Po roce na singlu pod Smrkem

nahled64-smrk201107

Vít žene svoje Mondeo průměrkou asi 140 ve snaze uviset Černocha se Šembou v bávu před náma. My s Radkem z donucení posloucháme finskej orchestrální metal a řešíme, jestli v Novym Městě pod Smrkem bude nějakej supermarket nebo aspoň večerka, protože s sebou nemáme vůbec nic k jídlu.

Kolem půl jedenáctý jako správný mafiáni parkujeme dva černý kombíky na potemnělym dvorku místní ubytovny a jdeme hledat někoho, kdo nás pustí dovnitř. Paní na telefonu slibovala, že tam bydlí chlapík, kterej nás ubytuje. Bušim na okno a vylejzá chlápek v županu, nametenej jako pytel. Žádná pani mu nevolala, ale ochotně nám otevírá a říká, ať si vybereme, jakej pokoj chceme, všechno je odemčený, všechno je připravený, poďte dál, tady jiná ubytovna neni. Očividně to není náš člověk, ale komu by to vadilo, když je ochotnej nás pustit dovnitř. V tu chvíli se za náma z dvorka kolíbá další týpek, kterej má naloženo dost podobně a vykřikuje, že si jde teda pro nás a že nás ubytuje.

smrk201101

Zamykáme kola a věci na pokojích a jdem hledat nějakou putyku, ale vono nikde nic nebo všechno zavřený. Když nás ve dveřích vyhazujou už i z vietnamský herny, že zrovna zavíraj, začínáme bejt lehce zoufalý. Naštěstí nám místní opilec v maskáčích radí jedinou otevřenou hospodu, která nakonec vypadá docela dobře, maj tu jukebox a za barem mladou holku, která ale vypadá, že jí trošku sere, že jí do hospody choděj lidi. Popíjíme, kecáme, přichází ochlasta v maskáčích, sedá si k nám a po naší ignoraci zas mizí, točíme jukebox a v jednu naštěstí holčina zavírá a zachraňuje nás před zejtřejší kocovinou.

smrk201102

Ráno se ve večerce marně pokoušíme sehnat něco normálního k snídani a shodujeme se, že ty největší bomby, co se týče bajkování jsou vždycky v těch největších prdelích. Zkoušíme ještě druhou večerku, ani ne tak v naději, že tam budou mít něco lepšího, ale spíš na Černochovo doporučení, že tam je docela pěkná Vietnamka, akorát má trochu divný zuby. Vietnamku pak Brozák recenzuje slovy, že měla v hubě asi tři ohnilý pahejly a že Černoch už je na tom vážně blbě.

Jedem do bazénu zaplatit ubytovnu, setkáváme se s Jindrou a Ondrou z Prahy a už společně razíme na Singl. Parkování u Kyselky je za pade, ale je tu stánek s občerstvením, chlapík je ochotnej, ukáže na mapě nový úseky singlu a navíc prej přispívá na jeho údržbu, takže neřešíme.

smrk201103

Napřed jedem vyzkoušet nový „černý“ úseky směrem do Polska, který ale ještě nejsou dodělaný, takže pozvolna stoupáme pěšinkou a pak musíme kus po šotolině a pak najednou singl končí takže to otáčíme a co jsme si vyšlápli jdeme zase zhučet dolu. Já jsem hrozně natěšenej, takže zatímco ostatní nahoře ještě něco řeší, vyrážim první dopředu ochutnat novou cestičku. Prvních pár zatáček a už se muj soustředěnej výraz mění v úsměv od ucha k uchu. Není to nic složitýho, ale je to zábavný, sem tam nějaká dřevěná lávka, což je tu novinka. Člověk poskakuje ze zatáčky do zatáčky, ale přitom má furt čas se pokochat pěknym bukovym lesem, kde zrovna začíná padat listí. Ostatní dole moje nadšení moc nesdílí, remcat na podivnej povrch z drcenýho asfaltu a tak podobně. Já neremcám, ale každopádně nechápu, proč je novej úsek značenej jako černej, když je to to nejjednodušší, co tu je.

