Maraton

nahled45-img_1418

Včera jsem běžel svuj první maraton, tak jsem se rozhod vám o tom napsat pěkně zčerstva, dokuď puchejře ještě nesplaskly a sejít pár schodů znamená nadlidskej výkon.

Běžet klasickej asfaltovej maraton by mě asi nikdy nenapadlo. Běhání po silnici a po rovině nemam rád. Ale když už je někdo tak hloupej, že se rozhodne, že v létě zvládne Ironmana, tedy že uběhne maraton po tom, co odplave 3,8km a odšlape 180km na kole, neměl by bejt zase až tak hloupej, aby si napřed nevyzkoušel, co že to ten maraton vlastně je.

Takže jsem se s půlročnim předstihem přihlásil na tu velkou pražskou slávu a pak už nezbejvalo, než se na to trošku připravit. Radost jsem z toho neměl, ale holt jsem se i v zimě kousnul, oželil občas běžky a šel si aspoň jednou tejdně zaběhnout desítku. Na jaře jsem lyže pověsil na hřebík o trošku dřív než obvykle a naopak kolo trochu zanedbával a udělal jsem i nějaký delší běhy, takže když jsem v sobotu ráno odjížděl do Prahy, měl jsem od ledna naběhaný rovný pětikilo.

Ze soboty na neděli spíme v Praze na koleji a já jsem co hodinu vzhůru. Důvodem neni předstartovní nervozita, ale rýma, se kterou bojuju od úterý a která pomalu přešla v suchej kašel. Takže co chvíli smrkám, chrchlám a prskám, z čehož má radost hlavně Andy, která přišla v jednu z tahu a vstává se mnou v šest.

Ráno je tu, spolknu nějaký sladký pečivo a už valim metrem na Václavák, kde mám spicha s Jirkou a Ondrou od nás z práce. Lidí je tu … no jak na Václaváku. Všechno je hrozně velký ale taky dobře zmáknutý, čtvrtka náměstí jen pro běžce, šatny, úschovna, sprchy, záchody..

IMG_1405

Převlíkem se a už valíme s klukama na start na Staromák. Já jsem tu na rozdíl od nich poprvý, navíc jsem se přihlásil asi dost pozdě a nebyl jsem dost drzej při odhadu času, takže mam startovní číslo 2358 a koridor E, zatímco kucí maj něco kolem 400 a koridor Céčko. Zkoušim se tam procpat s nima, ale holčina mě vykazuje do éčka, kam patřim. No ale jsme v Čechách, že jo, takže udělám nenápadnou procházku okolo, šup přes plot a jsem pár metrů za klukama.

8731168671_c8a570681c_b

Čtvrt hodiny čekání uprostřed devítitisícovýho davu uplyne jak nic, moderátor už si může uřvat hlasivky, helikoptér krouží nad hlavama čim dál víc, takže bum startovní výstřel, Smetana nám hraje svojí největší pecku Vltavu a můžeme vyrazit. Pomalu ťapeme na startovní čáru a tam už se dav rozbíhá.

8731170363_5460133749_b

Nepřepálitzačáteknepřepálitzačátek je mantra, která mi jede v hlavě, nenechávám se strhnout davem, kterej je úplně všude, furt čumim na hodinky a držim si tempíčko 4:45 na kilák. Přebíháme Čechův most a hned za nim už na prvnim kiláku všichni chlapi stojí napravo od trati a kropí místní zeleň. Tak si nechám taky říct a teprve potom upaluju dál. Kroutíme se uličkama, přebíháme Karlův most sluníčko svítí, nasazuju tempo 4:35 a kochám se. Občas se někdo plete pod nohy a já nervózně předbíhám, ale jinak se snažim spíš zůstat v klidu, i když to na tý silnici uprostřed davu běží úplně samo.

