Sudety

nahled39-sudety2013_01

Sudety o sobě sebevědomě prohlašujou, že jsou nejtěžší MTB maraton v Čechách. Já nevim, zas tak moc maratonů objetejch nemam. Ale, co můžu říct určitě, je, že já osobně nikdy nic těžšího nejel.

Na Sudetech jsem byl poprvý loni. Letos jsem nebyl dlouho rozhoupanej, jestli jo nebo ne, ale když bylo koncem července jasný, že Ironmana letos nedám, bylo třeba rychle najít nějakej náhradní vrchol sezóny.

Tentokrát jsme vyrazili jenom ve třech – s Krčim a Burákem. Kluci byli v pátek večer překvapivě hodný. Sice se mi posmívali, že s nima nejdu na  předzávodní pivo a ruma a jdu spát v deset, ale když se vrátili do chatky, nebudili mě zpěvem, jak je jejich dobrym zvykem. Asi měli ze zejtřejších 110 km a 3150 metrů vejškovejch přeci jenom trochu respekt.

Ráno je hrozná kosa, asi pět stupňů a start už v osum, tak na sebe v panice beru všechno, co mám. Už ve startovnim koridoru je mi tak akorát, takže je jasný, že jsem to trošku přepísk a až se vyrazí, bude teplo. No co, budu svlíkat.

Jdem na to a hrneme to hned z Teplic zatáčkama na kopec. Zatim po asfaltu na roztrhání. Je trochu husto, ale místama se to dá cpát dopředu. Radši neblbnu a v klidu kmitám nohama, na blbosti bude dneska ještě času dost. Zato některý lidi už na druhym kilometru funěj, jak kdyby měli na kopci skončit.

Jsme na kopci a mizíme z asfaltu do lesa. Na louce svlíkám za jízdy rukávy a málem sundavám týpka, co jede vedle mě. Je to holt ještě moc nahuštěný. Jinak je prvních třicet kiláků celkem nezajímavejch  a rychlejch.

sudety2013_01

U Bohdašína sjíždíme zas na chvilku na silnici, kde letos už chyběj nápisy „YES!“, „A PYJ!“. Že to je výzva k občerstvení mi loni docvaklo, až když jsem byl zase v lese, takže letos už chytřejší tady opravdu jim a piju.

Za silnicí do kopce a po dalších pěti kilometrech kousek před rozdělením krátký a dlouhý trasy konečně začínaj opravdový Sudety. Singlík se vlní přes kořeny napřed do kopce, pak po vrstevnici a pak padá dolu. Začínaj výjezdy vymletejma korytama i sjezdy po velkejch pískovcovejch deskách i kořenech. Nahoru, dolu, nekonečnej kolotoč zábavy i dřiny.

sudety2013_02

Hrozně mě to baví, na těhle technickejch a kopcovitejch pětadvaceti kilometrech jsem předjel padesát lidí. Ale sjezdy už začínaj bolet od čtyřicátýho, z čehož jsem maličko nervózní, protože to slibuje na dnešní dlouhej den ještě spoustu bolesti.

sudety2013_03

Něco po šedesátym přijíždíme do Machova, ambiciózního tatínka z naší skupinky tu vítá manželka s dětma, celá rodina nadšeně fandí, ale tatínek jenom zavrčí „Kde je baťoh s nářadím?“. Rodinka umlká a začíná zmateně shánět baťoh s nářadím. Tatínkovi se to zřejmě zdá moc pomalý, protože zvyšuje hlas a opakuje „Baťoh s nářadím!“.

sudety2013_04

Nechávám rodinku rodinkou a sjíždim s ostatníma dolu do vsi. Loni tu vyhrávala dechovka, letos nic. Ale občerstvovačka na návsi pořád stejně bohatá. Loni jsem si tu dal deci vývaru, kterej zklidnil žaludek, ale zas mi bylo celej následující kopec děsný vedro. Takže jenom měnim bidon, cpu se sušenym ovocem a jinak si jedu dál ve svejch tyčinkách, co mam po kapsách.

sudety2013_05

Za Machovem začíná dnešní nejdelší kopec. Do něj mam ještě sil dost, točim kašpárka a prokousávám se zas trochu dopředu. Ale na kopci se to najednou nějak láme. Nohy by jely, ale začínaj mě bolet ruce a záda a celkově toho začínám mít dost. Doteďka jsem závodil s ostatníma, od teďka závodim spíš sám se sebou.

Singlíkem přecházejícim v kamenný koryto sjíždíme na chvilku do Polska, ale hned se zase vracíme k nám. Sám uprostřed louky, tu stojí malej chlapeček s vodou a dolejvá a mění bidony. Je tak kouzelnej, že si od něj beru novej bidon, i když svuj ještě nemam prázdnej a navíc ten, co mi dal je velkej a nevejde se mi do rámu.

Neskutečný, jak tady lidi timhle závodem žijou. O chvilku později přijíždíme do chatový osady, kde maj týpci naraženej sud a dávaj napít piva. A aby se tam celej den nenudili, vykopali přes cestu strouhu, kterou napustili vodou. Minulej rok jsem tam na jejich zaručený rady „tady, tady to neni hluboký“ zahučel po náby, takže to letos radši beru po lávečce vedle, za což je mi vynadáno, že „bleděmodrý jsou sráči“.

