Ironman

nahled29-slovak-05

Kdy přesně mě poprvý napadlo, že bych to moh dát? Předloni v létě, když jsem dal první půlku na Doksymanovi? Ještě dřív? Nevim. Jistý je, že opravdu jsem se rozhod předloni na podzim. Přes zimu jsem byl třikrát tejdně v bazénu a naučil se trošku plavat, na jaře jsem běžel svuj první maraton, na úkor bajka jsem furt běhal a hodně jezdil na silničce. Cejtil jsem se připravenej. A pak jsem si tejden před Slovakmanem uhnal zranění holeně a půl roku neběhal.

Letos jsem se teda rozhod to tak nehrotit. Plaval jsem míň, běhal jenom, když jsem měl chuť a dělal jsem to, co mě baví nejvíc – přes zimu bežky, lezení, na jaře víc běhat, ale přes léto hlavně bike a trochu silnice. Radši mít míň natrénováno, ale bejt zdravej. A když mě nebude nic bolet, tak začátkem srpna na to Slovensko odjedu.

 

Nebolelo, odjel jsem. Předrncal jsem dé jedničku, probrodil se autem průtrží mračen, zaparkoval u Piešťan u chatky, kterou měl pronajatou Jirka s rodinkou, postavil stan, zbaštil špagety a snažil se usnout na ucházející nafukovačce a při tom odpovídat na povzbuzující smsky.

 

Ráno už to byl šrumec, vstávačka v pět, snažit se do sebe něco nacpat, ale moc to nejde, tak aspoň pár datlí, nějakej vořech a čaj. Na kole na start, protože most opravujou, takže autem to nejde, věci do depa, zbaštit chleba s marmeládou, furt pít, skočit na toiku, navlíct do gumy, trochu se rozplavat.

 

Když se s Jirkou soukáme do neoprénu, chystá si za náma chlapík v historickejch hadrech dělo. Přijde k němu Vlado a ptá se ho: „Vystřelí to?“ „Hele, nevim, je to dost věda, snad to vystřelí, ale jistý to neni a vůbec nevim, kdy to vystřelí.“ „OK, řeknu připravit a až to vystřelí, tak to vystřelí“.

slovak 01

Takže v sedum stojíme ve vodě kecáme a najednou rána jako svině, až jsem si sednul do vody a už se přese mě valí 180 týpků a pět holek. Než se z toho stihnu vymotat, schytám spoustu facek a dokonce i opravdicku triatlonovou kopačku do brady. Takže rychle někam bokem, k první bójce na srovnání a pak už se usadit někde v půlce startovního pole a plavat si to svý.

slovak 02

Hlavně to nikam nehnat, tohle bude dlouhej den. Docela se mi daří furt plavat za někym a fakt to hrozně pomáhá. Vezeš se, odpočíváš a plaveš stejně rychle jako von a navíc jenom koukáš do vody po bublinkách a nemusíš furt hlídat směr. Takže 3,8 km ve třech kolečkách s výlezem uteče za 1:11 jak nic. A to jsem ve vodě musel asi čtyřikrát chcát.

slovak 03

Depo pohodička, žádnej stres jako na krátkejch závodech, pěkně převlíkací stan s lavičkou. Usušit nohy, obout, hlavně nejdřív zapnout helmu a už hurá na kolo. I když nemam hlad ani žízeň, hned radši něco žvejkám a piju, přece jenom už se přes hodinu hejbu a ráno jsem toho moc nesněd.

