Jakej byl 2011

nahled62-unor3

Tak jsem se po vzoru Čáryse a Karýka rozhod taky zavzpomínat na ten rok právě minulej. Protože srandy, podle mýho, bylo dost a dost a ne o všem jsem samostatně psal. Buďto to na samotnej článek nebylo a nebo jsem byl prostě línej – to spíš.

Takže skočíme rovnou o rok zpátky a máme tu leden 2011. Prvního jsem klasicky vylehával kocovinu, protože jsem piják sváteční a když se pak dvakrát třikrát do roka někde prdnu, nedělá mi to vůbec dobře. Ale druhýho už jsem na to zase vlít a stoupnul si na běžky a pokud počasí dovolilo, tak jsem z nich celej leden neslez. Píšu pokud počasí dovolilo, protože leden byl, co se týče sněhu nějakej nanicovatej, tak jsem byl nucenej kromě běžek sem tam svý tělo potrápit i v posilce nebo v bazénu a párkrát jsem byl dokonce běhat, což přes zimu z přesvědčení nedělám.

DCF compatable JPEG Img leden2

V únoru jsem se po předlouhym váhání a rozmejšlení nakonec odhodlal na svuj první závod na běžkách – 40. ročník přeslavnýho Karlova běhu u nás na Božáku, což v praxi představovalo 38 kiláků bruslení s osmatřicítkou horečkou a angínou jako blázen. Na spravení nálady jsme si, když už jsem byl fit, koncem února vyrazili s Andy za Antikem a Zuzkou na víkend do Krkonoš a Jizerek, abysme poznali taky jinej kraj. Nu a aby to nebyla jenom samá dřina, vytáh jsem jednu únorovou sobotu svoje dvacet let starý sjezdovky, abych všem těch carvingářům předved, jak se jezdilo v době, kdy kdo nenamotal na deseti metrech čtyři oblouky a neměl kotníky nacpaný k sobě, nebyl frajer.

unor1

unor2

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Koncem února a celou půlku března v podstatě nesněžilo, zato mrzlo, jako když praští a to znamenalo jediný. Bylo načase vymanit se z pevně nalajnovanejch stop a vyrazit na pláně. Mě, kterej jsem nic podobnýho předtim nezažil, to bavilo hrozně. Kličkovat mezi klečí u pramenů Rolavy, hnát se nad inverzníma mrakama bílou loukou nad Abertamama nebo sprintovat s 200kládou k autu na Přebuzi. Nechápal jsem, proč se někdo plácá v tý zmrzlý stopě, na kterou tři tejdny nepadla vločka a ignoruje celý to obrovský hřiště kolem. Nu ale v půlce března to i na horách roztálo a já přesed na kolo a začal jsem točit první jarní zabahněný kilometry.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

brezen2

V dubnu už jsem naplno drandil na kole – toulal se sám po lesích, opatrně už se vydával do hor a ráchal si nohy a zadek ve zbytcích sněhu, trailoval v Sokolově nebo Kraslicích nebo vyrazil s Radkem objevovat novou enduro lokalitu v Mostě. Netušil jsem, že hodinu cesty autem od baráku máme síť trailů přinejmenším srovnatelnou se slavnym Singlem pod Smrkem. Krom toho jsem byl v dubnu poprvý na skalách – poprvý a letos bohužel naposled.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Prvního května jsem vyrazil oslavit svátek práce do Kraslic na třetí ročník Robovo ilegál endura. Letos to bylo dělaný pro nás sralbotky, co neumíme moc jezdit na kole, ale zato se nebojíme šlapat, takže jsem se kromě spousty zábavy i celkem solidně umístil. V půlce května tu byl tradiční nejdeckej Camp – letos poslední možnost pro ty, co rádi jezděj rychle z kopce, ale neradi šlapu nahoru, vyvízt se na legendární nejdecký traily autobusem. To se samozřejmě netýkalo naší all mountain skupiny, která si v sobotu dala kolečko z Hamrů směr Kraslice včetně takovejch lahůdek jako Monkey trail nebo sjezdík z Komáří hory a v neděli si objezdila nejdecký traily hezky po svejch. Nu a dotřetice velká bajková květnová akce byl Extrém Bike Maraton v už zmiňovanym Mostě, kam jsem vyrazil s Jiskřičem, Návou a Karýkem. 67 kiláků neni mnoho, ale když to člověk motá nahoru dolu po klikatících se technickejch trailech, je to vo něčem jinym, než když si to uhání po širokejch šotolinách ala Kolo pro život.

