Baroko

nahled27-baroko-2014-03

O Barokomaratonu jsem slyšel už hodně. Kdo to běžel, ten to chválil a tak jsem si řek, že se letos zajedu do Plas podívat, jestli je to opravdu taková paráda.

Skáčeme s Andy do auta už v pátek večer a nocujeme u Jirky v Plzni. Večer nekompromisně odmítáme piva a jdeme brzo spát a dokonce i Jiří si dá jenom jedno a jde na kutě. Očividně má ze zejtřka vítr. Holky (Andy, Olu a Vlaďka) běžej desítku, Jirka půlku a já celej.

 

Ráno nám Jiří dělá palačinky a přesouváme se do Plas. Holky si kupujou bundy, Jiří to platí, Jarda Cukřík s pani doráží pozdě. Jdem se trošku rozklusnout s dalšim Jirkou a Jirkou od nás z Witte Bike Teamu, a dlouho řešíme, co na sebe, protože má bejt vedro. Nakonec beru náš dres, ale číslo si dávám na trenky s tim, že si dres asi časem sundám.

baroko 2014 01

S klukama si plácnu a jdu trošku dopředu, abych se hned někde nezašpuntoval. Na druhou stranu se nehrnu úplně dopředu, protože prvních sedum běžíme společně s půlmaratoncema a tak bych se nerad nechal hned vybláznit.

 

I tak se to na louce hned v první zatáčce docela zasekává a musim kličkovat mezi lidma. Kluci říkali, že na začátku regulerně stáli. Vedro je mi už po prvnim kiláku na louce, tak zahazuju triko a mastim dál bez něj. Prvních dva a půl je po rovince a pak už první kopec. Ťapu si svojí pohodu, abych se nějak nezadejchal, na to bude ještě času dost, a prokousávám se pomalu dopředu. Krásný pěšiny, jehličím a šiškama vystlaný, paráda.

baroko 2014 02

Na rovině a z kopce jde zas pár lidí zpátky přede mě, to je v pohodě, na to už jsem si zvyk, já zas předbíhám v následujícim táhlym asfaltovym kopci. Na maratonu je krásný to, že se člověk nikam nežene a tak si přinejmenším ten začátek fakt užije. Běžíme polema a já se kochám výhledama.

baroko 2014 03

První občerstvovačka a pak už se půlkaři oddělujou doprava a najednou nás znatelně ubejvá. To je fajn, aspoň člověk vidí, s kym závodí. Na občerstvovačce na jedenáctym do sebe srknu půlku prvního gelu a zapíju jonťákem, vodu neberu a takhle už to dělám až do cíle každejch pět kiláků. Kousek za občerstvovačkou mě v seběhu dobíhá Jirka Šilhan, tak aspoň pokecáme.

 

V dalšim výběhu za to trošku beru, abych utek týpkovi, kterej hrozně funí. Buďto mu uteču nebo ho nechám běžet, ale tohle čtyřicet kiláků poslouchat nevydržim. Jenže na občerstvovačce v Doubravici už jsou funič i Jirka zase u mě, tak rychle srknu zbytek gelu, mrknu na Jirku a zdrháme pryč a od tý doby už si to jdem víceméně spolu.

 

Sbíháme do Manětína a pak dalších šest kiláků podél vody. Chvilku krásnej technickej singl, sem tam nějaký bahno, nějaká lávka, ale jinak víceméně po loukách. Po pravdě jsem čekal maličko víc opravdickýho terénu. A taky víc kopců.

 

Kopec přichází na šestadvacátym od Čoubáku. Cejtim šanci si maličko polepšit, nechávám Jirku a dalších pár kluků z naší malý skupinky vzadu a mastim nahoru. Kopec spíš dlouhej táhlej než nějakej prudkej, ale pár lidí už tu jde.

 

Jenže kopec dolu je ještě delší a mě to dolu nějak začíná bolet a taky se po svejch loňskejch problémech s nohama už nějak bojim to dolu pouštět, takže je dole Jirka a další dva už zase u mě a běžíme si krásnym singlíkem pěkně v řadě za sebou.

 

V krátkym kopečku před Mladoticema jim zkoušim ještě naposled cuknout, ale pak už je zas rovina, tak se s nima přestávám prát a radši se nechávám táhnout. Zas jeden táhlej kopeček po široký lesní cestě a nahoře na mě v lese přichází nějaká krize, takže jsem rád, že mi hodinky sice ukazujou teprve 34, ale na stromě už je cedule 35. No, budu věřit pořadatelům, teď už je každej kilák dobrej. Nohy začínaj tuhnout a, kdybych tu byl sám, asi bych zpomalil, ale klušeme si s Jirkou vedle sebe a dá se to vydržet.

 

Jedna z posledních občerstvovaček a já si nějak blbě spočítal gely a už nemam co do huby, ale naštěstí mě zachraňuje Jirka, vytahuje gel z ledvinky a dáváme napůl a tak teď nemusim zkoušet rozinky, čokolády nebo podobný blbiny. Odsaď je zase kopec nahoru a, když kouknu před sebe a vidim, že to spousta lidí jde, děsně mě to nakopne a táhnu Jirku nahoru a prokousáváme se dopředu.

 

Protrpíme si ještě poslední seběh a kousek asfaltu poslední vesnicí a konec už je za odměnu. Krásnej singlík v lese, jdem si už sami, kecáme a máme radost, že to máme skoro za sebou. Cílový kolečko po louce, chvilku mam strach, jestli Jirka nebude chtít do cíle špurtovat, ale jsme na sebe hodný, před cílem si plácnem a je hotovo.

baroko 2014 04

S časem 3:36 veliká spokojenost, ale co je mnohem víc, že jsem si to užil bez nějaký větší krize, prokecal to s Jirkou a vůbec mě to hrozně bavilo. Tohle mě osobně sedí mnohem víc než osmikilometrovej sprint na poblití. A že to posledních deset kiláků bolí? Jo, bolí, ale bez toho maraton asi nejde.

baroko 2014 05

A protože na neděli už nebylo na co se šetřit, udělala následující gril párty u Jirky a Olu skvělou tečku za timhle parádnim dnem. Dík.

baroko 2014 06

 

Reklamy

5 thoughts on “Baroko

  1. To vypadá na proklatě dobře naplánovanej víkend..
    Trať Baroka je moc hezká, sice škoda těch několika asfaltů, ale člověk se má na co těšit.

    Mimochodem jestli ti Čoubák nepřipadá příliš prudký, tak je pak jasné, co vězí za tím proklatě skvělým časem.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s