Švýcarský běhání a italskej zewling

nahled26-svycarsko-2014-04

Vejletů do hor neni nikdy dost a tak, když mi Andy záviděla letošní fotky z Rakouska a přišla s tim, že by letos taky chtěla ještě někam do kopců, řek jsem si proč ne. Když mi pak na abertamskym krosu Zuzka povídá, že jedou s Návou do Švýcarska a že se můžem přidat, bylo jasno.

Zuzka vymyslela Švýcarsko, protože tam byla půl roku na stáži ve Vispu a Náva vymyslel Livigno, protože tam to zná zase on. Nacpali jsme roomstera po střechu, v úterý večer vyrazili a druhej den ráno zabrzdili na parkovišti ve Fafleralp.

 

Údolí je ještě schovaný ve stínu, takže neni žádnej hic a jsme poměrně rozlámaný po cestě, ale pomalu se soukáme do sportovního, plníme camely pitim a dobrotama a vyrážíme na první vejlet na rozkoukání.  Plán je takovej, že poběžim trochu delší cestou, ostatní pujdou, případně sem tam popoběhnou a potkáme se na Anenhutte.

 

Klušu si to pomalu údolím nahoru a za chvilku vybíhám na sluníčko a svlíkám do krátkýho trika. Funim jak lokomotiva, nohy i ruce těžký, nevim, jestli nezvyk na nadmořskou vejšku nebo nevyspání, takže jsem rád, že kopec neni nijak prudkej.

Svycarsko 2014 01

Příjemná pěšinka se za chvilku mění v kamenitou stezku, kterou občas střídá skála ohoblovaná ledem. Po hodině dobíhám na kraj ledovce a cesta končí. Lezu si teda kousek na svuj první ledovec a s respektem nakukuju do asi dva metry hluboký trhliny, která svítí jasně modrou barvou. Chápu, že v podobný třicetimetrový ďouře může někdo zmizet a už ho nikdo nikdy nenajde.

 

Otáčim teda zpátky a mastim na chatu, kde dávám opalovačku, než dorazej ostatní. A pak už jenom cesta dolu z chaty za odměnu, poskakuju mezi šutrama a přidávám pár dalších děr na svejch inovejtech. Dole koupačka v ledovym potoce, vytáhnout károšku na sluníčko, knížka a bašta, než zase seběhne zbytek.

 

Večer se přemisťujeme na barák do Fieschertalu a druhej den ráno už pořádnej vejlet. Lanovkou na Fiescheralp do 2200, kde dáváme společnou fotku a já zase dělám dětem pápá. Náva s holkama jdou po cestě a tunelem k ledovci a já to beru přes kopec.

???????????????????????????????

Stačí vyšlápnout pár vejškovejch metrů, zahnout za zatáčku a už jsem zase ve svym světě. Pryč od turistů a lanovek, jenom kamennej chodník stoupající na kopec, dopolední mrazivej vzduch a moje funění občas přerušený pískáním svišťů. Je to jako deja vu. Před měsícem jsem o kousek vedle z těhle kopců slez a už jsem tady zas.

 

Nahoře se mi otevírá pohled na Aletschgletscher – největší evropskej ledovec. Sbíhám na druhou stranu kopce a akorát se potkávám s ostatníma u jezera. Nějaký focení a zase si jdem každej po svejch.

???????????????????????????????

Mastim asi pět kiláků podél ledovce, pěšinka víceméně po rovině, příjemně běžecká, akorát to chce moc se nekochat a koukat pod nohy.

???????????????????????????????

Pak lámu ostrou levou a už se sápu nahoru k lanovce na Bettmerhorn (Náva tomu říká Batmanhorn).

???????????????????????????????

Tady chvilku kochačka a sváča, ale uřvaný španělský turisty dlouho nesnesu a tak hurá na hřeben na vyhlášenej UNESCO chodník. No, chodník, vona je to místama skoro ferrata, z kamene na kámen, sráz se otvírá střídavě nalevo a napravo, navíc sem zrovna přifouk nějakej mrak, místama trochu sněhu a nikde nikdo.

???????????????????????????????

Takže radši zpomaluju, protože lepší je bejt pomalej a živej než rychlej a mrtvej. I tak dávám tříhodinovej úsek za hodinu. Z Eggishornu už jenom lanovkou dolu a mam pro dnešek hotovo. 17 kiláků a 1300 vejškovejch za tři hoďky.

???????????????????????????????

V pátek odpoledne se přesouváme do Itálie, takže na nic velkýho už neni čas, ale hodinovej výběh ještě stihnu. Lanovkou do Riederalp, vesnice ve dvou tisících, vyškrábat se ještě kousek nahoru a dát si hřebenovku zas na Bettmerhorn. Hřeben se dá krásně běžet a s vědomim, že dneska to bude krátký, si to docela mastim a neskutečně si to užívám, než musim vyšplhat závěrečnej kopec na lanovku. I tak jsem na sedmi kilometrech nastoupal 700.

Svycarsko 2014 08

Jsem tu nějak brzo a tak se vydrápu ještě nahoru zapsat se do knížky a prohlídnout si Matterhorn aspoň z dálky. Pak už dolu a hurá směr Livigno.

Svycarsko 2014 09

V Itálii už nemáme žádný bydlení, takže necháváme auto kus před vesnicí, batohy na záda a jdeme na kopec na bivakovací chatky. Na tomhle kopci jsou tři. Jedna asi ve 2100, jedna 2200 a třetí až nahoře ve 2800. My s Andy nejsme žádný velký fanoušci turistiky s krosnou a jsme už nějaký líný motat se další hodinu po kopci s čelovkou, tak to zapichujem v tý druhý a Náva se Zuzkou jdou až nahoru.

???????????????????????????????

I tady „dole“ je to ale kouzelný. Nebe vymetený, plný hvězd, dole září Livigno, v chatce zbytek vína a plná flaška nějakýho likéru. Ráno dáváme snídani na sluníčku a pomalu stoupáme nahoru.

???????????????????????????????

???????????????????????????????

Náva se Zuzkou k mýmu překvapení nikam nespěchaj a čekaj na nás nahoře a dokonce se tady pak ještě dlouho povalujem na sluníčku, dáváme jídlo, vaříme čaj a polívku a ochutnáváme další víno.

???????????????????????????????

Dneska teda pohoda, jenom kousek po hřebeni s volně pobíhajícim stádem koní a pak dolu do vesnice na nákupy a na pizzu.

???????????????????????????????

A večer zas nanovo. Baťoh na záda a zas na noc na jinej kopec. V týhle chatce místo vína pro změnu italský piva, tak jedno koštuju a nechávám jim na výměnu našeho Braníka.

???????????????????????????????

A ráno už jenom dolu a domu..

???????????????????????????????

Advertisements

3 thoughts on “Švýcarský běhání a italskej zewling

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s