Rychlebky (srpen 2012)

nahled49-p8245222

Rychlebky jsou daleko. Fakt daleko. Na druhou stranu už o těhle stezkách v Jeseníkách bylo napsáno tolik, že jsme se s Andy rozhodli, že těch pět hodin v autě i cestu přes Polsko prostě risknem a přijedem se tomu zázraku podívat na kloub.

Ve středu večer už za tmy konečně dorážíme do Černý Vody a protože chceme uškudlit nějakou tu korunu, rozhodujem se první noc přespat v autě. Romantická večeře na hrázi rybníka, spláchnout to lahváčem Holby z místní večerky a hurá na kutě, zejtra bude dlouhej den. V autě spíme normálně, ale se dvěma kolama je to trošku problém, takže to po chvíli převalování vzdávám, nechávám Andy vevnitř a jdu si lehnout ven na zem. Půl metru od hlavy mi začíná les, kterej zrovna ožívá a neustálý kroky a cupitání mi nějak nedávaj spát. Uklidňuju se, že to jsou ježci, maximálně nějaká srnka, ale když se kousek ode mě ozejvá zřetelný zachrochtání, nečekám na nic, skáču šipku do auta a po zbytek noci se mačkáme vevnitř.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ráno se soukáme ven, schrupnem nějaký mussli a už skáčem na kola vyzkoušet pro začátek Trail podél Černýho potoka. To by mělo bejt to nejjednodušší, co tu maj. Na rozkoukání. Pěšina se motá lesem, dvakrát musíme přes brod, kvůli uzavírce části trailu, nic náročnýho technicky ani fyzicky a už jsme na konci. Tak to byl slabej odvárek, uvidíme s čim se vytasej na druhý části stezek.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ještě se stavujem v „bikeparku“ Zahrádka, což je vymazlenej dirtovej plácek, dávám nějaký vytuhláky na nejmenších lavicích, trochu se pohoupu na pěknym rychlym pumptracku a jedem zpátky do Černý Vody. Ubytovat se, něco málo zbaštit a hurá na opačnou stranu od vesnice. Do kopců.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Do kopce to je místama skoro dost a po pěti kilometrech šlapání konečně dorážíme k prvnímu Trailu Dr. Wiessnera. Natěšený, že se konečně pořádně svezem, do toho vlítnem… a vona zrada. Trail je zase do kopce. Furt koukám, jestli neděláme něco špatně, ale ne – tenhle trail je opravdu výjezdovej a jsou na něm ty lávky, co jsou snad na všech fotkách z Rychlebek.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nahoře dáváme sušenku a potkáváme nějaký důchodce na trekingách, co se chtěj dostat dolu. Ukazujem, že jsme přijeli po trailu, ale že trail je jednosměrnej a že dolu se jezdit nesmí. „Tohle jste vyjeli nahoru? Tohle jste vyjeli nahoru?“ opakuje děda furt dokola nevěřícně. „No jasně, že to vyjeli nahoru, dyť dolu by jsi se zabil“ nasazuje tomu korunu paní. Děda furt kroutí hlavou a začíná pomalu tlačit trail dolu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tak snad už konečně. Tajemný trail. Pouštíme se do toho a … pecka! Má to to nejlepší od všeho, co jsem kdy jezdil. Trail je technickej, plnej šutrů jako tady v Nejdku, ale zároveň jenom nepatrně klesá dolu po úbočí svahu, takže furt nevisíš na brzdách, stačí jenom houpat, sem tam přišlápnout, sem tam ťuknout do brzdy. Drncá to skoro dost a mam obavy, co na to bude říkat Andy. Líbí se jí to, ale jednim dechem dodává, že neví, jestli tohle vydrží jezdit tři dny. No uvidíme.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Otáčíme to k domovu Mramorovym trailem, ze začátku trošku kalup z kopce a pak už podobnej styl jako Tajemnej, možná trochu míň kamení. Kousek přejezdu po široký cestě a už trail „Sjezdy“. Dnešní poslední. Začátek mě moc nenadchnul, taková rovná palba po kořenech, dole pěkný zatáčky s klopkama a sem tam nějakym hupem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Valíme to na penzion, posbírat věci na koupačku a ještě na kolech do nejbližšího lomu trošku se vycachtat. Večer opíct buřta na zahradě, spláchnout pivkem a na kutě.

