Kraslickej Ilegál Enduro Race 2011

nahled67-krasliceenduro201104

V sobotu večer jsem se vrátil z Kraslic z hromadnýho předzávodního projetí trati totálně promočenej, zmrzlej, s pískem mezi zubama i mezi půlkama ale s nádhernym pocitem, jak mi dneska ty traily pěkně odsejpaly a hlavně, jak mě to hrozně bavilo. „Přesně takhle to musíš jet zejtra“, říkám si večer, když mažu řetěz, „jenom se v tom houpat, neblbnout, užívat si to, nemyslet na to, že se závodí“. O šestnáct hodin později poskakuju s kolem mezi nohama, s rukama na řidítkách a nohama na zemi z jednoho břehu potoka na druhej, do potoka a zase zpátky. Střídavě mezi zubama drmolim nadávky a střídavě se snažim uklidnit „klid ty vole, včera jsi to tu jel krásně.“

OLYMPUS PEN EP1

Před chvilkou začal třetí ročník Robovo Ilegál Endura v Kraslicích a já se vrhnul do první RZety a nic naplat, zase se ukázalo, že jsem starej nervóza a nervák, kterýmu zmáčknutí stopek sváže ruce i nohy a zatemní před vočima. A to i když jde jenom o závod pro dvacet pozvanejch kámošů. Všichni jsme si nedávno na internetu přečetli, že v Rychlebkách se pojede první enduro závod v Čechách, ale tomu jsme se my, co už třetí rok jezdíme díky Robovi Trnkovi to „naše“ enduro s měřenym časem na trailech a přesunem v časovym limitu na trail další, jenom ušklíbli a těšili se na první květnovej víkend. Letos se Ilegál posunul zase trošku od čistýho technickýho ježdění z kopce víc k univerzálnosti a kdo chce vyhrát, tomu nestačí jenom umět rychle zatáčet nebo vysoko skákat, ale musí se umět taky pěkně opřít do pedálů. No čtěte dál a posuďte sami.

krasliceenduro201102

Takže já se drncám na Fešák trailu – první RZetě. Fešák rozhodně neni dobrej trail na otvíračku podobnýho závodu. Von to neni dobrej trail ani do půlky, ani na konec závodu a kdo si nechce kazit pěkný odpoledne, neměl by na něj jezdit ani když si jede jenom zajezdit. Fešák nedá nikomu nic zadarmo, je to těžkej trail skoro po rovině, kterej prověří, kdo má jaký skills i sílu. V sobotu už mě začal skoro bavit, ale dneska je tu toho na mě zase moc. Z ouzkejch prkýnek přes potok mi zklouzává zadní kolo s železnou pravidelností – jednou doleva, jednou doprava, podél potoka víc běžim než jedu, kdykoliv někde spadnu trvá mi věčnost, než nacvaknu a hned, jak se mi to podaří, už mě zase něco sundá. Kdykoliv v mocnym předklonu, řidítka u pasu, bejčim proti šutru nebo drnu a očima hledám, kam pudu držkou, vzpomenu si na Víta, jak to tady asi přizvedne svejma obrovskejma prackama, opře se do klik a prostě to přehrubí. Naštěstí končí technika a trail se žene dál podél náhonu a já ve snaze dohnat, co jsem ztratil, řadim těžký převody a ve stoje rubu. Když tak rubu na první odbočce doprava nahoru, vzpomenu si na včerejší Robovo „všude se tu držte doleva dolu podél potoka“ a naší hromadnou odpověď „kterej kokot by tu jel dokopce“. Vracim se a mastim dál, místama si poskočim na kořenech jen tak pro spravení nálady. Vjíždim mezi baráky a najednou se vedle mě po každý straně žene jeden vlčák. Asi tu jsou nasazený schválně jako motivace. O kus dál na mě řve Marián „tyhle psi ještě nikdy nikoho nekousli“. To jsem ale potřeboval vědět před chvilkou, když mi jeden z nich chrčel deset centimetrů od lejtka, možná bych byl o něco klidnější. Trail ale nekončí, pokračuje přes louku a pak krásnym rychlym sjezdem na sjezdovku jako odměna pro všechny, co přežili Fešáka.

OLYMPUS PEN EP1

Odevzdávám kartičku a v tu chvíli se lesa přiřítí Vít, dole na silnici vidim pomalu stoupat Radka. Dávám sedačku nahoru a jedeme s Vítem na další trail. Na silnici nás dojíždí Honza Škarnitzl a když pak stoupáme borůvčím s kolem na zádech, potkáváme Radka. Hromadně dorážíme na start 50-50 trailu, kde se Radek dožaduje pauzy na sežrání tyčinky, ale Štefan je nekompromisní, píše mu start za dvě minuty a už se s nim nebaví. Radek teda odjíždí a já minutu za nim. „Hele neměl jsem už jet?“, ptám se Štefana, když vidim, jak mu na iphonu bliká 06, 07, 08… „No jo, tak jeď“.

