Boboloppet

nahled23bobo_05

Naše předsevzetí odjet to celý spolu vzalo za svý asi na druhym kiláku. Vlastně ještě dřív, když ráno Antík nenašel parkování a nám byla zima, tak jsme vyrazili aspoň ve třech s Jindrou a Ondrou. Devadesát kiláků je devadesát kiláků a je potřeba začít opatrně, ale nám se zdálo, že Ondra začíná opatrně až moc, tak jsme si s Jindrou vlezli před něj, ať se nás chytí. V tu ránu nás předjíždí chlap, co Jindrovi říká, že ví kudy a ten se za nim žene jak splašenej. Ohlídnu se a vidim Ondru, jak brzdí a tahá mapu. Tak jsme zůstali už jenom ve dvou.

Honíme teda s Jindrou chlapa, co to tam zná, jenže ten za chvilku doráží na rozcestí, chvilku čumí jak puk a pak říká „sorry kluci, tam jsme měli jet doprava“, otáčí se a maže zpátky. Tak mažeme za nim hledat správnou cestu. Zásek dva kiláky hned zkraje, ale když se vyhrabem na kopec a vyloupnem se na sluncem zalitý louce s výhledem do údolí, usmívám se jak idiot zásek nezásek a jsem prostě rád, že můžu bejt venku na lyžích.

???????????

Profrčíme kolem první kontroly a na muj vkus to valíme až moc rychle, ale neznám to tu a nechci jet sám, tak vlaju za skupinkou jak gumě a držim hubu. Vlastně nedržim, nadávám Jindrovi, že moc žene a že jsme nepočkali na Ondru, ale vim, že dycky narve začátek a za chvilku se vyvětrá a uklidní a já naopak potřebuju čas, než se maličko rozjedu.

 

Přepícháme hráz přehrady a pak začíná čtyřkilometrovej kopec z Kristiánova na Knajpu, kde jdu před Jindru a na kopci se ohlídnu a Jindra nikde. Takže už každej sám. Někde na dvacátym dojíždim Ondru, chvilku kecáme a pak si jedu dál.

 

Nějak mě docvákává Jindra a užíváme si pohodový rovinatější pasáže, on už vyblázněnej a já rozjetej, trochu kecáme a až na čtyřicátej to jede víceméně samo. Před Jizerkou se ale krásnej rovnej manžestr mění na ouzký koryto podél silnice, je to boj, Jindrovi zas odjíždim a poprvý začínám pociťovat únavu.

Bobo_02

Na Jizerce se chytám dvou dlouhánů a jedu chvilku s nima, ale jedou pomalu a vždycky na rozcestí na ně musim čekat a tak, když nás v kopci někdo předjíždí, vyrážim za nim. Jenže týpek žene moc, takže mi odjíždí a dlouhánům odjíždim zas já a jsem zase sám. Na rozcestí u nějakýho kiosku mi turisti radí, že tudy dolu, tak jedu dolu dolu dolu a najednou jezděj závoďáci s číslama proti mně.

 

Takže dole na rozcestí (asi Smědava) zastavuju, vytahuju mapu a chvilku kecám s týpkem na sněžnicích a snažim se zjistit, kde jsem. Za chvilku přijíždí jeden z dlouhánů a říká mi, že asi kilák timhle směrem byla kontrola, tak mapu pod vestu a cpu jí do kopce na kontrolu, nechám se zapsat a akorát chytám Jindru s dvěma novejma parťákama – jeden má bradku a druhej barevný elasťáky z osmdesátek – jak mastěj proti. Tak otáčim zas z kopce a jedu s nima.

Bobo_03

Kluka z osumdesátek  jsme v kopci odpárali, ale jedinej zná trasu, tak chvilku zastavujem, opalujem se na sluníčku, baštíme sváču a kecáme s turistama, který nechápou, že jedeme 90km závod. „Jakože za jeden den?“  Nebaví mě jet do kopce kluků tempo a sil mam ještě dost, tak začínám honit týpka, kterej nás předjíždí.