OLYMPUS PEN EP1

kveten2

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Už dvanáct let se až na jedinou vyjímku rok co rok začátkem června seberu, hodim kolo do auta a vytratim se na čtyři dny do divočiny na Malýho Artíka. Ani letos tomu nebylo jinak a já s partou vožralejch hovad hltal kilometry, hrál bike polo, jezdil na kole s dřevěnou puškou na zádech, závodil do kopce i z kopce, jezdil na kánoji, hrál volejbal, opaloval se, chytal klíšťata, pil pivo a žral steaky. V půlce června jsem se pak vypravil do svýho rodnýho Ostrova na xterru, se kterou jsem trochu začal minulej rok a baví mě to moc. Baví mě plácat se ve studený vodě a skoro se utopit, vymotat se na břeh poslední, skoro všechny předjet na kole a pak se snažit nenechat se zas předběhnout zpátky.

cerven1

cerven2

cerven3

V červenci jsem od Libora Bundy koupil za dvojku krásnou starou ocelovou silničku na galuskách a jak jsem na ní sed, chytlo mě to tak, že jsem skoro celej červenec svištěl po černym asfaltu a mezi kořeny a kamení jsem se vydával jenom málokdy. Hned z kraje měsíce jsme na Cyrila a Metoďeje s Návou sebrali silničky, poslali si pár kousků oblečení po Karýkovi do Plzně a jeli se tam za nim podívat na pětidenní orienťáky. Druhej den zpátky domů zas jinou cestou – krásnejch 250 za dva dny. V půlce července jsme s Andy vychytali čtyři pěkný dny, kdy předpověď slibovala, že v Alpách nebude pršet a zajeli jsme si do Rakouska trochu se podívat po větších kopcích. Spali jsme v autě, každej den jsme si přijeli pod nějakej kopec, kterej se nám na mapě líbil, vyšlápli jsme si nahoru a zase dolu a bylo nám fajn.

DCF compatable JPEG Img

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V srpnu kluci sokolovský uplácali na místě starejch dirtů krásnej pumptrack a dlouhatánskou lajnu různě velkejch a obtížnejch skoků a tak jsem se to jedno horký odpoledne vydal taky otestovat. Bavilo mě to moc a zase po letech jsem si užil spoustu zábavy na pár hromádkách hlíny místo pětihodinovýho švihu po Krušnejch kopcích. V srpnu jsem si taky dal svuj druhej (a poslední – já to s těma závodama nepřehánim) letošní triatlon – varskýho Kiwáka. Na kole jsem krom jinýho vyrazil třeba do Klášterce skouknout hadovský traily, který mě ale nutno říct dost zklamaly. Jo a abych nezapomněl, oslavil jsem koncem srpna svoje třetí kulatiny. Ráno jsem si řek, že se nesluší, abych v takový významný životní jubileum šel do práce, zavolal jsem šéfovi a vzal si dovolenou. Napřed jsem si šel zaběhat, pak zaplavat do bazénu a po obědě jsem si dal vyjížďku na kole na krásnej loketskej zelenej singl, kde jsem letos ještě nebyl.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

srpen2

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Přišlo září a s nim po celkem propršenym červenci a srpnu krásný babí léto. Já furt dál drandil na kole, ale čim dál častěji jsem si jenom obouval běžecký boty a vyrážel do lesů za barákem nebo jsem se vyvážel autem do hor a dělal tam delší (do dvou hodin) výběhy. Krom jinýho jsem se zúčastnil podniku jménem Krušnohorský horský běh, což obnášelo vysápat se po DH trati ze spodní stanice lanovky nahoru na Klínovec, což s během nemělo moc společnýho a pak už následoval fakt běh – na Božák, skoro zas dolu k lanovce a zpátky nahoru na Jahodovku. Náva, Karyk a Jiskřič mě jedno odpoledne naložili, odvezli na Božák a že si pujdem zaběhat do bažin. Když jsem se ptal jestli budu hodně špinavej, tak se jenom uculovali. O hodinu a půl později už jsem se ráchal v rybníčku u silnice na Rejžovnu a snažil se vymejt rašelinu z vlasů a uší. Když už jsem myslel, že to letos nestihnu, vyrazili jsme koncem září na Singl pod Smrkem užít si trochu kultury v Novym Městě pod smrkem s trochu podzimního sluníčka na nejslavnější pěšince v Čechách.