A o kousek dál nejvyhlášenejší neoficiální občerstvovačka. Chataři tu grilujou prase a krocana a dávaj ochutnat. Minulej rok mě na to kluci upozornili, ale zrovna jsem v těch místech visel v krizi na chvostu nějaký skupinky, tak jsem nechtěl zastavovat. Letos tu jedu sám, profrčim kolem, nevnímám, že na mě někdo něco pokřikuje a teprve když se otočim a vidim ty hody, nevzmůže se muj vymletej mozek okradenej o všechny sacharidy na víc než „ty vole“, což vzbuzuje salvu smíchu. Ale že jsem moh zastavit a něco si dát, mi dochází až po sto metrech. Takže ani letos nic.

Ale dělá se dost vedro a žaludek začíná mít těch sladkech sraček za celej den dost, takže na další občerstvovačce na osumdesátym ve Vysoký Srbský beru rohlík a kus salámu. Jenže jsem zapomněl, že za občerstvovačkou je hned sjezd, kde člověk potřebuje obě ruce, takže cpu půl rohlíku a centimetrový kolečko vysočiny do huby a snažim se neudusit. Loni jsem tu takhle sjížděl v puse s celou koblihou.

Následujou další výjezdy kamennejma korytama, kde se mastnej salám hrne zase zpátky nahoru, takže na další občerstvovačce na devadesátym u Hlavňovskýho rybníka už zase jenom sladký. V tu chvíli už jsme ale všichni tak vymletý, že když naše malá skupinka rozjíždí na silnici hromadu kravskejch hoven, nikdo si toho snad ani nevšimne. Chce se mi říct „chlapi, asi jsme právě projeli hovnama“, ale radši držim pusu zavřenou. Stejně nikdo nevypadá, že by ho to nějak zajímalo.

Ve stoupání na legendární sjezd Hvězda se ještě držim v sedle, i když většina lidí okolo mě slejzá, ale tim se dodělávám úplně. Les se otvírá a kolem po skalách sedí desítky řvoucích lidí, co chtěj vidět krev. Na Hvězdě neni nic zas až tak složitýho, ale člověk musí vědět, kudy jet. A to já nevim, takže když najednou brzdim na hraně metrovýho šutru, nehraju si po pěti a půl hodinách v sedle na hrdinu, balvan oběhnu a teprve pod nim zas nasedám.

sudety2013_06sudety2013_07

Sjíždíme po loukách do Pěkova, korytem potoka pod viaduktem podjíždíme silnici a hned zas na druhý straně po louce stoupáme na Ostaš. Kopec na odkrytý louce vůbec neubejvá, tak si radši čumim na přední kolo a šlapu. Uprostřed louky sedí fotograf a povídá mi „Hlavu vzhůru pane“. Snažim se veškerou zbylou energii soustředit do šlapání, mimický svaly absolutně vypnutý, otevřená huba bezvládně visí. O kousek dál si mě fotí další chlápek a povídá mi „No ty se teda tváříš“. Na odpověď neni síla.

sudety2013_08

sudety2013_09

Předposlední kopec před Dědovem je krize maximální. Bolej mě veškerý svaly, klouby, všechno, chci z toho zatracenýho vehiklu konečně slízt. Asi je to na mě dost vidět, protože mě předjíždí týpek a říká „Je to trápení, co?“. Nechápu, že na to, jak mi na konci došlo, jsem si od Machova na šedesátym do cíle ještě o místečko polepšil. Už nemam ani sílu levou rukou přehodit na velkej tác a ve sjezdu do Dědova spíš řidítka držej mě, než já je a modlim se, aby mě nesemlelo nějaký vymletý koryto.

Cedule 105km a poslední občerstvovačka je najednou jako malej zázrak. Na jídlo už kašlu, lemtám colu a vydávám se do posledního kopce. S vidinou, že tenhle je už dneska poslední, to nakonec neni tak zlý. Zato chlapík, kterýho předíždim si asi právě prožívá svý nejhorší a když se za mnou ozejvá neartikulovaný naříkání, čirej výlev bolesti, usměju se, jak se toho týpek nebojí a dává tomu volnej průchod.

Kus po asfaltu a nakonec krásnej singlík nad Teplicema, na kterej už jsem úplně zapomněl, a máme to za sebou. Za 6:38. Oproti loňsku zlepšení o osum minut. Doufal jsem, že to bude lepší, ale na druhou stranu mi to letos ukazálo o dva a půl kiláku víc a dva asfaltový úseky byly letos nahrazený terénem.

Burák za osum hodin a Krči za devět a čtvrt, protože dvakrát přetrh lanko a nemoh řadit (ale měl ho rozdrbaný už před dvěma tejdnama na přejezdu, takže si za to vlastně může sám). Ale večerní pivko a paňáka na regeneraci si zasloužíme všichni. Já po čtyřech pivech a dvou slivovicích zbaběle zdrhám do postele, za což jsem dneska už konečně odměněnej nočním zpěvem.

Fotky Foto Kocian, KT Foto a POKE foto.

Advertisements

4 thoughts on “Sudety

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s