O včerejšim výběhu po hřebenech a údolích Krušnejch (a o běhání vůbec)

nahled63-kopie-dsc0000052

Běhání mě nikdy moc nebralo.

Přes léto jsem byl drsnej biker a přes zimu drsnej snowboarďák a víc jsem nepotřeboval. Jenže pracovní tejden jsem trávil v Plzni a tam jsem si kolo moc často netahal – hlavně zezačátku, když jsem ještě neměl auto. Na bytě s náma bydlet atlet Střelda a ten mě jednou ukecal, ať se s nim jdu proběhnout na asfaltovej ovál, kterej jsme měli za barákem. Dal jsem si jedno tříkilometrový kolečko a s pocitem, že mi nohy upadnou, jsem se šoural domů a nechal Střeldu kroužit. Jenže mi to nedalo a když po tejdnu nohy přestaly bolet, dal jsem si kolečko zas. Za pár tejdnů z toho byly kolečka dvě a pak tři.

Pak mě přestalo bavit kroužit po asfaltu a vybíhal jsem přes park někam ulicema nebo podél řeky. Do toho období spadaj i moje první pokusy běhat s hudbou, kdy jsem si do ledvinky strčil diskmena a vyrazil. Těžká ledvinka mě asi půl minuty plácala do prdele a potom to antishock vzdal a diskmen se zastavil. Mezitim mi třikrát vypadly sluchátka od Vietnamců z uší.

Pak jsem si koupil auto, takže jsem mohl vozit kolo furt s sebou a na běhání jsem kašlal. Byla to jenom největší nouzovka, když do tmy zbejvala třeba hodina času nebo když bylo hnusně a já nechtěl mít mokrej zadek a nohy z kola.

Mezitim jsem se v Plzni asi dvakrát přestěhoval, abych se nakonec vrátil na chviličku do rodnýho Ostrova a pak do Nový Role. Běh byl furt ta malá chudinka, na kterou se dostávalo zřídkakdy. Jenže loňský jaro stálo za vyližkapsu. V podstatě celej květen propršel a já zjistil, že třičtvrtěhodinka běhu v dešti se dá vydržet spíš než celý odpoledne v dešti na kole. Takže jsem běhal a běhal. Do lesa to mam 500 metrů a běhat po srnčích stezkách a mokrejch kořenech a šutrech nebo trávou po pás bylo najednou mnohem zábavnější než v Plzni v parku. A tak se najednou stalo, že jsem běžecký boty obouval i ve dnech, kdy bylo krásně a času dost.

Letos jsem toho asi naběhal ještě maličko víc než loni. Furt v poměru tři dny v tejdnu kolo, jeden den běh, jenom, aby bylo jasno, že moje priority jsou furt jasně daný. Tim pádem už znám v lese za barákem každou pěšinku, takže jednou za čas hodim botky do auta a vyrazim se proběhnout někam po horách, aby byla nějaká změna.

Včera byl zas jeden z těch dnů, kdy má po práci člověk tak dvě hodinky světla, i když vypadne v půl třetí, skočí na chvilku na kolo a když se vrátí domů s mokrym zadkem, může oblečení rovnou naházet do pračky a kolo vzít kýblem s vodou. Takže jsem po práci radši skočil do auta, v Hamrech pod velkou sjezdovkou jsem se převlík, trošku rozhejbal, pořádně se napil, do kapsy strčil mussli tyčinku a vyrazil do lesů.

Na rozehřátí kus proti proudu Rolavy na kempoviště a pak už hurá nahoru Frog trailem. Nohy kloužou po šiškách, přelejzám nebo podlejzám jeden padlej strom za druhym a za chvilku jsem nahoře. Přebíhám louku u hájovny a na konci louky otáčim zas nahoru směrem k Čihadlu, ale jenom na chviličku, protože mě zaujal singlík pomalu padající doprava dolu po vrstevnici. Tak ho zkusim, kam vede. Singlík se za chvilku zvedá, až se napojuje na prudký kamenný koryto, kterym se drápu nahoru na červenou. Sbíhám po červený dolu k silnici a cestou piju z potoka, kterej teče prostředkem cesty.

