Podzimní ŠUTR

nahled47sutr_2012_05

Už je to čtvrt roku, co jsem běžel svuj zatim nejdelší běh, ale některý akce by prostě neměly upadnout v zapomnění. A pražskej Šárecko-Hanspaulskej Ultra Trail neboli ŠUTR je stopro jedna z nich. Takže skok zpátky v čase do půlky listopadu 2012.

Kompletní název tohodle závodu zní vlastně ŠUTR54 a 54 znamená 54 kilometrů. Jenže já v životě neběžel víc než 30 v tréninku a 21 při závodě, takže naštěstí má tahle akce i kratší varianty pro nás žabaře – 18 nebo 36. Kvůli 18ti kilákům se nám zas zdálo zbytečný jezdit až do Prahy, takže jsme s Jirkou zvolili dvě kolečka neboli 36.

Sutr_2012_01

Borci tříkolečkový startovali už v devět, my na to jdem v deset a hodinu po nás nejkratší varianta. Podupáváme nedočkavě na startu, protože už neni žádný vedro a konečně nás táta tohodle podniku Michael Dobiáš pouští z prvního kopce. S pokřikem „rychle ale opatrně“ se někdo žene ouzkou pěšinou plnou šutrů schovanejch pod listím dolu a my všichni za nim. Ostrá levá, kilák rovinka po asfaltu a hned zas kopec nahoru. A pěknej. Zatim ale sil spousta, tak se prokousávám dopředu a za chvilku už krásnym singlíkem obíháme nějakej sad nebo co a za chvilku padáme šutrovitym korejtkem zas dolu k asfaltu.

Sutr_2012_02

Dobíhá mě chlapík, podává ruku a říká „ahoj já jsem Vladimír“ (později jsem doma zjistil, že tenhle Vladimír http://blog.vicari.cz/). Tak chvilku kecáme, ale já jsem špatnej společník, tempo 4:50 se mi zdá na takovou dálku dost a tak spíš šetřim dechem a po chvilce ho nechávám běžet. Následuje asfaltovej singletrack podél potůčku, pak kopeček nahoru kolem nějakýho statku, až člověk zapomíná, že je vlastně v Praze, ale pak zas lesem plnýho bahna a stromů se zlatym listím do ukázkový příměstský čtvrti. Chlapík před garáží sprchuje nablejskanýho spešla a já si říkám, že bych se možná taky radši svez, než tady ťapat po cyklopruhu.

 

Naštěstí trasa uhejbá zas do lesa, pomaličku stoupá ke hřbitovu, tady ostrá pravá, kde Jirka minulej rok prej zabloudil, a podél pole na první občerstvovačku. První čtvrtku mam teda ta sebou, dávám si z kapsy kousek gelu, zapíjim vodou a mastim dál. Přeběhnout silnici a hned zas do lesa a za chvilku už kolem mě na louce profrčí Honza Havlíček, vítěz nejdelší trasy. Když vezmu, že po zbytek mejch dvou koleček mě už nikdo další z nejdelší trasy nepředběh, musel letět hroznou.

Sutr_2012_03

Ale dost kochání na loukách, je tu vostrá pravá mezi ploty a nejnáročnější seběh na trase. První kolo si ho ještě užívám a valim si to kamením dolu na silnici. Hned za silnicí stojka jako blázen, ale já do kopců přece běhám, takže nepolevuju a makám dál. Nahoře na stromě mě sice nápis „Klid, tohle neběhá ani Dan“ na chvilku maličko znervózní, ale na druhou stranu Dan (Orálek) tu dneska poběží třikrát, já jenom dvakrát, tak si snad můžu dovolit to vyběhnout.

Sutr_2012_04

Nahoře na kopci oběhnout rotundu, kochačka výhledem na Vltavu a chvilku si odpracovat nudnější část v nějaký vilový čtvrti. Pak už ale zas seběh a hned po něm, jak už to tak bejvá, další stojka nahoru. Za odměnu krásnej vrstevnicovej singlík pokrytej listím, vyhopsat cílový schody a půlka je za náma.

Sutr_2012_05

V cíli bohatá občerstvovačka, ale já dávám radši jenom zbytek svýho gelu, beru do kapsy novej a zahazuju rukavice, protože sluníčko už se vyklubalo a začíná hřát. Zapít ionťákem a užuž chci běžet, ale pak mě zaujme lavor se solí. No co, pro jistotu tam špetku vyšlu, křeče nemívám, ale na druhou stranu takhle daleko jsem nikdy neběžel. Jenže tim pádem to chce ještě jednou zapít a já už cejtim, že s tim pitim jsem to maličko přepísk.

