Šumavskej ŠUTR maraton

nahled25-sutr-podzim-2014-02

Tak tohle byla neskutečná paráda. Troufnu si říct, že jsem už poběhal spoustu pěknej stezek a trailů. Za těch patnáct let, co jezdim na bajku, znám u nás v Krušnejch kdejakou srnčí stezku, letos v létě jsem běhal po alpskejch chodníčkách v Rakousku i Švýcarsku, ale co se závodů týče, na takhle hezký trati jsem ještě nezávodil.

Pražskej ŠUTR už jsem běžel předloni na podzim. Koncept toho šumavskýho je úplně stejnej. Dej si jedno, dvě nebo tři kolečka. Jedno kolečko má asi dvacku. Na šedesát se necejtim, ale maraton bude fajn.

S hotelovou snídaní to radši moc nepřahánim a po ní se jdu ještě na chvilku natáhnout s knížkou. Výhoda noclehu padesát metrů od startu. V devět zaplácáme z okna borcům, který vyrážej na nejdelší trať a pak už se začnem pomalu trousit na mlhou zalitou louku za barákem.

Zaprezentíme se, pozdravíme se s holkama z Varů, Gábina nám s Jirkou cvakne předstartovní fotku, rychlý rozhejbání, ještě rychlejší rozprava a jdem na to.

Sutr podzim 2014 01

Z louky hned mizíme v lese a hned kořeny, oslizlý lávky z kulatiny, louže na šířku celý cesty. Snažim se držet vepředu, ale asi pět kluků jí cpe hroznou a hned mizí. Říkám si, že blbnout bude ještě času dost a nechávám je jít.

Asi po dvou kilometrech je na chvilku zahlídneme znovu, jak přibíhaj v úhlednym vláčku odněkaď zprava a valej doleva správnou cestou. Asi si kluci kousíček zaběhli. Kousek za nima si pomalu děláme druhou taky pětičlennou skupinku.

Sutr podzim 2014 02

Po šotolině z kopce mi klucka maličko cukaj, ale jak začne technika, už jsme zase pohromadě. Hopsáme si po kořenech a šutrech podél potoka, místama je pěšina tak ouzká, že skrz větvičky smrčků ani nevidíš pod nohu. Chvilku se snažim loužím a bahnu vyhejbat, ale když mi v něm noha párkrát zmizí po kotník, prdim na to a jenom si užívám tu srandu.

Teda užívám tak napůl. Cesta je nádherná, ale valíme jí něco pod pět na kilák, což je na muj vkus na maraton v takovym terénu skoro dost a jsem z toho maličko nervózní. Na druhou stranu se mi nechce běžet samotnýmu, tak na konci za klukama vlaju jak na gumě, nezapojuju se do pokecu a šetřim síly.

Sutr podzim 2014 03

Kluci kecaj tak, že když kus za občerstvovanou trasa odbočuje ostře doprava do kopce, valej všichni čtyři furt dál. Křiknu na ně a cpu to první do kopce a ostatní za mnou.

V kopci už si přirozeně nikdo nepovídá a když se o dva kiláky dál vyloupneme nahoře, koukám, že už jsme jenom tři. Zmizel týpek se šátkem a čahoun v bajkovym dresu, hokejista a vysokej s korálema zůstali.

Probíháme spolu kolem pár baráků a loukou, mlha pomalu mizí a vykukuje sluníčko. Tohle mam na těch dlouhejch závodech rád, člověk se nikam nežene a stihne se i pokochat.

Někde na třináctym to začíná jít zase do kopce, napřed přes louku a pak doleva do lesa krásnym singlíkem. Ztrácim hokejistu a pak pomalu i posledního z naší skupinky a dobíhám brejlatýho týpka přede mnou. Že prej nějak zrychlujeme. Nechci mu rovnou říct, že my nezrychlujem, ale on zpomaluje, tak radši neříkám nic.

Ale nedává se zadarmo. Když ho doběhnu, zrychlí a po kopci v seběhu a na rovině mi zas kus mizí a naopak mě znova dobíhá vysokej. Seběh po širší cestě nějak odtrpim, ale pak kousek samej šutr a samá zatáčka je pak za odměnu.

