Horský běh Merklín – Plešivec (26/05/2012)

nahled53-img_30231

Drkotám zubama a kroutim se ve svym průsvitnym spacáku jak žížala ve snaze aspoň maličko se zahřát a modlim se, ať už vykoukne sluníčko. Spíme s Andy pod širákem v Chaloupeckym údolí. Vohýnek, buřt a pivo večer byly fajn, ale přes noc teplota klesla nějak níž, než by se mi líbilo. Ty vole, já mam v baťohu ještě šusťáky a mikinu, vzpomenu si najednou, navlíkám to na sebe a ještě na pár hodinek usínám. Ideální relax před horskym během Merklín – Plešivec.

Ráno je tu jak malovaný, sluníčko opatrně vykukuje na konci údolí, ptáci řvou jeden přes druhýho, my do sebe házíme mussli s mlíkem a brouzdáme se mokrou trávou k autu a pak frčíme do Merklína. Pod místní sjezdovkou se schází asi padesátka běžců a běžkyň a všichni už se těší na lahodnejch 500m převýšení na 6,5km. Zdravim se s klukama z Witte a pár dalšíma známejma tvářema, který už jsem za tu svojí kratičkou běžeckou kariéru stihnul poznat, trochu rozhejbat a jdem se poprat s tim kopcem.

Začínáme hned pěkně zhurta merklínskou sjezdovkou, ale po chvilce se už cesta maličko rovná a mizí v houští. Vyrážim jako dycky spíš opatrně než zběsile. Aspoň pak bude třeba koho předbíhat. Decentně stoupáme pěšinou, která po chvilce uhejbá na krásnej traverz. Předbíhám Milana Kožáka, z čehož jsem upřímně překvapenej, protože ten mi minulej rok vždycky všude děsně naložil. Ale už si začínám pomalu zvykat, že běhání do kopce mi přeci jenom trošku jde. Vono to vlastně s během nemá až tak moc společnýho. Je to vlastně takový šlapání na kole bez kola.

Takže si běžíme už v menší skupince a já se snažim dycky, když se cesta trochu zvedne, cuknout maličko dopředu. Furt samý krásný traily, fakt nádhera, škoda jenom, že člověk má sílu tak ještě zvedat nohy a uslintanou hubou tak tak dejchat, ale na kochání už fakt nezbejvá. Většinou kopírujem horskou naučnou stezku a najednou vybíháme z lesa na louku, kde předbíhám Honzu Sokola (což podle udivenejch pohledů, když jsem pak nahoře vykládal, že jsem předběh támhletoho vysokýho, asi taky nebude žádný ořezávátko) ještě s někym, chvilku běžíme po šotolině, kde mi nějaká holčina maličko utíká, ale to už jí sleduju dalšim lehce rozbahněnym singlem zas nahoru.

Vybíháme na louce pod Plešivcem, na šotolině prudce otáčíme doprava a já docela dlouho sleduju louku pod sebou, divim se, že za mnou nikdo neběží a libuju si, že mam krásnej náskok. Přichází totiž docela dlouhá skoro rovina po šotolině a to není úplně moje silná parketa.

Takže holčina mi podle předpokladů docela cuká, ale to už asi po kiláku konečně otáčíme zas do kopce a to hned do pořádnýho, na plešiveckou starou sjezdovku. Libuju si, že tady za to vezmu a děvče docvaknu, ale vono je očividně z drsnějšího těsta, než jsem čekal. Vůbec se nepřibližuju a naopak po Plešiveckym hřebeni už znatelně ztrácim.

Konečně cíl, jsem upřímně rád, když probíhám pod tou nafukovací bránou, ale že se z mikrofonu ozývá, „A už nám přibíhá první muž“, to mi nějak neštimuje. Ptám se Aničky „Kde je Coufalík, kde jsou kluci?“ „Tady nikdo neni.“ To je blbost, předběh jsem dost lidí, ale vim, že minimálně dva tři přede mnou ještě byli.

„Ty vole, tys běžel se Sekyrkou?“ ptá se mě někdo, když už jsme nahoře skoro všichni a kluci vyprávěj, kde zabloudili. „S jakou Sekyrkou?“ odsekávám maličko rozladěnej, že mi do kopce utekla ženská. „Ivana Sekyrová, mistryně světa v běhu do vrchu, teď poběží na olympiádě maraton“. „Aha“. No, najednou už to nevypadá jako taková vostuda, že mi utekla holka.

Takže tak. Ke svýmu prvnímu vítězství na běžeckejch závodech jsem přišel trošku jako slepej k houslím. Na druhou stranu, než kluci zabloudili, byl přede mnou z mojí kategorie jenom Aleš Ritter, takže si v duchu počítám druhý místečko a jsem náramně spokojenej.

Reklamy

5 thoughts on “Horský běh Merklín – Plešivec (26/05/2012)

  1. Definitivně jsem se rozhodl, že musím přijet k vám do Nejdku. Vezmeš mě někam ? Běh, kolo, sněžnice, bo tak ?
    Sraz topenářu se blíží…
    ale ještě je dost času…
    Listopad ?

    Paráda, člověče, Paráda.

    • Já myslel, že v listopadu budeš rozřezanej. Jasný, můžem, nebránim se ničemu, sněžnice snad ještě zatim nech doma. 10. listopadu něco mam, jinak kdykoliv cokoliv.

      • Já asi budu, teda je to moje zbožné přání. Jen se nám to nějak komplikuje, přišky NEURO výsledky, a není to nic lehkého. Takže se ozvu.
        Šlo mi spíš o to, jestli by to bylo možné. Vezmu sebou Tetu, asik…

        Ted jsme plánovali že by jsme běželi přechod Šumavy – je to asi 81 km a je to po Nouzovejch Stanovištích. Chtěli by jsme to dát nadvakrát, na jednu noc přespání. Koukni kdyžtak semhle : http://www.treking.cz/archiv/nouzova-nocoviste-sumava.htm

        aták…

        • Takže maraton dva dny po sobě s baťohem 🙂 Vypadá to pěkně, těšim se na report.

          Jinak možný je cokoliv, dej vědět, až budeš vědět něco víc, kdy chceš přijet a něco vymyslíme.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s