Rakousko

nahled28-rakousko_2014_12

Na nějakej menší nebo větší vejlet s kolem do Alp jsem se letos chystal snad už od května asi se čtyřma různejma partama. Dycky do toho ale něco vlezlo, lidi se nedomluvili nebo bylo hnusně. Takže když Černoch přišel s tim, že Jindra s Ondrou jedou na tejden do Rakouska a on s nima nemůže a hledá náhradníka, skočil jsem po tom jak slepice po flusu.

V pátek po práci vyrábíme u Jindry hambáče na cestu, cpeme jeho služební magdu po střechu (pět kol, moje a Jindrovo taška a Ondrovo milión taštiček, pytlíčků a dalšího volně hozenýho harampádí) a razíme směr Saalbach. Lehce po desátý jsme tu jak na koni, okupujeme penzion, pivo, víno, plánování zítřejšího vejletu, fejsíček a jdem na kutě.

 

Ráno ukecávám kluky, že si dneska dáme vejlet bez lanovek a za decentního mrholení vyrážíme na kopec. Z 900 do 2100, abysme se v tom nevlídnym počasí trošku zahřáli. Cestou nahoru začíná regulerně chcát, takže na kopci v hospodě čajíčky, kafíčka, štrůdly a počkat, než to maličko přestane.

Rakousko_2014_01

Přestalo to fakt maličko a fakt na chvilku, ale nevadí, pouštíme to dolu Huckleberg trailem. Ten se kroutí jak had a pomalu klesá dolu do údolí. Zatáčky, klopky, sem tam lavice, sem tam šutr, takže, i když přes brejle skoro nic nevidim, zuby mam plný písku, boty durch a prdel v mokru, směju se za chvilku jak idiot. Přesně kvůli tomuhle jsem sem přijel. Huckleberg dole rovnou navazuje na Bucheg trail. Celkem deset kilometrů zábavy.

Rakousko_2014_02

Doma osprchovat kola, osprchovat hadry, boty do trouby a, když přestává večer chcát, kluci se jdou projít do města a já trochu proběhnout. Plán byl vysápat se do 1600 a pak nějak seběhnout dolu na večeři, ale trošku bloudim a za chvilku se už sápu vřesem a po kamení cestou necestou do 1900 a honim sviště, jinak nikde nikdo. Nádhera! Jenže za chvilku bude tma, tak zas rychle dolu. Moje první běhání v horách. 16 kiláků, 900 vejškovejch, dvě hoďky.

Rakousko_2014_03

V neděli nás budí zdánlivě celodenní ceďák, kterej ale naštěstí chvíli po snídani přestává. Když vylezu před barák a vidim na špičkách kopců čerstvě nasněžíno, musim se začít smát. Dneska se nechávám ukecat na lanovky s tim, že objedem většinu Big-5. Takže lanovkou na Kohlmaiskopf a nahoře nekonečnym kořenovym traverzem nad Leogang a Hangmanem dolu. Tohle už je o poznání rozbitější a víc z kopce než včera, ale furt to neni sjezdovej trail a dole je spousta klopenek a lavic a mě to baví zase hrozně.

Rakousko_2014_04

Z Leoše lanovkou zas na kopec a traverzem, kterej od rána trošku vyschnul a kořeny jsou teda maličko milosrdnější zas zpátky. Dolu dáváme jednodušší Panorama Trail a Milku a Jindrovi odcházej desky, tak jede domu. My dáváme s Ondrou gulaschsuppe a lanovku na kopec a pak nekonečnej přesun dolu nahoru dolu nahoru na Hochalm trail.

Rakousko_2014_05

Samotnej trail bych hodnotil asi tak, že to byla prdel, ale podruhý bych sem nejel. Takovej hodně přírodní, začátej rozdupanej od krav a i pak dost rozbahněnej, takže občas jenom držíš obě brzdy a kloužeš se dolu. Zas celý obalený bahnem a dneska i dost prošitý dojíždíme na barák. Ani s těma lanovkama to nebylo zadarmo, 60 kiláků, 1200 nastoupanejch a 3600 nasjezdovanejch.