Pár skoků přes asfaltku a už funim prudkym singlem nahoru na protější kopec. Ještě kousek krásná ouzká pěšina plná mokrejch kořenů, ale pak vybíhám na paseku a ztrácim značku. Nechci se zastavovat a hledat, abych neprochlad, protože už jsem nahoře na hřebeni a vítr větvema smrků jenom cloumá, tak pobíhám labyrintem lesáckejch cest a snažim se jakžtakž držet západní směr po hřebeni. Najednou ale cesta končí a já se ještě chvilku ženu srnčíma stezkama a snažim si chránit obličej před větvema, až i stezky končí v močálu. Přeskakuju nejvíc podmáčený místa po kládách a pomalu to stahuju z hřebene dolu a najednou les končí a já jsem na Chaloupecký cestě.

Rychle se rozhoduju vyběhnout ještě na Chaloupky, ale beru to odbočkou doprava, kterou neznám, abych se pak nemusel vracet stejnou cestou. Pozvolný táhlý stoupání dvoustopou cestou neni nějak extra záživný, ale odměnou je mi výhled zeshora na celý Chaloupecký údolí. Chvilku se kochám tou nádherou a cvakám fotku na mobil, ale vítr je nemilosrdnej a moc oblečení na sobě nemám, tak za chvilku pelášim přes obrovský drny loukou dolu schovat se do závětří lesa. Ještě si pro zpestření vyskakuju na dvě malý boulderový skalky na louce a pak už širokou cestou údolím zpátky.

Protahuju krok, abych měl tyhle nudný tři kilometry rychle za sebou a dole zahlídnu přes řeku dvě klády. Vzpomenu si, že tudy se chodilo na začátek Hammer trailu. Váhám jenom chviličku a už balancuju na slizkejch mokrejch kládách a snažim se dostat na druhou stranu a nevykoupat se při tom. Klouže to ale fakt fest a tak seskakuju dolu na kameny a skáču přes řeku po nich. Závěrečnej běh Hammertrailem podél rozpadlejch lávek je jako exkurze do historie freeridu v tomhle koutku Krušnejch hor. Každý druhý mechem obrostlý torzo lávky ve mně vyvolává vzpomínku na nějakej z nezpočetnejch krešů z dob mejch bajkovejch začátků.

Z myšlenek mě vytrhává až zima, která se do mě dává, když se konečně zastavuju u auta. Mrknu na telefon, je chvilku po pátý, takže jsem byl pryč hoďku a tři čtvrtě. Rychle se oblíkám a chystám se naskočit do auta, když kolem jede Králýk na svym cyklokrosáku, tak ještě prohodíme pár slov a pak už fakt mastim domů do sprchy a na večeři.

DCF compatable JPEG Img

Advertisements

6 thoughts on “O včerejšim výběhu po hřebenech a údolích Krušnejch (a o běhání vůbec)

  1. Víc fotek??Víc fotek je kundovina jak Brno, zbytečnost, kdo se má tahat s foťákama, telefonama, ipodama, kamerama atd. Ano je to supr mít picture, ale proč??Jakmile jdeš běhat, jdeš se vydejchnout na vzduch, vysadit, užít ticha v přírodě, zablbnout, proskákakt každej kámen vykukující z mechu, promotat se každym trailem vyšláplym vzteklejma liškama a podobnou havětí. To je nepopsatelná věc …

  2. Karyk to řek za mě. Běhat lehce a nalehko, jak se říká. Já teda tahám aspoň telefon, protože člověk nikdy neví, kdy někde uklouzne a zlomí si nohu nebo rozbije hlavu a bude si potřebovat zavolat pomoc. A když už jsem ho měl v kapse, tak jsem tu jednu fotku cvak, i když mizernej foťáček v telefonu těžko zachytí tu krásu Chaloupeckýho údolí. Ale fotit stezky v roští nemá smysl, taková fotka stejně nikomu nic neřekne.

  3. ReHammertrail a okolí je bezkonkurenční terén pro běžecké kochaře (ti, co se rádi kochaj). Běham tam hrozně rád, spousta různejch cestiček, ať už na Havran, Chaloupky, nebo Čihadlo, všude stopy po předválečné éře, staré náhony, pily, mostky od nikud nikam.. dá se tam i dobře naboso..

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s