Tak jsme zavřeli traily tady na západě Krušnejch

Jako každej rok. West Style Ride Outro tomu říkáme. Nebo jenom Outro. Nebo taky WSR, ale dycky to jsou tři dny ježdění na trailech v Nejdku, Sokolově a Kraslicích poslední říjnovej víkend. Loni jsme jezdili na sněhu, ketos bylo vedro, každej rok je to jiný.

V pátek se nás v Nejdku sešlo pár. Většinou to bejvá přes státní svátek, ale letos to Rob naplánoval takhle. Čekáme teda chvilku na Roba, než dorazí na po ose z Kraslic a pak už si to šineme společně na kopec. Cesta dlouhá, ale s některejma se vidíme letos poprvý, takže je o čem si vyprávět.

Hned první trail je nejdelší Boubín plus Čelist. Potom znova na kopec, zhučet Sherwood a pak ještě jednou na Myší díru, kde si na vrchní části (Myší ocásek) kluci letos zase mákli a udělali tady spoustu kamennejch chodníčků.

Opouštíme Pajndl a vydáváme se na trojkombo trailů kolem Hamrů – Izolátor, Doba Kamenná a Raven. Izolátor je letošní novinka – nezáludnej zábavnej dlouhej trail, kterej občas jezdim v rámci XC vyjížďky se sedátkem nahoře. Abych byl úplně upřímnej, dvě tři těžší místa objedu, když jsem línej zastavit a dát si sedačku dolu. Třeba dropík, na kterej se nám s Liborem a Radkem moc nechce a nakonec ho dává Jitka, z čehož nemáme vůbec žádnou radost.

Z Hamrů stoupáme na Dobu kamennou. Taky letošní novinka, kam sám vůbec nejezdim. Vršek obyčejná pěšinka a pak pár hodně těžkejch metrů, který nedám, a už je konec. Tady si Blue před měsícem na závodech roztrh pusu a hned vedle si Mates narazil obratle. Volal jsem sanitku pro jednoho a než přijela, čekali na ní dva. Ale to je jinej příběh.

Nakonec teda ještě na protější kopec na Ravena. Zábavnej hravej Matesovo trail za odměnu na závěr.

Sobotní Sokolov, to už je jiná káva. Na parkovišti u Baníku se nás schází snad padesát. Naštěstí nejdecký dorážej na sraz pozdě, takže první větší parta jede na kopec napřed a my je po půl hodině vyrážíme stíhat. Míjíme je hned u první hospody, necháváme je popíjet a valíme dál na první trail – Rolling Stone. Začátek trošku trial, ale pak už to celkem příjemně odsejpá a hlavně je to pěkně dlouhý.

Dlouhej přesun na Krudum, kde turisti opejkaj buřty a hrozně to tam voní. Tak jenom naprázdno polknout, zhltnout nějakej chleba a tyčku a valíme zas dolu. Peťa Heiníků jde hned na začátku přes řidítka a zbytek dne jezdí s krvavym kapesníkem v nose.

Přesun na Spáleňák, zábavnej přírodní pumtrack a pak na Květák, kde kluci poladili spoustu skoků, takže se tu moc nejezdí, spíš se postává u skoků, vočumuje, kdo si to zaskočí a pak, když už se konečně hneme, tak se zase lepí.

No konečně hotovo a jedem ještě na Golden, nekonečnej traverz zasekanej do svahu Zlatýho kopce.

A pak už jenom na brčálově zelenou limonádu a gulášovku, která zbyla na první tři šťastlivce a ostatní museli po celodennim ježdění chroupat jenom slaný tyčky.

Tak. Neděle. Kraslice. Po nezáludnym jezdivym Sokolově se mi do těžkejch Kraslic úplně nechtělo. Ale, co doma, když venku je nádherně a takovejch dnů už letos moc nebude. Šlapem na Komářák na úplně novej trail KVIK, kterej ještě nikdo nejel. KVIK znamená Kameny, Voda I Kořeny. „Je to nový, tak moc nenadávejte“, říká Rob. A mě se to líbí moc. Neni to z kopce, jsou tam kameny, voda i kořeny. Hlavně ty kameny, přes který se musí furt pumpovat, abys jel. A je to sakra dlouhý. Při závodě tu bude pár lidí brečet, ale mě to takhle baví.

Druhej trail je kraslická klasika Monkey trail, okořeněná přejezdem na paralelní Honky Tonky a zase zpátky v místech, kde by to náhodou bylo trošičku jednodušší. Prostě pět minut v kamenech, jak říká Rob.

Pak SSDéčko, který je na mě prostě moc prudký a je tam moc mokrejch kořenů a který se asi nikdy nenaučim mít rád a pak za odměnu hned vedle Baby Trail, kde je těch kořenů o trošku míň. Ještě tak akorát, aby to byla výzva, ale zas ne tolik, abych šel každejch deset metrů na držku. Výjezd na Baby je zpestřenej několika kilometrama po čerstvym štěrku. Podezíráme Roba, že nám to udělal naschvál, ale přísahá, že o něm nevěděl.

Poslední XC trail už jedeme skoro za tmy a konec za totální průtrže na umytí kol. Načasování perfektní, když přijíždíme k autům, akorát přestává pršet.

Tak, to by bylo, hromadná fotka, potřást rukama a rozjet se domů. S některejma se zas uvidíme až na jaře.

Ale že to letos tak pěkně vyšlo, dáváme v pondělí v komornějšim složení jako bonus ještě pojezd na trailech v Rabenbergu kousek za hranicema.

Rabenberg je zajímavá alternativa, k tomu, co jezdíme tady u nás. Kluci německý maj zase maličko jinej pohled na věc, jejich traily jsou takový rychlejší, řek bych „bajkparkovější“. A najdeš tu všechno. Klouzavý kořeny, kameny i vymetený pěšiny ve stylu Singlu pod Smrkem. Jedna taková (Flowing Ten) nás baví hrozně moc a Lukáš na největšim kole s pružinovym tlumičem by se na ní nejradši ještě vrátil.

Naopak na kamenech si pěkně nabíhám já. Po jedný takový vyhlazený pasáži, kde bych nejradši pumpoval trošku rychlejš, než jedou kucí přede mnou, si myslim, že to bude dál pokračovat ve stejnym duchu, vypláznu jazyk a začnu zdrhat první. Jenže jsem si nevšim, že trail Final Flow skončil a začal Stone Garden, pěšina se mění v hromadu kamení a to už je za mnou Stokláda a křičí „Perouš musí zemřít“ a mě to v těch šutrech neskutečně mele, ale držim jí furt a neubírám.

Většinu jsme projeli a po minulý návštěvě už víme, na který nesmysly nejezdit, takže sfrčíme asi nejlepšim Crossed Viper Downhillem a trošku slabšim Fable Woodem k autům a už fakt mizíme každej k sobě domů.

Fotky Rob a Antik.