Extrém Bike Most 2012

nahled54-most201202

Když se řekne Bikemaraton, představim si obvykle tisícihlavej dav navlečenej do dresů český spořitelny na pevnejch kolech s rohama uhánějící po široký šotolině. Největší husťárna a vodvaz je pak obvykle průjezd brodu. Děkuju nechci.

Jenže maraton v Mostě to je úplně jiná pohádka. 67 kilometrů by samo o sobě nebyl žádnej extrém, kdyby dobrý dvě třetiny z nich nebyly namotaný technickejma singltrackama klikatícíma se nahoru i dolu po svazích třech mosteckejch kopců – Resslu, Hněvína a Širáku. Na takovýhle ježdění já slyšim a tak jsem se stejně jako minulej rok vydal i letos v květnu do Mostu trochu si zazávodit.

Všichni chrti, který jsem lákal, aby jeli se mnou, mi letos dali košem, takže o to příjemnější bylo moje překvapení, když je nahradila početná enduro partička. I to svědčí o tom, že Most nemá s maratonama typu Kolo pro život nic společnýho. Takže jsme z Varů vyrazili s Černochem a Jitkou a v Mostě si potřásli rukou s klukama z Teplic nebo třeba s Ovarem, kterej přes zimu zhubnul asi 30 kilo a vypadá děsně srandovně.

Takže fasujeme čísla, čipy, oblíkáme se, jdeme se projet, na parkovišti si nějakej mlaďas láme rameno a Jitka zatím vyhrává soutěž v lezení na bedny od piva. Zas o něco chytřejší po minulym ročníku letos beru elasťáky místo volnech kraťáků, který se mi při sjezdech zachytávaly za sedlo a místo camelu beru jen bidon, protože na občerstvovačkách tu měněj celý flašky.

most201201

Řadíme se na start, chvilku čekáme, než nás natočí letadlo a pak už konečně start. Napřed přetrpět pár kiláků po šotolině na roztrhání pole, všichni jsou v hroznym race módu, valej jí po tý rovině, jak kdyby měl bejt za rohem cíl, je hrozný sucho a přes oblaka prachu neni skoro nic vidět. Konečně první pěšinka do kopce, podle očekávání tempo opadá víc, než by se mi líbilo, takže si hledám stopu vpravo a propracovávám se podél hada dopředu. Místa tu věru neni moc, takže občas neni to předjíždění úplně košer a už mě týpek jebe, že timhle předjížděnim nadělám víc škody než užitku, ať předjíždim na rovině. No tak to je názor, to bych blil. Řekněte Contadorovi, ať všem neujíždí do kopce, ať si pěkně počká a ujede jim na rovině. Kdysi mi táta řek, že závody se vyhrávaj do kopce, že po rovině umí jezdit každej blbec, tak se toho snažim držet.

most201202

Je tu první sjezdík zvanej Palyza, jenže had se přede mnou vlní dolu nějak pomaleji, než bych potřeboval. Ale uklidňuju se, že minule to bylo to samý a po pár kopcích se to roztrhalo a občas si zpříjemňuju cestu najíždění těsně za zadní kolo jezdce přede mnou nebo trousením ironickejch poznámek, jestli trochu nepopojedem. Následuje hravej singlík po rovině mezi břízkama, že by i Kvasnička záviděl, zatáčky k autodromu a už jí zas ženeme po šotolině kolem přehrady Matylda. Minulej rok tu pro zpestření kroužily bruslařky v elasťákách, ale letos je to nějaký slabší, takže zalehnout za řidítka, čumět na nábu před sebou a snažit se nevypadnout z vlaku, kterej tě doveze až na první občerstvovačku. Měnim bidon, rvu do kapes nějaký nakrájený tyčinky a hurá na Hněvín.

most201203

Sil je ještě dost, už je to celkem roztrhaný a nahoru dojíždíme v partičce jen asi čtyř lidí, takže si jen maličko cuknu, udělám pár rychlejch temp, abych byl první do sjezdu a užívám si zas trochu zábavy. První kopec máme za sebou a druhej v pořadí je Širák. Neskutečně výživný technický stoupání, zavřený klopenky do kopce, do kterejch se musíš rozjet, jinak se v nich nevotočíš a mě přichází moje první krize. Očividně jsem přepálil ten začátek a teď mě začínaj bolet stehna, prdel, záda.

most201204

Jedu si teď už celkem sám, nějak se vysápu na kopec s vidinou, že si konečně odpočinu, ale vono prdlačku, ve sjezdu ve stoje mě začínaj brát křeče do nohou, takže se na tom kroutim jak žížala, místo abych si užíval zatáčky z Širáku.

Jsme zase dole u Matyldy a teda druhá občerstvovačka. Mam před sebou někoho na dohled, ale švihat tempo po rovinkách mi nikdy moc nešlo, takže mi kolem přehrady a autodromu zas mizí a ještě mě někdo předjíždí.

most201205

Nohy mě bolej už tak, že jsem se celou dobu neodvážil podívat na tachometr, kolik toho mam ještě před sebou. Koukám aspoň na čas, jedem asi dvě hodiny, minulej rok jsem to měl za 4:15, ty vole, to nejsem ještě ani v půlce a už toho mam plný brejle. Překliknu teda na kilometry a svítí na mě asi 38. Buďto neumim počítat nebo jedu oproti loňsku hroznou kudlu. Správně nabuzenej opouštim asfalt a vrhám se do prvního dnešního stoupání na Ressl. Na tomhle kopci strávíme zbytek dnešního závodu a šílenej pořadatel nás na něj vyžene ještě nepočítaněkrát.

most201206

Tolikrát, že se mi všechny ty motanice nahoru a dolu už slily v jednu. Nevim, jestli v tom je záměr nebo náhoda, ale přijde mi, že čim víc kiláků na tachometru a čim víc nastoupanejch metrů v nohách, tim se výjezdy ještě přivostřujou a zvyšuje se frekvence střídání prudkejch dokopců a skopců, takže občas to je opravdu vysoká škola řazení a práce s propedalem.

V jednom, z posledních stoupání předjíždim dva chlápky, co mě před hodinou a půl vosolili na rovince u autodromu. Cha, vono jim stejně všem nakonec jednou dojde. Proto jezdim radši delší závody než kratší. Když už sjíždim poslední singlík k motokrosu, přijde mi najednou líto, že ta zábava brzo skončí a zbyde už jenom nudná šotolina do cíle. Takže si ještě pumpuju na boulích, poskakuju ze zatáčky do zatáčky… Sil by bylo ještě dost, jenom ty nohy bolej jako čert.

most201207

Ještě teda na chvilku roztočit nohy a deklasovat pár dojíždějících účastníků hobby závodu, okusit ještě trochu bolesti v pár zákeřnejch brdkách, kde občas někdo sleze v křečích z kola a jde, a už projíždim cílovou bránou, švihám sebou do trávy a čumim na světelnou tabuli na čas 3:50. Oproti loňsku zlepšení o 25 minut a to mi naprosto stačí ke spokojenosti a ani se nestarám, jestli jsem dvacátej nebo stej. Doma na internetu už se samozřejmě starám, takže můžu prozradit, že jsem byl 55 ze 172 chlapů celkově a 24 ze 74 v kategorii.

Po chvíli dojíždí Ovar a pak už i ostatní kluci, takže sprcha, jídlo, opalovačka na parkovišti a už jí s Černochem a Jíťou ženem na Vysočinu, abysme si v neděli dali místo odpočinku dalších 70 kiláků nádhernýho ježdění s nám už dobře známou pražskou partičkou.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s