu kousek gelu a zvesela se pouštim do vlnící se lesní pěšiny, skáču po kamenech podél cesty, bavim se.

 

Přivostřuje se, trasa stoupá na zříceninu, místama je kopec prudkej, že se musí přejít do chůze. Na hradě motanice po skále a stoupáme pozvolna po hřebeni dál přes vysílač Brno na Radeč. Seběh na vyhlídku, kde se musí každej zapsat do knížky, kousek po rovný cestě a pak do půli lejtek kobercem z listí a klopýtání po hřebeni volnejch kamenů cestou necestou, jen hustě rozesetý bílý šipky ukazujou kudy máš běžet a vedou tě neomylně na další vyhlídku. Pecka, takhle přesně má závod v terénu vypadat.

Radec 2015 02 Radec hrad

Radec 2015 04 Bila skala vyhlidka

Radec 2015 05 Hradiste

Do cíle půlmaratonu už se pak sbíhá víceméně z mírnýho kopečka, zkontroluju nějakýho kluka, kterýho chytly křeče, zamávám fotografovi a už jsem v kempu. Tři čtvrtě starovního pole tady končí, ale já se jen na chvilku zastavim u stolku s dobrotama, srknu gelu, zbaštim pár rozinek, napiju a mastim dál.

Radec 2015 06 pulka

A začíná to, na co jsem dneska hlavně těšil. Že budu sám v lesích. Vždycky jsem byl zvyklej toulat se sám po kopcích, za celý odpoledne nepotkat živáčka a poslední dobou mi to nějak chybí. Začíná poprchávat, ale to mi vůbec nevadí, odpracuju si další prudký stoupání na Chlum a odměnou je neskutečnej výhled. Směju se na kopci jak idiot, bleskne mi hlavou, že přesně pro tyhle chvíle běhám a upaluju lesem dolu.

Radec 2015 07 Chlum

Nudnější rovná cesta podél dálnice, ale už zas singlík travou a lesem a pak trochu bloudění v listnatym svahu, kde mě dobíhaj dva kluci. Společně podbíháme silnici tunýlkem a balancujeme na plovoucích lávkách. Když probíháme vesnicí, začíná pršet fest a vítr nám žene studenou sprchu přímo do obličeje. Naštěstí už jsme ale zase v lese a začínáme pomalu stoupat na Žďár.

Radec 2015 08 tunel

Pěšina se mění v kamenný schody a my podél skal přecházíme v chůzi, přelejzáme padlý stromy a stoupáme na vrchol, kde klukům trochu cukám a hraju si na singlíku zařízlym do svahu skály a pomalu klesajícim dolu. Pak se to ale láme prudčeji dolu a protože už krájíme nějakej třiatřicátej kilák, začíná to, jak už to tak u maratonu bejvá, bolet.

 

V seběhu si zas blbě šlápnu na levej kotník a když občas najednou potřebuju víc ohnout koleno, nepěkně v něm loupne. Ale furt to neni tak hrozný, na občerstvovačce na pětatřicátym už si dávám trochu na čas, dosrknu zbytek gelu, baštim banány a rozinky a maličko pokecám. Další stoupání je ještě v pohodě, vlní se zas listím a ouzkou pěšinou a já předbíhám kluka, kterej je na tom hůř a to mi zvedá morál, krátce pokecáme a já mu utíkám a za chvilku před sebou v dlouhym táhlym stoupání vidim dalšího, kterýho mam na dostřel víceméně celej dnešek.

Radec 2015 09 obcerst

Pak se to ale najednou láme, stoupání neni nijak prudký, ale mě přijde nekonečný, celý tělo mi ztěžklo, čumim metr před sebe, vynakládám veškerou svojí sílu na další krok a připadám si jak ty tlustý lidi, co se snažej rozhejbat svý ohromný tělo na cyklostezce v parku. A z kopce je to ještě horší. Seběh je prudkej a technickej a já musim občas přejít do chůze, protože mě začínaj bolet obě kolena.

 

Za rovný cesty jsem teď najednou rád, aspoň se můžu usadit v pravidelnym tempu, moc nemyslet a nechat nohy ať dopadaj jedna před druhou. Znova podbíhám silnici tunelem, kde mezitim stoupla hladina, takže teď už po kotníky ve vodě, ale to je to poslední, co mě trápí.

 

Kousek za metou maratonu zastavuju na poslední občerstvovačce, dobíhá mě týpek, kterýmu jsem utek na Žďáru, ani nezpomalí a žene dál. Smutně za nim koukám, ale už jsem fakt na kaši a potřebuju něco zbodnout, tak do sebe cpu rozinky po hrstech, zapiju a mažu za nim.

 

Konec je nekonečnej. Dlouhý rovný cesty, kdy strašně dlouho vidim týpkovo záda. Když konečně zmizí za rohem a já se tam za další dlouhou dobu došourám taky a čekám, že už konečně uvidim něco, co naznačuje, že se blížíme do cíle. Místo toho zírám jen na další nekonečnej rovnej úsek. Když se to opakuje asi potřetí, hodinky ukazujou 46 kiláků a já jsem uprostřed široký lesní cesty, neudržim se, zastavim a začnu nadávat. Za moment se ale uklidnim, sklopim hlavu, vypínám a nechám tělo dělat jeden pohyb za druhym.

 

Pak už konečně slyšim cílovej mikrofon. Seběhnout poslední pěšinu, prodrat se polomem, plácnout si s klukama z 321start a proběhnout cílem. Na chvilku se mi do očí skoro hrnou slzy. Tohle bylo silný, přemejšlim, jestli jsem si letos někde takhle hrábnul. Asi ne. Na Boboloppetu, v Letkově, při Stonemanovi Miriquidi nebo Tuataře jsem si letos myslel, že toho mam dost, ale vždycky, když už toho bylo tak akorát, to skončilo. Nikdy jsem nebyl nucenej se s tim tak poprat jako teď, mít toho plný brejle deset kiláků před koncem.

 

Mít naběháno 700 za rok a vrhnout se na skoroultra v kopcíh asi neni nejlepší nápad, ale rozhodně je to zážitek.

 

 

Fotky staženy ze svetbehu.cz a facebooku Pilsen Trailu a něco jsem si cvaknul o tejden později sám.

Reklamy

4 thoughts on “Pilsentrail 2 – Radeč okousekvícnežmaraton

  1. pěkná legrace. Dlouhý běhy jsou masakr, když ti dojde tak to je zlý. Na kole se pořád jakž takž pomalinku vezeš. U běhu se buď kurva trápíš, nebo stojíš 😉

  2. Moc Ti blahopřeju a díky za feedback. Ten konec je fakt blbej po těch dlouhejch a rovnejch cestách ( tam jsem obíhali ty zablácený cesty od lesáků). Příště tam najdeme ještě jiné příjemnější pěšinky, Hasák

    • Jasně, chápu, že padesát kiláků na tak velkym území se nedá namotat jen po úzkejch pěšinách. Hlavní je, že celkově mam z tý trasy skvělej dojem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s