Kiwi muž 2011

nahled65-kiwi_2011_239

Kiwák je kultovka. Kultovka, o který jsem slýchal od táty někdy před dvanácti lety, když jsem začínal jezdit na kole. Jo, je to xterra triatlon, jestli jsem to ještě neřek. S triatlonama jsem trošku začal minulej rok. „Začal“ rozuměj to, že když je do 30 kiláků od mýho baráku nějakej triatlon, tak si ho zajedu. Na Kiwáka jsem chtěl už minulej rok, ale při poslednim plaveckym tréninku na Jimlíkově v dešti jsem si přivodil takovou rýmičku, že jsem místo Kiwáka zalez do postele. Tak teda letos.

Celej tejden jsem ještě laboroval, jestli vyrazit v sobotu na triatlon nebo v neděli zkusit svuj první silniční závod. Problémy se silničkou a trošku lepší předpověď na sobotu nakonec rozhodli. Oproti všem mejm zvykům, že den před závodem se snažim už jenom odpočívat, jsem si jel v pátek projet trasu, protože ve čtvrtek mi to nějak nevyšlo. Vrátil jsem se večer s hlaďákem a s kolem totálně obalenym bahnem. No, to bude něco zejtra.

V propozicích stálo, že prezentace je od osmi, závod od desíti. Říkám si, že na půl devátou to musí stačit, nakonec to stíhám na tři čtvrtě lehce ve stresu, abych tam byl včas a na Rolavě zírám, že jsem tu široko daleko první. Nechávám si teda na předloktí a lejtko namalovat krásnou velkou jedničku, fasuju tričko a jdu se v poklidu převlíknout a trošku projet po stezce.

kiwi_2011_253

Když se vracim k vodě, je už všude spousta lidí, takže si chystám kolo do depa, jdu se trošku smočit a pak už prásk a jdeme na to.

Ve vodě se klasicky snažim moc neztratit, nebejt poslední a neutopit se. To poslední jde dost blbě, když vás každou chvilku někdo mlátí nebo kope, lemtáte zelenou vodu a ještě kolem vás krouží skůtr, kterej vodě dodává příchuť benzínu. Plavání naštěstí bylo krátký, nějakejch 300 metrů, takže to máme celkem rychle za sebou. V depu chvilku bojuju s ponožkama, protože mě už tejden bolí kotník, tak jsem se rozhod neběžet naboso (mimochodem od soboty už ani náznak, takže pokuď máte někdo problém s kotníkem, zaběhněte si triatlon).

kiwi_2011_239

Kolečko kolem Rolavy na vzpamatování, že už má člověk točit nohama a né máchat rukama a už to svištíme po silnici směr Stará Role. V rozbahněnym stoupání na Bažantí vrch předjíždim prvních pár lidí, pak kus po silnici do Rosnic, kde míjim Honzu Děbnára, kterej u pangejtu mění píchlou duši a pak konečně terén. Rozbahněnejma loukama nahoru kolem Čankova to moc nejede, ale štrůdl lidí přede mnou mě žene dopředu a ještě, než se dostaneme do lesa, předjíždim spoustu lidí, který narozdíl ode mě uměj plavat, ale zas neuměj moc jezdit na kole. Lesem ještě kus stoupáme na Mezirolí, takže mam naštěstí ještě čas někoho předjet.

Kousek rychlý hamtačky po šotolině, což zase nejde mě, ale pak stoupání na Ruprechtov, kde zas někoho předjíždim. Nějak přečkat silnici na Velas a šotolinu kolem zahrádek, než bude konečně zase terén. Naskakujeme do pověstný kořenovky, kde sjíždim trojčlennou skupinku, kterou jsem měl už dlouho na dohled, ale na šotolinách jsem jí nedokázal sjet. U hráze rybníka, týpek přede mnou na kořenech ukázkově ulehá doleva do svahu a já ho tímto ve skupince střídám.

Ženeme to loužema po žlutý do Sadova a pak kus po silnici, kde tam pro jistotu vysílám jednu mussli tyčku. Pak obávanej úsek kolem rozestavěnýho baráku, kde se mi včera kola obalily tak, že se skoro netočily. Ale dneska jedem rychlejš nebo už to trošku vyschlo, takže to jde.

Ještě trošku motání kolem Vysoký a už jsme v Dalovicích v druhym depu. Trošku zápasim s botama (jestli se říká, že depo je čtvrtá disciplína triatlonu, tak tady mam asi nejvíc co dohánět), takže mi Roman a ještě druhej človíček z naší skupiny utíkaj. Toho naštěstí rychle dobíhám a předbíhám, ale Roman běží dobře, tak si ho snažim držet aspoň na dohled.

kiwi_2011_199

Jenže, jak měli chlapi perfektně udělanou trasu kola a na každý nejasný odbočce byl někdo a na všech silnicích skvěle sehraný hlídky, tak běh podle mě úplně nevychytali. Jo, spolíhali na to, že trasa je už spoustu let stejná, ale pár nás tu bylo poprvý. Takže po chvilce potkávám Tomáše Báču, kterej zmateně odněkaď vybíhá a ptá se mě, kudy se běží zpátky. V tu chvíli už mi to moc nemyslí a sotva funim, takže zamumlám něco, ať běží se mnou, on mě naštěstí nebere moc vážně a bere to na druhou stranu k cíli.

Po pár minutách, už chápu proč, když vybíhám z louky do lesa a odbočka, kterou jsem si včera podle mapy projížděl doleva je zatarasená mlíkem a ještě tam jsou překřížený větve. Běžim teda doprava a na nejzazšim místě trasy se začínám vracet k cíli stejně jako Roman kus přede mnou. Zleva dobíhaj dva kluci, který očividně bežej správně a každej podle svejch sil nějak finišujeme.

kiwi_2011_147

V cíli jsem spíš zmatenej z toho zablouděnýho běhu, než že bych byl nějak rád, že to mam za sebou. Pak se ale trošku rozkoukávám a zjišťuju, že moc lidí tu ještě neni a navíc teprve přijížděj lidi z kola, takže asi dobrý.

Sličné slečny rozhodčí hned píšou výsledky „online“ na tabuli v cíli, takže zjišťuju, že jsem osmej celkově a šestej v hobbíkách, takže mam radost a už se spokojeně cpu melounama a banánama z občerstvovačky v cíli. Nebejt toho bloudění při běhu, byl bych asi ještě o místo vepředu, ale protože to není žádný mistrovství světa, nechávám to plavat. Na vyhlášení nečekám, sedám zase na kolo a šineme si to s Honzou Děbnárem zpátky na Rolavu k autům.

kiwi_2011_028

Pár fotek pro ilustraci jsem si pučil z GALERKY od pana Klingory na bikeri.cz.

Advertisements

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s