Mědník 2014

nahled34-dsc_0032

Tenhle závod miluju. Běhat umim jenom do kopce a tady to jinak než do kopce neni. Teda skoro. Ale nebudu předbíhat.

Do kopce očividně rádi běháme všichni, tak se nás minulou sobotu nacpalo k Jirkovi do auta hned pět kousků z Witte Bike Teamu a vyrazili jsme na Měděnec. Zaregistrovat, prohodit pár slov, ignorovat Jirkovo „hele, co kdybysme si to dolu seběhli?“ a hurá do autobusu, kterej nás odveze o 500 metrů níž a osum kiláků dál na start do Klášterce. Teď pro změnu zas kluci ignorujou moje „poďte dopředu, mě bude blbě“ a se slovy „hovno, jdem na pětku“ se tlačí dozádu. Takže celou dobu, co to autobus kroutí serpentýnama dolu, upřeně koukám s vokna, s nikim se nebavim a snažim se nepozvracet.

 

Jsme dole a teď ta zábavnější část. Rozklusat, hodit baťohy na vlek a jdem na start. Snažim se bejt v klidu, ale když vidim Ríšu Pletichu a Romana Skalskýho, bleskne mi hlavou „bomba, dvě místa na bedně jsou obsazený, budem se muset porvat o to poslední“.

 

Bum a běžíme. Nikam se necpu, jdu si svý, jako dycky od startu někdo letí, ale spoustě lidem stačí na vybláznění a mě na rozdejchání první pětisetmetrová rovinka po široký cestě. Pak traverz ouzkym singletrackem, kde už to chce bejt vepředu a nemačkat se. Ale závodit se začne stejně až za chvilku v kopci, tak běžim za Milanem Kožákem a užívám si tu nádhernou pěšinu.

 

No a pak už to začíná. Začínáme motat serpentýny jehličím nahoru, usazuju se ve svym tempu, cupitám si malý rychlý kroky, abych zbytečně nenamáhal ty svý bolavý holeně a jdu pomalu před Milana a nějakýho mlaďase. Spíš než na trojičku Roman, Martin Šindelář a Ríša přede mnou, se soustředim na svuj křehkej náskok před vlčákama za mnou. O to větší je moje překvapení, když jdu v nejprudšim prďáku na trati, kde přecházíme do chůze, před Ríšu.

 

Nejhorší neni vydrupat ten kopec, ale nahoře to zase rozeběhnout. Ještě kousek singlíkem a pak jedinej seběh k potoku, kde jde Ríša zase přede mě. Dole u potoka ještě vidíme Martina, ale Roman už je v tahu. Lesní cesta nepatrně stoupá údolím potoka a já vidim Ríšu furt nějakejch padesát metrů před sebou. Furt stejně daleko třeba kilák.

 

Pak se to ale konečně začíná zase zvedat a já začínám bahnitym kopcem mezi břízkama pomaličku ukrajovat a kamenitym korýtkem pod sjezdovkou už ťapu před Ríšou. Zapíchnout pohled metr před sebe, odpracovat si sjezdovku a radši se neohlížet.

_MG_6361

Nahoře na silnici odmítám pití, ne že bych neměl žízeň, ale vim, že teď je skoro kilák po rovnym asfaltu, kde to budu muset rychle odběhnout a bojim se, aby mě nezačala bolet bránice. Jsem si jistej, že tady pujde Ríša přede mě, tak se radši nevotáčim, mastim si to pod čtyři na kilák, což mi neni vůbec příjemný a modlim se, abysme co nejdřív zapluli zase do lesa.

DSC_0032

Konečně je tu odbočka na singlík ke Sfingám a já si dovoluju na chvilku se otočit. Za mnou nikdo. „Hustý“ ujede mi nahlas a mastim po dřevěnejch schodech do lesa. Jenže jsem se nechal, blbec, ukolíbat moc brzo a za chvilku už za sebou slyšim funění. Tak chci přidat, ale nohy se mi nějak v tom lese už začínaj motat, takže jsem asi poprvý v životě rád za silnici od Sfing do Měděnce, kde se můžu usadit v nějakym pravidelnym tempu. Aspoň je to furt trošku do kopce, což je mi mnohem příjemnější.

1901428_10202784613154762_4819034201355273472_n

„Tak tady jseš“ říkám si, když se vpravo konečně objeví vrcholek Mědníku s rotundou a nafukovací cílovou bránou. Proběhnout vesnicí, kde nikdy přesně nevim kudy a silnice se ještě na chvíli zvedá. Sluníčko mi svítí do zad a já koukám jenom před sebe na zem na svuj stín a kupodivu to vypadá jako docela pěknej lehkej běh, žádnej šmajdák, jak bych možná čekal po celym tom kopci. Hrozně mě to baví a dostávám se na chvíli do nějakýho rauše, dokonce i cedule odpočítávající poslední stovky metrů na štěrkový cestě na vrchol letí kolem mě nějak rychleji, než bych čekal.

_MG_6371

Posledních pár metrů si neskutečně užívám a na chvilku je mi skoro líto, že nemůže běžet někam dál. Fakt jenom chvilku. Jakmile proběhnu bránou, všechno to na mě padá, jsem zpátky na zemi a opakuju jenom „ty vole, ty vole, ty vole..“. A opakuju to i když mi chlápek cpe kameru do ksichtu a ptá se, jak se běželo. Naštěstí už se první molekuly kyslíku začínaj vracet do mozku, tak jsem schopnej zformulovat aspoň „já ti to řeknu za chvilku jo?“ a jdu se na kraj kopce vydejchat.

_MG_6446

Ríša mi přibíhá skoro na zádech, za nim Čenda Filnger a Milan Kožák, který by se mnou všichni na závodě, kde se běhá i z kopce nebo po rovině hrozně zametli, a pak další a další.

10150531_10202784613114761_6266821011486597751_n

Fotky z lesa bohužel nejsou, tak aspoň z poslední části. Díky za ně rajčatům Atletiky Klášterec a SKMP Kadaň.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s