DCIM100DRIFT

zari2

zari3

První říjnovej víkend byl ve znamení nejdeckýho enduro závodu, kde jsem málem vypustil duši při výjezdový etapě a pak se snažil moc neztratit ve sjezdech. Jenže jsem tam nějak vofouk a chytil rýmičku a snad poprvý v životě jsem to poctivě vyležel a vydržel jsem se tejden fakt nehejbat. Pak už byla kosa jako blázen, žádný babí léto ale mrazivej podzim. O sobotě snad nejmrazivější jsme vyrazili s Černochem a Jitkou do Brd na tamní bajkový zakončení sezóny. Ježdění pěkný, ale jak to zhodnotil Maňas „když vyrazíš kamkoliv za barákem do lesů, tak to máš asi lepší“. Co mě ale naprosto nadchlo, byla tamní přátelská atmosféra, ráno na srazu domácí klobása a hruškovice, večer luxusní guláš na účet našich hostitelů – škoda, že jsme nemohli zůstat do druhýho dne. Říjen se různejma zakončeníma sezóny jenom hemžil a tak tu byl na svatýho Václava běh do vrchu na Blaťák. Pro běžce závěr sezóny, pro mě první letošní kros. Nu a konečně zakončení enduro sezóny – West Style Ride Outro – tři dny napěchovaný od rána do večera jěžděním na trailech nejdeckejch, sokolovskejch a kraslickejch.

rijen1

rijen2

rijen3

V listopadu venku vypnuli světlo a já začal po odpolednech jezdit do Varů na novou bouldrovací stěnu, kam jsem se rozhod letos přes zimu chodit místo nudný posilovny. Na kolo už jsem skoro nelez. Nějak na mě dolehlo těch 300 hodin v sedle a čtyři a půl tisíce kiláků za celej rok a motivace ráchat si nohy a zadek v ledovym bahně byla na nule. Nu ale abych za tou sezónou udělal přeci jenom nějakou tečku, zajel jsem si v půlce měsíce ještě MTB časovku v Čankovskym lese. Tratička byla krásná, technická, tak jsem si řek, co bych si zas jednou nezazávodil a kategorii dědků třicetiletejch jsem vyhrál (byli jsme tam tři). O tejden později jsem se nechal ukecat ještě na Varskej kros ve Starý Roli. Po závodě jsme se s klukama sebrali a jakože výklus jsme si dali ještě jedenáct kiláků po svazích Klínovce. To už totiž Jiskřič začal mluvit o největší šílenosti a pro mě největšim kroku do neznáma, co jsem v roce 2011 podnik, o Pražský stovce.

listopad1

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

To už bylo ale začátkem prosince, v době, kdy jsem se z bajkera aspoň na měsíc dva proměnil v běžce, hltal jsem trail runningový videa a četl ultratrailrunnerský blogy. Teď jsem měl teda příležitost odtrhnout se od monitoru a ověřit si v reálu, jestli i já dokážu uběhnout/ujít 110 kiláků. Kdo čet report, tak už ví, že jsem dopadl neslavně, po padesátce jsem to s krví podlitýma nehtama na pravý noze zabalil a odfrčel domů. No a kruh se uzavírá, končit budu stejně, jako jsem začal, protože v prosinci už nám konečně nakydalo, rolby se rozjely a my mohli zase začít drandit na běžkách. A když už běžek bylo třeba během vánoční dovolený moc a tělo si žádalo změnu, vyrazili jsme s Andy třeba na sněžnice.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Bylo to dlouhý, co? Ale nebylo to jenom samý kolo, jak si o mě mnozí myslí, ne? A příští rok (teď už vlastně letošní) chystám zábavy ještě víc. Chtěl bych se naučit trochu plavat a po krátkejch triatlonech zkusit polovičního Ironmana. Ultratraily jsem po Pražský stovce taky nezatratil, chtěl bych koupit jiný boty a zas něco zkusit. Pro začátek nějakej horskej maraton a pak prodlužovat. Nějakej místní silniční závod by byl taky fajn. Na bajku chci i nadále brázdit Krušný kopce na dlouhejch celoodpoledních vejšlapech i pilovat techniku na trailech. Chtěl bych si koupit slacklajnu a když bude tělo unavený a bude si žádat voraz od kola a běhání, vyrážet s ní relaxovat do lesa. Už se na to všechno těšim…

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s