Plzeňskej jarní víkend vol.2 (otvíračka bajkový sezóny)

nahled57-plzentrail02

Je neděle, asi sedum hodin ráno, převaluju se na gauči u Jirky v obejváku a opatrně otvírám jedno voko. Do ložnice rodičů se kolem mě snaží proklouznout desetiletej Kuba. Když už je napůl v ložnici, zmerčí, že jsem vzhůru a zdraví mě hlastitym „nazdáár“. Mezitim ke mně do pokoje proklouz tlustej Garfield a teď tu sedí vedle mě na stole a nepřátelsky si mě měří. Kuba dostává vynadáno a vrací se do pokojíčku.

plzentrail01

Za chvilku už do sebe cpeme snídani. Olu je celá pomuchlaná a Jirka se ještě válí – na takovýhle vstávání očividně nejsou úplně zvyklý, ale nedá se nic dělat, já musim bejt na devátou u Dolanskýho mostu, takže děkuju za baštu a střechu nad hlavou, házim kolo do auta a jedu na sraz s klucíma pražskejma a brdskejma a buhvíjakejma ještě. Plán je jasnej – nenásilnou formou odpálit novou sezónu poježděním na plzeňskejch trailech a pěšinách.

plzentrail02

U Dolanskýho mostu nás vyskakuje z aut nějakejch patnáct kousků, někoho znám už dlouho z campů a podobně, někoho znám od podzimního zakončení sezóny v Brdech, někoho vidim poprvý v životě. Měl jsem strach, že přijedu pozdě, ale kluci očividně nikam nespěchaj. Měněj pláště, mažou řetězy, foukaj kola, vidle, tlumiče. Je jaro, na ježdění bude celej rok času dost. V půl desátý se konečně dáváme do pohybu.

plzentrail03

Kilák po silnici, ale pak už hup do terénu a hned sjezdík s trošku vymletym korytem, kde to přímo přede mnou někdo zalamuje ukázkovym saltem přes řidítka. Tim máme první letošní crash vybranej, splněno a pokračujem dál už v pohodě. Hrneme to po žlutý podél břehu Berounky, což je hrozně zábavnej trail zaříznutej do svahu, kam jsem za svojí plzeňský éry jezdil děsně rád. Po levý ruce máš sráz, po pravý skálu a vlníš si to vysoko nad řekou. Někdo vzádu reptá, kam závodíme, ale podle mě se tyhle srandy prostě nedaj jet pomalu, člověku to nedá.

plzentrail04

Jsme na Bílý hoře a musíme to nějak podél rybníků přeprcat na Krkavec. Na Krkavci je sraz s příbramskym pankáčem Mácou, kterej toho času pobejvá v Plzni. Jsme tu ale o hodinu dřív, takže obsazujeme betonovej plac pod vysílačem a dáváme sváču. Tuhle část přípravy jsem očividně podcenil, takže když kolem mě voněj bůčky a klobásy, já se pokoušim svuj řvoucí žaludek, kterej se nejspíš snaží naznačit něco o tom, že je čas oběda, umlčet mussli tyčinkami a sojákama.

plzentrail05

Času je furt dost, takže jdeme blbnout na odvrácenou stranu Krkavce, kde jsou dva legendární traily plný zatáček zakopanejch do přírodních boulí borovýho lesa, který jako jediný přežili nucený bouraní lávek na Krkavci, protože zatáčku prostě nerozebereš. Když jsme dostatečně vyblbnutý, vracíme se na vysílač, jenže Máca furt nikde a tak si jdeme zhučet zatáčky na druhou stranu kopce. Dole ho konečně potkáváme a dáváme si zatáčky ještě jednou. Jak jsem po zimě hrozně nevyblbnutej, přistihnu se každou chvíli, jak se přiblble usmívám, když přeskakuju ze zatáčky do zatáčky. Jenom kluzký jehličí a borový šišky mě sem tam vrátěj do reality a já mam co dělat, abych neryl řidítkem nebo držkou v zemi.

plzentrail06

A to bylo ještě kulový, proti dalším zatáčkám, kam pokračujem. Tady je mezi klopkama sem tam naskládanej i nějakej skok nebo boule, tyhle pohodový hravý věci já rád. Do Plzně dojíždíme nekonečnym přírodnim trailem. Na to, jakej je Krkavec brdek, je celá tahle sranda fakt dlouhá a musim říct, že kluci tu z toho fakt vytřískali maximum.

plzentrail07

V Plzni u rybníka se chvilku válíme na sluníčku, dáváme pivo, buřta a podobný dobroty a přesouváme se zpátky k Berounce se zastávkou na freerajdovo-skákacim plácku zvanym Bukokros. Máca lítá, Blue se nechce nechat zahanbit, my ostatní se houpeme na pumptracku z kopce. Pak už teda znovu k Berounce, na opačnej břeh, kde vede pro změnu zelená turistická, což je to samý v bledě modrym jako žlutá na druhý straně. Zelená má možná ještě maličko lepší flow, je to po proudu, takže trošičku z kopce.

plzentrail08

Je půl čtvrtý a jsme zpátky u aut, sluníčko pálí a mě se domů ještě nějak nechce. Jenže na první pojezd jsme v sedle nestrávili úplně málo času a začínám bejt maličko koženej, takže nezbejvá, než udělat klukům pápá, stáhnout okýnko, pustit Reginu Spektor a plzeňskym venkovem se pomalu odcourat směrem domov.

Jo a za fotky díky Vaškovi Volrábovi..

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s