 

Jede se šest koleček. Patnáct kiláků rovina, otočka, patnáct kiláků zpátky. Před otočkou dálniční nadjezd, kde si člověk aspoň na chvilku stoupne a protáhne se, jinak bez sebemenšího kopečku. Trošku do zblbnutí. Zpestřením je aspoň vesnice s malejma cikáňatama. Některý jsou skvělý a fanděj, některý křičej jenom dej mi flašku.

slovak 04

Věděl jsem, že dneska to bude dlouhý, drafting je zakázanej, takže se tam venku na sluníčku budu smažit celej den sám a těšil jsem se, že budu mít spoustu času na přemejšlení. Ani hovno. Od rána do večera, ve vodě, na kole, po svejch, nemyslim na nic jinýho než na závod. Co kde bolí, co s tim, aby to nebolelo, kolik ještě, kolik už hotovo, co sníst, co vypít, jak se zchladit.

slovak 05

Prvních šedesát kiláků mam asi za hodinu čtyřicet pět. Nohy jedou skvěle, jen mě bolí zápěstí a lokty z hrazdy, na kterou nejsem zvyklej. Paráda, když tohle udržim, mam na maraton čtyři hoďky a furt to bude hluboko pod jedenáct hodin. Mam ze sebe radost.

 

Ne na dlouho. Ve druhym kole začíná foukat a fouká čim dál víc. Takže na otočku dřeš, ale zpátky se aspoň svezeš. Taky se začíná dělat dost vedro, takže začínám brát jednu flašku s jonťákem  na pití a jednu s vodou na polejvání.

slovak 06

Někdy ve čtvrtym už začínám mít těch tyčinek a banánů dost a odloupnu si chleba z horní trubky, že se, když se pojede po větru, nabaštim něčeho pořádnýho. Ukousnu si pořádný sousto a málem se udusim. Nemam vůbec žádný sliny, převaluju ten žvanec ze strany na stranu, ale nespolk jsem ani drobeček. Tak teda ven s tim a ukusovat po malejch kousíčkách. Když do sebe po patnácti kilometrech dostanu asi půl krajíčku, letí chleba do pole.

slovak 07

Pátý kolo začíná bejt nepříjemný a šestý už regulerně bolí. Hlavně kyčle a o pravý zadní stehno se dokonce pokouší křeč. „Jdi do prdele“, říkám křeči, „teď ještě ne, ještě poběžim maraton“. Problémy jsem dneska čekal, ale rozhodně ne už na kole.

slovak 08

Po pěti hodinách a třiatřiceti minutách už jsem fakt rád, že z toho můžu slízt. V depu zas nikam nespěchám, nandám ponožky, botky, čepici, trošku máznu podpaždí krémem a jdu na to. Po mejch problémech s bránicí na obou Czechmanech jsem se rozhod dneska vyběhnout fakt pomaličku. Prvních dvě stě metrů jdu a pak se pomalu rozbíhám tempem šest na kilák.

 

A jde to překvapivě dobře. Po tom kole příjemná změna se proběhnout. První kolo si fakt užívám. Napřed se běží po břehu, kde do tebe pere sluníčko, ale zase je to po hlíně a trávě a pak už do parku, kde je asfalt ale zase stín. Občerstvovačky jsou po necelejch dvou kilometrech, takže vždycky polejt hlavu, houbičku za krk, vypít jonťák a občas colu a když cejtim, že bych moh mít hlad, natlačit do sebe gel. Asi dvakrát si dávám i kousek melouna, ale pak se radši držim už jen gelů.

slovak 09

Jak jsem trošku čekal, celejch čtyřicetdva kiláků nešlo jako po másle jako první sedmikilometrový kolečko. Vedro začínalo bejt dost, takže úseky na sluníčku byly fakt nepříjemný a občas jsem měl pocit, že se mi vaří hlava a pak jsem jí s chutí na několik vteřin ponořil do kašny u mostu.