V pátek ráno už to valíme rovnou na kopec, vydupat příjezd a Wiessnera a hurá na Tajemnej, kterej nás včera nadchnul nejvíc. Dáváme jednu fotící jízdu a Andy si dává věci, kde včera slejzala a já už vim, že nikde jinde než na stezkách tenhle prodlouženej víkend jezdit nebudem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přesouváme se ještě o kousek vejš na Wales, kterej Andy vynechává a čeká na mě na jeho konci. Podle mapky první „černej“ trail, tak jsem zvědavej s čim se kluci rychlebský vytasí. Začíná nevinně, ale hned se objevuje první kamení a kořeny a furt ho přibejvá. Pro mě osobně spolu s Tajemnym největší pecka. Podobnej styl, ale ještě víc technickejch věcí nahuštěnejch do sebe. Kratší, vosekanej o „zbytečný“ odpočívací pasáže. Přitom i tady platí, že pomalu klesáš po úbočí kopce, takže nemusíš zbytečně brzdit ani šlapat.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Už zase spolu s Andy sjíždíme Biskupskym, kterej nás moc nenadchnul (taková pešina v lese no) na Velrybu, která nás naopak nadchla moc. Krátkej, ale o to hravější trail po velkejch šutrech proloženej lávkami. Sice taky značenej jako černej ale spíš kvůli jednomu dvěma nebezpečnějším místům.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A tim máme prozkoumáno skoro všechno. Jediný, co nám chybí, je Prokletý trail (furt se mi plete Prokletý a Tajemný, měli by bejt kucí trošku originálnější) a na ten vede cesta přes Wales. Takže ještě jednou Wales a hurá na Prokletej. Opět kamení (jak jinak), ale nic technickýho, spíš takový rychlejší, zábavný zatáčky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Tim máme hotovo, Andy jede pomalu po Mramorovym napřed na kafe a já si jedu dát ještě jednou sám Tajemnej, kterej mě baví prostě nejvíc. Cestou už slyšim z lesa spoustu drncání, výkřiků a nadávek, což znamená jediný – skupinka na pučenejch meridách. Většinu skupinky naštěstí dojíždim až na konci trailu, kde mě laskavě pouští před sebe a já mastim přes Mramorovej a Sjezdy za Andy na oběd.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po obědě už jsme líný v tom vedru se drápat znova na kopec, ale jen tak válet se taky nechcem, tak si jedem ještě jednou projet Černej potok opět se zastávkou na dirtech v Zahrádce a dorážíme to pohoupáním na pumptracku za infocentrem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Večer v hospodě k pivku i paňáčka, protože mam narozky a za začínajícího deště na kutě.

Přes noc sice sprchlo, ale ráno už je zase všechno v cajku, jenom je trošku pod mrakem a šutry budou možná trošku voslizlejší, takže vyrážíme na kopec ještě jednou projet všechny traily. Mokro a zatažená obloha dává Wiessnerovu trailu, kterej se klikatí nahoru lesem podél potůčku, úplně novou atmosféru a já si konečně užívám i tenhle výjezdovej. Nějakej ten slizkej kořen na Walesu občas pozlobí, ale hrubý šutry za mokra překvapivě nejsou vůbec žádnej problém, Andy už dává všecko, kde dřív slejzala, takže to můžem kolem poledního s klidnym svědomím zabalit, dát na penzionu poslední sprchu a vyrazit k domovu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Těch pět hodin v autě za to stálo.

 

Advertisements

One thought on “Rychlebky (srpen 2012)

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s