8731394835_90b31d7086_b

Ještě chvilku motanice historickejma uličkama a pak už běžíme dost dlouho podél vody až na Libeňskej most. Tahle část se poběží dvakrát, takže když cestou míjíme kilometrovníky 34, 35, 36 km, říkám si „jó, tady už to bude dobrý“ (houby, ty blbče, kdybys věděl, že právě tady bude za pár hodin začínat to nejhorší). Za mostem dobíhám Filipa, bejvalýho kolegu, chvilku kecáme a ptám se, jestli viděl kluky. Prej jo, že už ho předbíhali. Tak se loučim, říkám, že je jdu chytit a upaluju dál.

8731549653_59ccf7d3d4_b

Dlouhatánská rovinka po Rohanskym nábřeží, ale sil ještě na rozdávání, takže nevadí. Na konci rovinky mávám na Andy, která mi dělá fotku, a už probíháme přes Pařížskou zase prostorem startu. Na občerstvovačkách poctivě přecházim do chůze, abych se v klidu napil a nezakuckal se. To ale očividně nedělá někdo za mnou a když se snaží popadnout kelímek ze stolu, vylejvá mi celej jeho obsah na prdel. Bomba. Ještě, že to byla jenom voda a ne jonťák. Zrovna běžíme po Národní těma největšíma davama a já vypadám jako kdybych se posral.

IMG_1418

Zase kus podél vody a na 16. km vidíme na druhý straně silnice běžet proti černochy, který už maj za sebou 24. Pak odbočka do Nuslí na takovej pytlíček, kde potkávám kluky, jak už běží proti mě. Zdravim je a křičim na ně, že je doženu, ale obrátka furt nikde. Když jsem konečně na ní, dochází mi, že maj náskok tak dva kiláky. Furt si držim těch svejch 4:35 a i po 18ti km se cejtim jak na vejletě, tak trochu přidávám, abych je chytil.

8731915726_b872e35459_b

Běžíme do Podolí, kde je půlka závodu a další obrátka. Kluci vypadaj, že jsou furt stejně daleko, ale běží se mi krásně, dost lidí už začíná očividně zpomalovat a prokousávám se dopředu rychleji než doteď.

Přes Palackýho most na druhej břeh a na další obrátku kolem Staropramenu, kde to děsně smrdí. Začíná se dělat vedro a některý lidí už toho maj plný brejle, já furt pohodička a říkám si, co na tom maratonu všichni maj, že na tom vlastně nic neni. To už je tu ale 28. km a obrátka a jak tak měnim tempo, vytáčim ostrou zatáčku a snažim se z ní zase rychle vyběhnout, koukám, že se najednou něco stalo. Nic velkýho, skoro bych to nepostřeh. Ale najednou udržovat stálý tempo neni tak samozřejmý jako doteď, přestává to bejt vejlet a začíná to bejt práce. No bože, tak se poslední třetinu budu trochu snažit. Aspoň budu mít pocit, že jsem na závodě.

Dobíhá mě nějakej Španěl, tak se ho chytnu a klušeme si vedle sebe, předbíháme spoustu lidí, který už nevypadaj vůbec svěže, ujišťuju se pohledem na výlohu, že běžim furt pěkně lehce, ale nohy se obalamutit nenechaj a pomalu začínaj bolet. Na třicátym míjim Jirku z Plzně, kterej tu čeká na svojí štafetu, tak na něj něco halekám a mastim dál. To už je tu ale jednatřicátej, přes most Legií zas na druhou stranu, Španěl mi mizí a mě dochází, že odteď už to nebude prdel.

Nabíhám do poslední desetikilometrový smyčky, kterou už jsme dneska běželi. Zkoušim radu, co jsem kdysi čet v Runu, od půlky si neříkat, kolik už jsi uběh, ale kolik zbejvá do cíle. Je to míň. V praxi to ale funguje přesně naopak, „35, to už je paráda“, říkám si, „to už je skoro 40“, a pokračuju, „už jenom 7“. „Ty blbče, 7 je hrozná dálka, když už nemůžeš udělat ani krok.“

Opravdová krize ale přichází za třicátymsedmym, kdy nabíháme na čtyřkilometrovou rovinku. Na začátku občerstvovačky stojí pěkná holka, podává mi kelímek, usmívá se a křičí „Almost there“. Určitě to, holka, myslela dobře, ale v tu chvíli jí od toho, aby dostala pěstí se slovy „si to zkus ty krávo“, zachránilo jenom to, že jsem na něco takovýho už neměl sílu.

