Varská půlka potřetí

nahled21-kv-pular-2015-07

I když se jinak běhání po asfaltu snažim vyhejbat jak čert kříži, karlovarskej půlmaraton musim chtě nechtě pomalu začít řadit mezi svoje tradiční závody. Předloni jsem se na start nachomejt víceméně náhodou a atmosféra závodu mě tak nadchla, že loni jsem se přihlásil už automaticky a stejně tak i letos, kdy navíc Vlaďka běžela svojí první půlku přesně rok potom, co právě tady ve Varech začala běhat na tříkilometrovym rodinnym běhu.

Každej ten závod byl pro mě úplně jinej. Předloni jsem se nijak nepřipravoval, večer předtim ještě běhal, pak dal bazén, druhej den dopoledne jezdil na bajku a večer to zaběh za 1:31. Nohy dobrý, ale střeva se nějak praly s pozdnim hospodskym obědem a musel jsem zpomalovat, abych se neposral. Takže jsem věděl, že mam navíc a loni jsem si před závodem poctivě odpočal a přijel si do Varů zlepšit osobák nejmíň o pět minut. Osobák jsem si skutečně zlepšil. Ale na desítku. Pak jsem neskutečně vytuhnul a do cíle se doploužil za 1:32.

Letos už jsem konečně věděl, kam patřim, že hodina a půl je moje maximum, smířil jsem se s tim, že mě ve Varech vosolí spousta kluků, který bych v terénu nechal za zádama, zamknul jsem doma svoje ego s tim, že do města ho s sebou neberu, že si spolu příště zase uděláme vejlet někam do kopců a jenom s Vlaďkou odjel do Varů konečně si to užít.

KV pular 2015 01

Předstartovní Witte focení je rok od roku větší, aspoň to do startu příjemně uteče, slupnout poslední banán, zapít, pochcat lázeňský křoví a hurá do áčka hned za černochy. Hrajou nám k tomu prej Vltavu a jdem na to. Dav se valí skrz bránu a mě hned od prvních kroků jede hlavou mantra pomalupomalupomalu, nevšímám si, že mi kluci mizí, klušu si svejch 4:15 a tak to hodlám dělat celou hodinu a půl.

KV pular 2015 03

Kolonádou, kde potkávám fandící rodiče a Rusky skandujou mo-lod-ci, furt hustym davem pomalu k Puppu, kde se nestačim divit, jak to některý lidi rvou už na druhym kiláku, a užívám si pocit, jak svuj dech ani neslyšim přes funění ostatních. Před otočkou na čtvrtym zaplácat proti se ženoucím černochům a pak už zdravit všechny známý rychlíky: Ríšu, Milana, Coufiče, Kubajze, Děbiho, Ondru, Jirku.. Otáčim taky a zdravim zbytek Witte, Vlaďku, Olu… Jirku, i když má dva metry a je celej fosforovej nevidim. Už se mi z toho nekonečnýho barevnýho hada dělaj mžitky, tak ženu k občerstvovačce, kde mi Kubajz podává pití. „Co tu děláš?“ „Já běžel jenom štafetu.“

KV pular 2015 04

Na druhý straně kolonády zase rodiče a občas někdo známej vykřikne z davu, kolem Tržnice a nad autobusákem davy pomalu řídnou, ale běží to samo, tak podpora zatim neni potřeba, užívám si to, křiknu na Krčiho, kterej mě nevidí „kurva fandim“ a ženu si to na desátej kolem Arény ke špáru. Tady zase jako loni Ester, loni mě tu její brácha setřás a na mě začala jít krize. I letos už to tu přestává běžet tak úplně samo, ale při pohledu na hodinky furt držim svý tempo, jenom už se to chce holt trochu snažit. Začínám předbíhat lidi a ani nudnej úsek kolem závodiště mi letos nějak nevadí. Na třináctym dávám poprvý půlku gelu, jinak je to na občerstvovačce stejný jako na všech předtim – přejít do chůze, srknout vodu, srknout ionťák, zahodit houbičku a dát pod čepici novou a běžet dál.

KV pular 2015 05

Na patnáctym baví důchodkyně, která stojí u trati a ptá se svý kámošky „ty, myslíš, že je tohle ještě zdravý?“. To vypadáme tak zničeně?  Pravda, už to přestává bejt úplně sranda a trochu zpomaluju na nějakejch 4:19, ale pak mě dobíhá mlaďas Vojta Kočí a říká „čau wiťáku“. „Čau“, říkám mu, „co to máš za číslo?“ při pohledu na jeho holčičí startovní číslo. A pak už nemluvíme, zato začínáme závodit. Vim, že přesně takhle jsem to chtěl, že sil mam dost, že jsem se celou dobu šetřil, abych ke konci mohl zrychlit. Šest kiláků před cílem je na finiš možná brzo, ale mě to najednou děsně baví, zrychlujem na nějaký 4 na kilák a já si užívám, jak předbíháme hotový lidi rozdílem třídy, na Tukany u Kubrichtů řvu „pivo pivooo“, ale nikdo mi ho nepodává a my letíme dál.