Sutr_2012_06

Z kopce to ještě pěkně setřesu a dole na silnici chytám parádní křeče do břicha. No nazdar, to jsem tomu dal. Takže chvilku přejít do chůze, rozdejchat to a opatrně vyrazit dál. Dobíhá mě Vladimír, kterej se na občerstvovačce zdržel o něco dýl a prej „Jak to jde?“ „Jde to, ale druhý kolečko bude asi pomalejší“ „No jo, to tak bejvá“ a zatimco já bojuju se svym břichem, zas mi pomalu mizí. Na dalšim kopci musim ještě na chvilku zastavit a předbíhá mě další klučina. Chvilku kecáme, oba jsme tu poprvý a pochvalujem si krásnou trasu a pak už je to snad pryč a můžu opatrně zase přejít do svýho tempa.

 

Pak už začínám předbíhat lidi z nejdelší trasy a já blbec je hecuju „Poď ještě kousek“ a nedochází mi, že oni nejsou v půlce třetího, ale v půlce druhýho kola. Dokonce předbíhám i někoho z nás dvoukoláků a později i lidi z nejkratší trasy. Po třetí a poslední občerstvovačce (27km) už mi začínaj docela tuhnout nohy, kamenitej seběh si tentokrát už úplně neužívám a paradoxně zjišťuju, že při těhle dlouhejch bězích se dá odpočívat spíš do kopce, kdy monotónní nárazy na nohy na chvilku přestanou.

Sutr_2012_07

Když chci v kopci užuž přejít do chůze, předbíhám nějaký dvě slečny z nejkratší trasy a to by bylo, abych se ještě chvilku nekous. Děvčata k tomu poznamenávaj, že pán asi nečet, že tohle neběhá ani Dan.

 

Podruhý kochačka u rotundy, poslední dlouhej seběh už dost bolí a je tu poslední velkej kopec. Dole si někdo před garáž vyndal stoleček a rozdává vodu s citrónem, ale kousek před cílem už se nechci zdržovat, takže vyždímat poslední zbytky sil a hurá nahoru. Hypnotizuju cestu asi metr před mejma podrážkama, nevnímám pochodující zástup, kterej předbíhám, chci jenom bejt co nejdřív nahoře. Předbíhám i Vladimíra a dalšího kluka z naší trasy, který mě kamarádsky plácaj po zádech a já natahuju krok a ženu si to traverzem k cílovejm schodům. Sem tam někdo kroutí hlavou, ale já nevim, dlouhý běhy neběhám a na krátkejch krosech je zvykem za to před cílem vzít, tak za to beru, jak jsem naučenej. „Tak a máme to snad za sebou“, oddechuje si nějaká paní z nejkratší trasy. „No, už jenom ty schody“ ujede mi. „Jaký schody?!“ Paní je upřímně vyděšená.

Sutr_2012_08

Ale na schodech už stojí lidi a někdo s foťákem, takže ladně vyhopsat, votočit poslední smyčku a v cíli zastavit hodinky na třech hodinách a šesti minutách.

 

Jirka tvrdil, že mu to bude trvat čtyři hodiny, takže mam spoustu času se převlíknout, pokusit se ještě rozhejbat nohy do nějakýho rozklusání a konečně vochutnat všechny dobroty z cílový občerstvovačky. Jo houby čtyři hodiny, za půl hoďky už je v cíli a nahání mě, že chce klíčky od auta.

Sutr_2012_09

Cesta domů dlouhá, takže na vyhlášení nečekáme a bereme kramle, medailový ambice nemáme a stejně si myslim, že se vyhlašuje jenom nejdelší trasa. O to víc pak potěšilo čtvrtý místo. Bramborová medaile taky medaile. A třeba to jednou vobkroužíme i celý.

 

P.S.: Pár ilustračních fotek jsem postahoval z nejrůznější flickerů a rajčat, tak snad se nikdo za drobnou čórku nebude zlobit.

 

 

Reklamy

5 thoughts on “Podzimní ŠUTR

  1. Jo, bylo to povedený..když se letos kousneš, dám s tebou 3 kola. „Problém“ týhle trati ale je, že tě po dvou kolech sejme, ať to běžíš naplno, nebo jen vyklusáváš..

  2. Pingback: Podzimní ŠUTR 2012 | Seržovo virtuální domeček

  3. Pěknej článek 🙂 Musim ale podotknout, že na babě neni žádná rotunda 🙂 a zdejší vilová kolonie je vyhlášená, nikoliv nudná 🙂

    • No jo, říkám, že jsem to psal se čtvrletnim zpožděním, tak už si asi hlava nepamatovala každej detail 🙂 Zrovna minulej tejden jsem byl v Praze na školení, tak jsme si jedno kolečko s klukama proběhli. Už vim, že rotunda neni rotunda a vilová čtvrť nabízí i takový zajímavosti jako osmimetrovou loď na skalce na zahradě, ale les je holt les.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s