Sutr podzim 2014 04

A pak už naštěstí poslední dva kiláky do kopce, kde oba týpky konečně nechávám za sebou.

Kolečko mam za sebou a teď to samý ještě jednou. Vymáčknu do sebe druhej gel a třetí beru do ruky a jdu si na to. Teď už sám a o trošku pomalejš, užít si trať. Zase dřevěný lávky, loužím už se nevyhejbám, nekličkuju kolem, cpu to nejkratší cestou za nosem. Na krátkym travnatym výběhu předbíhám nějaký holky a kluka z nejdelší trasy, kousek šotoliny a pak už zase ta nejhezčí část podél potoka.

Sutr podzim 2014 05

Přeskakování šutrů a kořenů už možná neni tak lehký jako v prvnim kole, ale baví mě to, nikde nikdo, snažim se nevnímat, že mam v nohách pětadvacet kiláků a představovat si, že si běhám sám u mě za barákem.

Sutr podzim 2014 06

Na občerstvovačce nikde nikdo, tak samoobsluha, v prvnim kole jsem tu vdechnul celej gel a pak měl těch čtrnáct kiláků bez jídla a pití skoro hlad, tak tentokrát jen půlku, pořádně zapít a druhou pošetřit. Před prvnim kopcem předbíhám dalšího borce z dlouhý, prohodíme pár slov a už si to koukám odpracovat nahoru. O poznání horší než v prvnim kole, ale furt se to dá běžet.

Nahoře dobíhám konečně někoho z naší trasy. Kecáme s týpkem, kterej říká, že je lyžař a moc neběhá a taky, že jsou před náma ještě tři. Pod dalšim kopcem na třiatřicátym kilometru se loučíme a já mastim dopředu. Teda v prvnim kole jsem tu singlíkem cupital nahoru, teď už ty nohy sotva táhnu, ale moje vrchařský ego mi nedovolí přejít do chůze, i když by to možná bylo stejně rychlý.

Nahoře už na mě jde skoro hlaďák, začínaj mě brnět ruce, takže si tu kličkovanou na kopci ani naužívám a spíš koukám, kde je nějakej potok, abych měl čim zapít ten zbytek gelu. Mastim si dolu a konečně slyšim vedle cesty hučet potok, na nic nečekám, cpu do sebe gel a chlemtám jak zvíře.

To a kamenitej seběh mi pěkně zvedlo náladu, pro jistotu si dávám ještě loka z koryta, který tryská z nějaký pastviny a mastim si to pod poslední kopec.

Sutr podzim 2014 07

Tady už předbíhám docela dost lidí, ale podle rychlosti jsou to všechno lidi z krátký nebo dlouhý trasy. Něco mě v kopcích začíná tahat za pravym kolenem, tak už si nehraju na hrdinu a v nejprudších místech přecházim do chůze.

Konec už ale zase rozbíhám a pár metrů před cílem ještě předbíhám Renču, která šla jedno kolo a startovala o hoďku později. Prej už jsem si to moh taky odpustit.

Sutr podzim 2014 08

Paráda, mam to za sebou, cpu do sebe dobroty, kousíček na boso vyklusnout, oblíct, cpu do sebe další dobroty, jdu holkám pučit nějaký oblečení, protože klíče má Blanka, která šla dvě kola a oni klepou kosu, kecáme, cpu do sebe ještě víc dobrot, přibíhá Jirka a jde hospody za Gábinou. Já mezitim kouknu na výsledky a jdu jim sdělit blbou zprávu, že musíme počkat na vyhlášení, že jsem třetí. Jeden z těch tří přede mnou asi zabloudil.

První nám teda naložil hrozně, asi dvacet minut, ale druhej byl půl minuty přede mnou. Škoda, kdybych to tušil, v tom poslednim kopci bych se ještě zmáčknul. Já teda nakonec 3:37, celej maraton to asi nebyl, mě to naměřilo maličko přes čtyřicet.

Sutr podzim 2014 09

Za fotky díky tom3511-beh a Michalovi z Trailpointu.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s