Vždycky jsem si říkal, že na maratonu nebudu mít problém s fyzičkou, jediný, čeho jsem se bál bylo, co na to řeknou moje nohy zvyklý běhat jenom po lesích a loukách. Vono to ale jde ruku v ruce. Jakmile se z nohou stanou dva kusy betonu a každej krok hrozně bolí, člověk změní styl a najednou má co dělat, aby to vůbec udejchal.

Rovinka je nekonečná, slunce pere a najednou mě kromě nohou začínaj bolet i záda a blbě se mi dejchá. Navíc už by to mělo bejt na Staromák fakt kousek a já si připadám, že jsem někde na obchvatu a né v centru. Pokaždý, když na občerstvovačce přejdu do chůze, abych se napil a vyždímal si na hlavu houbičku s vodou, je tak strašně lákavý zůstat stát a už nikam neběžet. Už mam fakt žízeň, takže porušuju svoje pravidlo pít opatrně 100ml ionťáku a 100ml vody, klopim do sebe plnej kelímek a žaludek se hned ozejvá, že takhle teda ne.

Když už se zdá bejt bolest k nevydržení, je tu najednou jako zázrak poslední kilák. Dobíhám Ondru, plácám ho po rameni a ten na mě jenom nechápavě kouká. U trati stojí zas Andy, házim jí druhej gel, kterej jsem nepoužil a kterej mě už ke konci tak sral, že jsem ho chtěl zahodit, ale padesát korun je padesát korun. Cedule 800 metrů, 600 metrů do cíle najednou ubíhaj děsně rychle, cílovej koridor je plnej lidí, který řvou a najednou stojim v cíli, automaticky mačkám hodinky a jsem jenom tak strašně rád, že jsem to nevzdal a že už najednou nic nebolí a že už to mam konečně za sebou.

IMG_1431

Čekám na Ondru, kterej dobíhá asi minutu po mě a pomalu se motáme odevzdat čip, nechat si na krk pověsit medaily a dál za Jirkou, kterej tu byl asi dvě minuty přede mnou.

Cpeme se pomerančema, banánama i kostkama cukru, zapíjíme matonkou, ionťákem i kefírem, překřikujeme se, protože každej má za ty tři hodiny a dvacet minut moře zážitků, pózujeme s medailema, Andy nás fotí a je nám hej.

IMG_1441

Musim říct, že doteď pro mě byl maraton jenom takovej mlhavej pojem, nikdy jsem se moc nepozastavoval nad tim, že ten a ten zaběhl nebo ta a ta zaběhla maraton, ale po týhle neděli mam k tomuhle slovu i ke každýmu, kdo se s tim už někdy popral, obrovskej respekt. Moje ego zase jednou dostalo obrovskou ránu a zjistil jsem, že do srpna mě čeká ještě spousta práce a třetího srpna spousta bolesti, na kterou nevim, jestli jsem připravenej.

Fotky behej.com a Andy.

IMG_1444

Reklamy

17 thoughts on “Maraton

  1. bomba, kamaráde, bomba.
    Maraton běhám 3x týdně, a mohu říct, že naběháno fakt mám. Nicméně teda já to běžím v pětiprstákách pomaleji, tak o 20 minut, ale o to nejde.

    Jde o to, že ujet předtím 18O km na kole (to plavání nevidím problém) a P.A.K. si dát maraton je dle mě šílenost.

    Opravud se těším, co na to řekneš, napíšeš, protože tohle bude fakt něco při čem si hrábneš na dno, a to myslím to bude stát za přečtení.