KV pular 2015 06

Zas Masaryčkou a kolonádou narvanou lidma, u Puppu předbíháme balónek 1:30 a říkám mu „a máme tě“, profrčíme kolem něj a naposledy kolem rodičů, předbíháme chodovskýho Foresta a to už to teda začíná bejt dost na krev. Asi i pro Vojtu, protože se ptá, kolik ještě do cíle, „necelej kilák“ říkám a nezpomalujem, i když cejtim, jak se mi vaří hlava a přestávám to udejchávat. Na jeho sprint na posledních sto metrech už teda nemam, ale to je asi jedno. Probíhám cílem vyřízenej jako vždycky, ale tentokrát spokojenej, že jsem byl konečně jednou trpělivej a odměnou je mi osobáček 1:29.

KV pular 2015 07

Rychle převlíknout, zakousnout nějakej pomeranč, do ruky birela a vyhlížet Vlaďku. Ta nakonec za rovný dvě hoďky, ale radost z toho nemá, kolena, který jí bolej poslední dva tejdny, ten asfalt odskákaly a tak se shodujem, že už budem běhat jenom po lesích.

Fotky Hanka Kalivodová a Petr Mrva. Děkuju.

Reklamy

6 thoughts on “Varská půlka potřetí

  1. Bomba, kamaráde, přečetl jsem to jedním dechem…
    Pecka.
    Jen, fakt narovinu, nechápu tu masochčnost tohldle asfaltového šílenství.
    A ad kolena : to bychom napravili, troufám si říct.
    Gratulace k PB.

    Já si taky snad brzy něco budu muset zaběhnout, teď jsem skrz to všechno učení a práci na freedivingu zdechlej a běhám to tak 1:45, ale zase s převýšením 700m a ve fivefingers..

    Kde jsou ty časy z kdysi : )

    Nu, prostě, gratulace.
    Jsi dobrej, dědku !

    • Já zase nechápu, jak jsi to moh zaběhnout za 1:15. To tady dává pár mejch známejch fakt specialistů běžců, co nedělaj nic jinýho. Takže asi holt ty budeš dobrej, hehe. Zvlášť teď, když vidim, jaká je dřina za každou minutou, kterou z toho chceš ukrojit. Respekt. Ale fakt.

      Ad masochičnost asfaltovýho šílenství: Fakt jediný, proč to dělám je, že tady tim žije fakt každej. Všichni, co běhaj, to jdou jako samozřejmost, jde to spousta lidí, který normálně neběhaj a jdou to prostě zkusit, podél trati je spousta známejch, na každym rohu na tebe někdo pokřikuje. Že jsem před rokem dal Ironmana nebo, že občas vyhraju nějakej závod někde v lese, ví pár mejch známejch, ale jakmile jsem včera ráno přišel do práce, ptal se mě na půlku každej.

      A Vlaďky kolena. Byla u fyzioterapeutky, snad rozumný, protože jí poradila cviky na posílení stehen a aby jezdila na kole. A tenhle přístup mě se líbí, myslim si, že většina bolístek se dá napravit cvičením/posilováním/protahováním. Plus samo by se asi hodila nějaká korekce běžeckýho stylu, to zkusíme nějak vymyslet.

      • Prostě mám dny, kdy to běží samo, ale to asi znáš…
        Ted jsem běžel bos 3:55 desítku…
        Jenže ted co běhám v pětiprstakach, bych to už nedal.

        Někdy mám prostě pocit, že se nedá zastavit, prostě běží naprosto, totálně, uplně samo…a je jedno, jak ryhcle dřu. Někdy zkouším fakt sprinty…a třeba se proberu po 5 ti km, protože se nic neděje, a letím až příliš rychle.
        Před měsícem jsem si předběhl svoje první auto.
        🙂

        Jen to závodění…kdyby tu byli nějaký kámoši, co běhaj, proč ne…jinak je to promě až příliš vevnitř…a nějak se mi nechce do tohoto vlaku naskočit.
        Ale kdyby třeba ANDY…co…se se mnou chtěl proběhnout.. 🙂

        Každopádně, moc se mi líbí, jak to děláš, a fakt to sleduju. Respekt, a jen tak dál a at se vam zranění vyhýbají…

        A kdybych mohl nějak pomoci – jen napiš.

        Martin,
        FII

    • Vzdálený? Ale prdlačku. Prej máš dobrýho učitele 🙂 Nedávno jsem viděl video, jak si vegetíš pět minut pod vodou jak nic. To je zas pro mě úplně mimo.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s