Perštejn – Klínovec (14/07/2012) …nejdelší českej běh do vrchu

nahled52-pers-klin-03

Vrátili jsme se s Andy po tejdnu trajdání po Rakousku, Slovinsku a Chorvatsku a já hned druhej den skočil na kolo a dupal do toho celej tejden jak divej ve snaze maličko se ještě rozjezdit před mym prvnim silničnim závodem, Ostrovskou stovkou. Jenže v sobotu ráno mě probudilo bušení kapek na parapet a za oknem šedivej poklop, kam jses podíval. Představil jsem si, jak sjíždim celej mokrej a zmrzlej z Mariánský do Merklína a řek jsem si, že v dešti radši vydržim hodinu a půl běhat než tři hodiny jezdit a odjel jsem do Perštejna na nejdelší běh do vrchu v Český republice. 17 kiláků furt do kopce, tam rozhodně zima nebude.

Klasická rutina – dáš stovku, dostaneš číslo, trošku rozhejbat, rozběhat, hodně pít, trošku jíst, asi patnáctkrát pochcat křoví, do kapsy jeden gel, protože dneska to bude dlouhý a hurá na start. Prásk.

Běží se mi pěkně a s vědomím, že jestli mi nějaký běhání aspoň trošku jde, je to běhání kopce, se hned hrnu do kopce a držim se v zádech první skupince. Kuba Coufal, Ríša Pleticha, Milan Kožák, Aleš Ritter, Ivana Sekyrová, žádný mejdla tady vepředu. Poprvý běžim nějakej závod s hodinkama s GPSkou, tak na ně rychle mrknu a … a kurva!  4:30 na kilák. To při takovym stoupání a vzdálenosti nemůžu vydržet. A taky že ne. Začínám se zadejchávat, zpomalovat, nechávám favority tam, kam patřej a zezadu mě docvakávaj mladý lyžařský pušky ze Slovanu – Kuba Rádl a další dva junioři.

Tohle už je rozumnější tempo, dokonce maličko kecáme, před náma daleko nikdo, za náma nikdo, stoupáme si to k prvnim asfaltovejm serpentínám. Jenže ještě před nima nám jeden z naší čtyřky nastupuje a my ho necháváme v klidu jít nějakejch 30 metrů před náma a jdeme si to dál ve třech až k první občerstvovačce zhruba na pátym kiláku.

Úsměv do foťáku, polknout půl deci vody na dně kelímku a pelášit dál. Opouštíme silnici a stoupáme dál po lesní asfaltce, další nám cuká a my už jdeme s Kubou jenom ve dvou a po chvilce se na nás dokonce zezadu někdo dotahuje. Neskutečnej šmajdák, chlápek sotvá zvedá nohy z asfaltu, ale stejně je rychlejší. Kuba se ho chytá a nechává se dotáhnout, až ke klukům před náma. Já na to nemam a bezmocně čumim na ty čtvery záda seřazený v úhlednym zástupu dvacet metrů přede mnou.

Jenže jestli tenhle vlak nechytim, budu se tu ještě tři čtvrtě hodiny trápit sám a lidi zezadu mě budou jeden po druhym předbíhat. Tak se mačkám, nemyslim na to, že sotva dejchám, že bránice bolí jako čert a metr za metrem ukrajuju z toho jejich náskoku a docvakávám je přesně ve chvíli, kdy se po devíti kilometrech stoupání najednou rovná do rovinky. „Tak čau“ říká klukům odevzdaně Kuba, kterýmu jde očividně běhání po placce stejně jako mě a ve chvíli, kdy to dořekne, nám kluci s chlápkem pomalu ale jistě mizej.

Zas tu někdo fotí a klukům tu stojí trenér a rozdává jim bidony s pitím. Já trenéra nemam, tak somruju od Kuby, střídáme se o flašku a už nabíháme na hlavní silnici. Snad tři kiláky po rovině, fouká proti jako svině, tak nám nezbejvá se ukázkově točit, jak na kole.

Konečně u Meluzíny seběh z hlavní na šotolinu a druhá občerstvovačka. Mě začíná nějak docházet, tak do sebe pro jistotu házim gel, hubu mam celou zalepenou a snažim se to zas spláchnout tim frťanem vody a než se nějak rozkoukám, co se děje, je Kuba asi třicet metrů přede mnou. To jsem tomu dal, toho už nechytim. A taky že ne, v nekonečnejch zatáčkách ke sjezdovkám už ho před sebou zahlídnu čim dál míň často a pak už vůbec a ještě mě zas někdo předbíhá zezadu. Ale to už je tu konečně Dámská sjezdovka a na jejim konci na mě mrká věž Klínovce.

Bude to sice hrozně bolet, ale už jenom chviličku, takže se pokoušim běžet dál i když chlápek, co mě před chvilkou předběh, přechází do chůze a předbíhám ho a pak kousek dál i chlapíka šmajdáka, co nám tak naložil v tom prvnim devítikilometrovym stoupání. Kousek pod vrcholkem se naposledy ohlídnu, abych se ujistil, že ty za mnou maj ještě o trošku míň sil než já, ošudlám si vosoplenej obličej, abych byl v cíli fešák a v čase 1:28:57 jako šestej z padesáti lidí v mojí kategorii mam těch 17,2 kiláků a 904 vejškovejch metrů konečně za sebou.

Na nějakej výklus neni ani pomyšlení, nahoře hotovej uragán a já jsem to trošku podcenil se oblečením, tak na sebe cpu aspoň to něco málo a jdeme s klucíma z Witte na výbornej guláš a birela.

No. Nejdelší českej běh do vrchu jsem si zkusil a jak by řekl Frištenský „bylo to hezký, ale že bych to musel vidět dvakrát..“. Já pod nohama radši jehličí a hlínu než asfalt.

Jo a nakonec nechcalo. V Perštejně ani v Ostrově.

Advertisements

2 thoughts on “Perštejn – Klínovec (14/07/2012) …nejdelší českej běh do vrchu

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s