    Díky za report, super sloh, pěkné fotky, a respect za to, že máš tu chuť, rvát se.

    Aloha.
    Carys

    • Čoveče, tvoje výroky typu maraton běhám 3x tejdně dost shazujou muj výkon 🙂 Musim říct, že teprve v neděli mi došlo, k čemu jsem se to vlastně rozhod. Nedávno jsem někde čet, že ironmanskej maraton neni ošklivej od 30. km, ten už ošklivej začíná. Teď teprve vim, co znamená slovo „ošklivej“.

      • Fakt to nechápu…občas to dělám opačně, že se jdu pak ještě projet na kole, ale je to lááážo pláážo a tak po 3O km jsem v totálním deliriu : )

        Takže, fakt – respect.

        A ad moje běhání maratonu – mno, je to v přírodě, taky běžím pomalejc, prostě je to jinej výkon než takhle : ZÁVODNĚ. To bych asi nedal. Ta nutnost to doběhnout (nemám) a ten asfalt, vedro, atd – jak píšu, respect.

        PS: I mě to po 3o km torchu začíná bolet. Ta třicítka je celkem magická.
        Do tricítky pod vodou se „šnorchluje“, do 3O km běhu se „flákáme“ , když jsem plaval maraton tak jsem taky ve 3O km měl krizi, a nehledě na to, že i do 3O let v životě jsme děcka. Třicítka je prostě hranice v mnohém.

        • No, jak říkám, po neděli jsem z toho IM dost nervózní. Ale tak nějak furt doufám, že mě zničil hlavně ten asfalt. Ten Slovakman, co chci jít je částečně hlína, částečně silnice. Navíc jsem to šel teď v neděli v kroskách, protože silničky nemam. Každopádně následující dva měsíce mě čeká spousta dřiny a hlavně chodit běhat hned po kole. A jak se říká, Ironman se nevzdává, takže, jak už tam jednou budu, budu to muset nějak doklepat 🙂

  2. teď už se jen před tím maratonem sklouznout po vodě,menší švih na silnici a máš to 🙂 pěkný,pěkný

    • Ale troufneš 🙂 Podle mě hrozně záleží, jak ti to zrovna sedne. Kluci oba říkali, že minulej rok to byla celkem pohoda a letos se oba pěkně potrápili. Ale to bylo asi tim, že přepálili začátek. Co jsem tak čet různý články, tak vůbec to letos spoustě lidí nesedlo. Asi tim, že měla bejt celkem zima a nakonec byl hic. I maraton se podle mě dá užít. Jenom zatim nevim jak na to 🙂

  3. Skvěle napsáno a skvěle zaběhnuto.. dle různých diskuzí bylo hlavním problémem této akce počasí a náhlé oteplení během závodu, tak tu krizi máš na co svést..:)

  4. pěknej maratonskej čas i reportík!
    držím palce na Slovakmana…není to tak zlý, jak to vypadá….když to dala i taková lemra, jako já…
    Odplaveš v klidu, kolo nechce jet na krev a je to taky víceméně v pohodě…pak se tak kilák budeš rozhejbávat, abys začal běžet a půlku uběhneš stoprocentně…no a ten zbytek se kousneš 🙂

    • Ty bláho, koukám na tvuj blog, ty nejseš žádná lemra ale hotovej maratonskej matador. Jdu si to trochu pročíst. Hlavně jestli tam máš něco z těch ironmanů, každá zkušenost drahá.

      • posledního celýho IM jsem dokončil v roce 2007 a to jsem ještě blog neměl…pak už jen dva DNF pokusy (ty na blogu mám) a jinak už jenom půlky, který teda dávám docela pravidelně…tak nevím, jestli ti to pomůže 🙂

        • Půlku jsem dal zatim jednu loni Doksymana a teď se za dva tejdny chystám na Czechmana do Pardubic, tak jsem si aspoň počet u tebe, jaký to tam je. Půlka mi přišla v pohodě, ale maraton taky neni dvakrát tolik co půlmaraton 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s