Rakousko_2014_06

V pondělí nás konečně budí modrá vymetená obloha, kluci berou sjezďáky a jdou brousit park a já se rozhoduju jít běhat, protože se chci podívat na místa, kam se s kolem nedostaneš. A protože si chci dneska užít hlavně ty výhledy, vyvážim se lanovkou nahoru a chci si proběhnout kus hřebene a jinou lanovou sjet zase dolu.

 

Kolem lanovek je spousta turistů, pro který jsem tak trochu atrakce, ale dál už lidí ubejvá. Plánování cesty je jednoduchý, koukneš, kam běží hřeben a jakej další kopec máš v cestě a běžíš.

Rakousko_2014_08

Nebo jdeš. Von totiž hřeben v Alpách neni jako hřeben v Kruškách, takže občas musíš do kopce jít a někdy i dolu musíš pomalu, aby jses nezabil. Nakonec jsem na 18ti kilometrech nastoupal 1400 vejškovejch a trvalo mi to skoro tři hoďky.

Rakousko_2014_07

Dole spořádám kopec rizota a k večeru dáváme ještě sraz s klukama na kopci, jenže, blbec, sedám na jinou lanovku, rychle teda zhučim B-Line, co máme za barákem a mastim na tu správnou, ale ta už je zavřená. Domů se mi ale ještě nechce, tak si dávám vejšlap po svejch na Z-Line, kde už nikde nikdo, jen pasoucí se krávy, tak si to mezi nima kličkuju dolu. Tyhle dvě parkový lajny mě úplně nenadchly, už je to zbytečně moc na brzdách, na to mý malý kolo dost rozbitý a hlavně všude vybržděný rolety.

 

V úterý ráno zase chčije, ale naštěstí, než sbalíme a uklidíme bejvák, přestává, a tak se jdem ještě na chvilku svízt. Kluci mě ukecávaj na X-Line, že je to to nejlepší, co včera jezdili. O poznání zábavnější než béčko a zetko, hlavně díky dřevěnejm wallridům, ale jinak na mě furt moc z kopce a vybržděný.

Rakousko_2014_09

Tak nakonec pro mě to nejlepší ze Saalbachu ještě jednou – Hackleberg a Bucheg. Kluci z Hacklebergu odbočujou na Bergstadl Trail a já si dávám ty osvědčený dvě parády sám. Baví mě to tak, že si připadám nesmrtelnej a šahám na brzdu čim dál míň, zato přední i zadní mam v driftu čim dál častěji a v půlce už jdu málem na držku. Odbíhám to v mohutnym předklonu, ale za chvilku už takový štěstí nemam a jdu na držku doopravdy. Mam sedřenej bok a díru v koleni, tak honem dolu, než to přijde k sobě. Dole vyndavám z kolene bordel a sprchuju to vapkou a nějakej skopčák mi pučuje desinfekci.

Rakousko_2014_10

Kluci jsou na baráku za chvilku, zbytek věcí do auta a přesun do Ischglu. Teda vlastně do Kapplu, protože Ischgl je drahej, ale vono je to za rohem.

 

Ve středu pro změnu chčije a tak jedeme do Ischglu autem, házíme do něj kola a věci do bazénu, že se uvidí. Chvilku čekáme a pak přestává, ale na kopci je kousek nad nulou, takže všechny hadry, co tu máme, na sebe a hurá lanovkama nahoru skoro do tří tisíc. Na kopci mraky, zima a fouká, takže beru přes bundu druhou a je mi fajn, zato kluci jsou nějaký modrý a nevrlý.

Rakousko_2014_11

Jenže hned první trail z Viderjochu zpátky na vršek Silvrettabahn je taková paráda, že nějaký počasí nikoho nesere. Krásná exponovaná pěšina zařízlá do boku hory. Pak kus traverz ale zase parádní singlík, kterej se za chvilku láme zas dolu a sjíždíme jim na prostřední stanici Silvrettabahn. Jindra trošku žbrblá, že čekal DH traily, ale já už teď řičim radostí, že Ischgl je nejlepší, kam se hrabe celej Saalbach s Leogangem.