 

Od půlky už začínaly dost bolet nohy a lidi kolem mě začínali chodit. Hlavně nesmíš taky přestat běžet, říkám si, dyť by to trvalo děsně dlouho a ty to chceš mít co nejdřív za sebou. Nohy bolej čim dál víc, ale pak najednou zvláštní věc. Jako by to nebylo vůbec nic divnýho. Prostě když chceš udělat krok, odlepíš nohu od země, trošku jí zvedneš, položíš před sebe a při dopadu ti stehnem projedou desítky žiletek. Normálka. Jako by to tak mělo bejt. Dá se na bolest zvyknout?

slovak 10

Chvíli před koncem pátýho předposledního kola mi projede hlavou „neskutečný, ty vole, ty to fakt dáš“ a na chvíli mě to úplně dostane, chvíli se směju jak idiot a chvilku se mi chce bulet. Ty vole, vzchop se, ty si tu emoční injekci vystřílíš osum kiláků před cílem. Vzpomenu si, že i když si jdeš čerstvej zaběhnout osmičku, stejně to chvilku trvá a neni to takovej kousek. Na druhou stranu ve srovnání s tim, co už mam dneska za sebou? Teď už to můžeš klidně dojít, začínám na sebe bejt hodnej.

 

Ale přece teď nezpomalim, když mam poslední kolečko. Kouskuju si ho na malý kousíčky a dycky je na co se těšit. Na konec nábřeží, až se schovám ze sluníčka, ke kašně, až se zchladim, na konec parku, až skončí asfalt a začne tráva, na pěkný Slovenky na občerstvovačkách, do cíle.

slovak 11

Do cíle už pelášim, už mě nic nebolí, probíhám cílovou uličkou a už se zase směju, ale jinak žádný velký emoce, ty jsem si vystřilel před hodinou. Ale když mi holky berou čip a věší na krk finisherskou medaili a ručník, jenom já vim, co všechno mě to poslední dva roky stálo, abych si to moh dneska dát a jsem spokojenej, hrozně spokojenej, že jsem si něco dokázal, ale taky, že už to mam za sebou.

slovak 12

Šest na kilák jsem teda neudržel a běh nakonec za 4:32 a celý za 11:22. Jirka luxusně za 10:46 a už mi pomáhá slízt dolu z cílovýho podia. Tim jsem si nasadil svuj první ironmanskej osobáček, ale mam takovou obavu, že u tohodle času už zůstane. Chtěl jsem si něco dokázat, splnit si sportovní sen, ale popravdě rubat po silnici a po rovině mě nikdy moc nebavilo ani nešlo. Já se cejtim doma v terénu a v kopcích a existuje spousta dalších výzev.

slovak 13

Fotky z facebooku Czechmana a Slovakmana a z ondrapaja.rajce. Díky.

Reklamy

9 thoughts on “Ironman

  1. Ty krávo!
    Všechny palce nahoru!
    Jen lehce tuším, co je za tímhle zápisem skryto dřiny. Fakt obdiv a respekt!

    • Jsem chtěl ukázat, jak ten triatlon je hezkej sport 🙂 Jinak Kristina Lapinová, holka si to dala za 10:19 a když mě předbíhala, ještě u toho s někym kecala.

  2. Tyjo dobre ty !!! silence !!! ..ja byl ted zas na Klinaku. Ale proto zes tam nebyl, tak jsem nemel s kym bezet, a nad neklidem luxusne zakufroval.. 😀 klasika prazak, vid, malem jsem dobehl do dojclandu.. ale nastesti me votocili tůristi 🙂 ..No ale zas na druhou stranu, taky proto zes tam nebyl, tak jsem z toho tentokrat vylovil dokonce bronz 😛
    Tak at to (nejen) beha, a na jare na Norbiho 12 – pripadne treba nekde driv !!
    (PS uz znam Norbiho osobne, vtipna hystorka, ale na dyl..)

    • Klíňák mě mrzí, že jsem nebyl, ale krylo se to s Barokomaratonem. Ten jsem ještě neběžel a Klíňák už dvakrát, tak jsem chtěl zas zkusit něco novýho. Tak hlavně, že tam nebloudíš dodneška a gratuluju k bedně. Na jaře s Norbim počítám.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s