 

Zase chvilku z kopce a pak kus před sedumdesátym začíná dnešní nejprudší stoupání ze Smědavy na Knajpu. Zabodávám oči do sněhu metr před sebe a pomalu si to začínám odpracovávat. Kopec se za chvilku maličko rovná, ale vypadá nekonečnej. Občas aspoň někoho předjíždim, ale na kopci už toho začíná bejt pomalu dost a protože sluníčko peče, začínám mít strach, že by mi po pěti hodinách moh muj litr jonťáku začít docházet, stavim na Knajpě u kiosku, sundavám lyže a jdu se mrknout po nějaký kole. Když ale vidim frontu ven, zase si to rozmejšlim, házim do sebe jenom kousek čokolády a pouštim se zas z kopce za nějakym projíždějícim závoďákem.

Bobo_04

Chvilku jedu s nim, ale jede fakt hroznou tužku, takže jedem buďto pomalu nebo na něj musim na rozcestí dlouho čekat,tak na něj prdim, risknu to a jedu sám. Dlouho po rovině, kde nějak zhoustlo turistů a pak ve sjezdu zas stavim na rozcestí, chvilku kecám s klukem, nechávám si poradit dvě rozcestí dopředu, což jsem tak schopnej v tom vymletym stavu ještě pobrat (na Hřebínku rovně a pak první doleva nahoru na Olivetskou horu) a jedu si sám dál.

 

Pod Olivetskou horou vyndavám mapu, teď už trochu tušim, kde jsem, tak celkem snadno vim kudy a jedu si poslední pytlík kolem přehrady. Přichází první větší krize, při sebemenšim náznaku kopečka dolu zalejzám do stopy, vyvěsim se na lokty, oči zapíchlý do lyží a nadávám, proč to kurva trošku nejede. To už je to naštěstí ale tak deset do cíle.

 

Za přehradou už zas nevim kudy, tak stavim, piju, sypu do sebe nějakej hroznovej cukr, studuju mapu a čekám, než mě někdo dojede. Chytám se dvou kluků, jedou trošku pomalejš, než bych potřeboval, takže je vždycky kousek popotáhnu, pak jim odjedu a na rozcestí zas chvilku čekám a vorazim si, takže začínám bejt aspoň psychicky zase docela čerstvej a když nás asi tři kiláky před cílem předjíždí týpek v zelený kombíně, na nic nečekám a jdu za nim.

Bobo_05

Žene jí fest a mam ho tak třicet metrů přede mnou, ale nechci ho ztratit ani zase jet pomalu, teď už neni, na co se šetřit, tak se mačkám a jdu za nim, kličkuju mezi zas houstnoucíma turistama a mam radost, že i po šesti hodinách na lyžích mi to takhle sviští.

 

Dva kiláky před cílem kluk s foťákem, mírnej kopeček a prej „poď mi sem do toho sluníčka a maličko se do toho opři“. To fakt neni to, co chceš po devadesáti kilometrech slyšet, ale všichni jsme tak trošku modelky, takže jdu poslušně do sluníčka a trošku se do toho opřu.

 

A pak už slyšim mikrofon, vyloupnu se z lesa na stadion, ještě kousek ukázkový 1-1, kdyby zas někdo fotil a už stojim v cílový bráně, visim v hůlkách, na krku mi visí medaile, na hodinkách svítí 6 hodin a 13 minut a já šťastnej jak idiot plácám něco do mikrofonu.

Bobo_06

Jdu se převlíknout do stanu, deset minut čekám na Jindru a dalších dvacet na Ondru a cpu do sebe jeden šáteček za druhym a zapíjim litrama horkýho čaje.

 

Počasí bylo famózní, stopy luxusní a Boboloppet splnil přesně to, co o sobě prohlašuje – závod pravých chlapů. Devadesát kiláků a nikdo se s tebou moc nesere, žádný značení, žádný občerstvovačky, nacpi si bidon a jeď. Čtvrt hodiny jsem prostál a čtvrt hodiny probloudil, takže vim, že pod šest by to šlo jak nic a jsem se sebou spokojenej.

Bobo_07

Za fotky díky Bošovi, Zuzce Mormanový, Vlastě nebo Vlastovi 65, nik69 a Tomovi Laskovi.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s