Rakousko_2014_12

A to je teprve začátek. Lanovkou zas na kopec a zkoušíme švýcarskou stranu kopce. Enduro trail nic moc záludnýho, taková videohra, tisíc zatáček, ale jedna jako druhá. Zato nepojmenovanej trail po hřebeni hned napravo od něj a následující Flow Trail, to už je jiná paráda.

Rakousko_2014_13

Vracíme se na naší stranu kopce a Vellil trailem domů. Nahoře potkáváme místního kopáče, chvilku kecáme a pak dostáváme mapu i s průvodcem a ještě radu, že Vellil trail dole v lese trošku přtvrzuje a za mokra to bude klouzat. Jindra ho utne, že to dáme jak nic a už valíme dolu.

 

Jo, budu se opakovat, ale deset kiláků zábavy. Na vršku klopky, skoky, pak kamenitej singl a nakonec les samej kořen. Všechno je to tam a my máme dole předloktí jak Pepek námořník a kotouče červený a zkroucený ale na ksichtě úsměv od ucha k uchu.

 

Ve čtvrtek se nám konečně vrací sluníčko, tak rychle zhltnem palačinky od Jindry a mastíme zas do Ischglu a lanovkou až nahoru. Chvilku dupeme po hřebeni na Zeblasjoch a pak to zalamujem zas novym trailem na Silvrettabahn Mittelstation. Trail je takovej hodně přírodní a rejha v kravskejch pastvinách občas tak ouzká, že ti to hobluje obě tretry a ještě si musíš vybrat, jestli chceš orvat přehazku nebo kotouč.

Rakousko_2014_14

Vracíme se na kopec a dáváme už známý traily do Alp Tridy a pak to valíme furt dál dolu do Samnaun.

Rakousko_2014_15

Místní bezcelní zóna se vyznačuje tim, že je tu všechno neskutečně drahý, Ondra si kupuje flašku gina, já bagetu s kouskem sejra za dvě stovky a valíme zas lanovkou na kopec, kde zas hoblujem známý traily na vršku a nakonec Vellilem dolu.

Rakousko_2014_16

Zrovna, když si skoro dole říkám, že je až neskutečný, že po tejdnu ježdění v těch šutrech ještě nikdo nepích, už jedu po prázdnym zadnim. Kucí ze mě maj prdel, ale jenom do chvíle, než zjišťujou, že oba maj taky prázdno. Ale nikam nespěcháme, sluníčko pálí, sedíme si na čerstvym horskym vzduchu a měníme duše.

Rakousko_2014_17

Večer kluci trestaj flašku gina, já zkušeně jen pivečko, vínečko, takže jsem ráno svěží. Ondra to taky nějak rozdejchává, zato Jindra neni vůbec fresh. Dneska jedem dom a shodujem se, že už jsme jak my tak kola tak domrdaný a projeli jsme všechno, co Ischgl nabízí, že na kolo už dneska serem a dáme nějakej výběh.

 

Takže lanovkou nad barák do 1800 a pak už hurá po svejch furt vejš a vejš. Jindra fakt nevypadá dobře, tak to otáčí dolu a my si s Ondrou cupitáme přes dva hřebeny ve 2700. V pondělí jsem měl o 500 metrů níž ruce i nohy jak z olova, ale dneska se mi běží parádně, výhledy jsou nekonečný, kamenitý stezky nahoru ani dolu neodpouštěj, svišti na nás křičej a turisti v pohorkách a bundách kroutěj hlavama nad dvěma týpkama v tričkách a keckách.

Rakousko_2014_18

Nakonec necelá dvacka a 1300 vejškovejch za tři hoďky a s radostí sebou plácneme do lanovky a vezeme se za Jindrou dolu a ten nás veze domu.

??????????

Advertisements

2 thoughts on “Rakousko

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s