smrk201104

Stoupáme teda po silnici na klasickej okruh, kterej znám z minulýho roku. A hned nás čeká to nejlepší, co tu maj – sjezd k chatě Hubertce. Tady už nešetří chválou nikdo z nás, spousta boulí, přeskoky ze zatáčky do zatáčky, tohle nás baví nejvíc. U Hubertky sice Jindra vykřikuje něco o teplym jablečnym štrůdlu, ale ještě je moc brzo na to, abysme si takhle žrali, takže frčíme dál na další libovej úsek. Je to furt jakoby po rovině, ale nějakym zázrakem stačí jenom pumpovat boule a zatáčky a člověk se veze, aniž by musel šlápnout nebo šáhnout na brzdu. K Obřimu sudu je to celkem kus, ale letíme tenhle úsek v kuse, protože nám to prostě nedá.

smrk201105

Odsuď kousek nezáživnýho stoupání po široký cestě, ale ta už za chvilku uhejbá do lesa, láme se prudce zpátky a už jsme zase na singlu. Největší sviňárna je zábavnej singletrack do kopce. Člověk se neudrží, rube jí vestoje a žene to zatáčkama a za chvilku je na kopci zničenej a s bolavejma nohama a zádama. Očividně ne každej se tady ale nechá takhle strhnout, takže tady na kopci s Vítem většinou čekáme na ostatní.

smrk201106

Ale nečekáme dlouho, protože následuje asi druhej nejzábavnější úsek, převážně lehce z kopečka k našemu parkovišti. Zase nekonečná série zatáček a boulí, až se to pěkně rozjede a občas už je to fakt just a stromy jsou najednou nějak nebezpečně blízko a tak občas polechtám brzdy, abych ten svuj rozesmátej ksicht o jeden z nich nerozmáz.

smrk201107

Jsme u aut a na tachometru mam natočeno 30 kiláků a průměrku 18km/h a dát to třikrát se najednou už nejeví tak dobrej nápad jako ráno. Nicméně se u stánku posilňujeme párkama, limoškou, čajem, kafem, kusem koláče, každej podle svýho gusta a jdem na to podruhý.

smrk201108

Shodujem se, že ty nový úseky si už teď odpustíme a dáváme klasický červený kolečko. Na Hubertce to s tim štrůdlem zase nevychází, protože jsme „přece před chvilkou žrali“ a navíc je tu moc lidí, který se zrovna chystaj vyrazit dál, takže rychle skáčeme na kola a mastíme dál, ať jich nemusíme tolik předjíždět. I když s předjížděnim takovej problém neni. Většinou necháme jet Víta prvního a když za sebou tůrista zaslechne dobrždění smykem z plný palby, ohlídne se a na něj kouká z dvoumetrový vejšky stokilový hovado, většinou sám ochotně odpadne na levej nebo pravej bok a nechá náš sedmičlennej vláček projet.

smrk201109

Po druhý jízdě je nám to furt líto zabalit, takže dáváme další baštu u stánku a jedem na třetí kolo s tim, že vezmem foťák a proložíme to nějakym focenim, takže si sem tam odpočinem a dáme to už na pohodu. Skutečně dost fotíme, ale jinak se žádná velká pohoda nekoná, valíme jí furt stejně a průměrka na mym stařičkym kompjůtru neklesá. Teď už si dokonce dovolujeme pauzu na Hubertce, ale zaváhali jsme a už nemaj vůbec nic k jídlu. Takže jenom čaj, kafe, kofola a hurá dál.

smrk2011hubertka

Třikrát a dost. Ztahaný jak koně, ale šťastný, že jsme si zas jeden den tohodle nádhernýho babího léta užili naplno, házíme smradlavý hadry do tašek a kola na střechu a vyrážíme ke svejm domovům.

Reklamy

2 thoughts on “Po roce na singlu pod Smrkem

  1. Ahoj Perry, dlouho sem Tě neviděl, vlastně to bude asi rok, co sme se sešli v Nejdku na pár jízd do kopce s kopce.:-) Díky za tenhle článek, o singlu v Jizerkách sem něco málo slyšel, ale teď aspoň vim, že stojí za to se tam táhnout.:-)Ahoj a měj se,Pája z Mariánek

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s