Zamykám tlumič, sedačku nechávám nahoře a rubu po lesní cestě do kopce. Blbejch pár metrů, ale jsem sakra rád za těch pár vteřin na vydejchání, když slejzám, dávám sedačku nahoru, odemykám tlumič a zvyšuju vidlici. A už se pouštim do trailu. Jestli byl Fešák peklo, tak tohle je nějaký spodní patro pekla, o kterym radši ani pan Lucifer moc nemluví, protože by mu to nikdo nevěřil a děti by z něj měli prču. Že kořeny kolmo na cestičku v traverzu prudkýho svahu moc nedržej, ví každej, kdo někdy seděl na kole a asi tuší i ten, co na tom nikdy neseděl. Když jsem na startu vtipkoval, ať Vít nejede za mnou, že mě cestou přejede a ani si toho nevšimne, netušil jsem, že jsem nebyl tak daleko od pravdy. Dojíždí mě snad už ve třetině trailu, zrovna když jdu už poněkolikátý na držku. Rukama objímám nějakej kořen a Vít mi podává kolo, který mi leží na zádech, protože mu oba ležíme v cestě a on nemůže projet. Takže jedu, běžim, nadávám za nim a když jsem konečně na konci trailu na silnici, dojíždí mě i Honza. Následuje silniční vložka v podobě rubačky z kopce, takže tam rychle sázim nejtěžší převody, chvíli točim, co to dá a pak už se skládám na horní štangli a frčim do cíle.

OLYMPUS PEN EP1

S pocitem totálně ztracenýho závodu stoupám s klukama na start Monkey trailu. Jedeme zas ve čtyřech a ještě nás v kopci dojíždí Saki, kterej má asi tři funkčí převody a nemůže jet pomalu. Na startu Monkey nás Bára přes naše protesty píše podle toho, jak jsme k ní přijeli, takže pouští napřed Honzu, pak Víta, Radka, mě a nakonec Sakiho.

Měřenej příjezd na trail je taková čistě XC vložka po rovině rozbahněnou lesáckou cestou. Klasicky vyblázněnej tam zezačátku rvu nejtěžší převody s tim, že to je kousek sprint, že to zvládnu a po chvilce mě stehna pálí tak, že sotva jedu. Do Monkey trailu přijíždim poprvý ten den v pohodě a s pocitem, že mě to baví, poskakuju si po šutrech a nadávám si, proč takhle nejedu od začátku. V půlce trailu mě pohoda opouští a už zase jedu nesmyslný stopy, nechávám zadní kolo padat do různejch děr a zklouzávat z kamenů, na který jsem se pracně vyhoup a tak podobně. Poslední úsek po silnici do kopce zatínám zuby a sprintuju, ale na pár desítkách metrů toho člověk moc nenažene. Už si zase nadávám a je mi jenom divný, jaktože mě nedojel Saki.

OLYMPUS PEN EP1

Vít lepí proražený přední kolo a Radek na něj kolegiálně čeká. Já jedu pomalu napřed, potřebuju si chvilku jen tak v lese sám otáčet klikama a vnutit si pocit, že jsem sám na vyjížďce a ne na závodě, abych se trošku vyklidnil.

Předposlední Lepo trail už konečně jedu, jak jsem si ráno slíbil, že pojedu všechno. Nesnažim se jet rychle, ale tak aby mě to bavilo. Prej sjezdová trať, ale podle mě spíš taková bikroska z kopce. Neskáču v podstatě nic, ale něco se snažim zmanuálovat po zadnim, něco zkopírovat, dole na cestě poskakuju na traverzech i když vim, že jet rovně je rychlejší a pak se nechávám vystřelovat z jedný utažený klopky do druhý a už mě to zase baví a jsem rád, že jsem na kole. Pod trailem čeká další silniční vložka a protože jsem zapomněl, jak je to dlouhý, zamykám tlumič, sázim tam velkou pilu a rvu jí. Kolem závory jenom proletim a rvu jí dál, ale cíl furt nikde. To už letim mezi zahrádkama a řvu „to bolíííí“, protože stehna se právě chystaj explodovat, ale nepolevuju. Když už toho mam vopravdu plný brejle a chci si sednout, vidim před sebou v cíli RZety vopálený nohy v bílejch kraťáskách a k těm prostě nejde přijet jako bábovka, takže rubu dál a proletim kolem nohou jako Mark Cavendish. Za chvilku se vracim a podávám nohoum kartičku a něco nesmylnýho mumlám mezi pěnou u huby.

Teď už ale opravdu pomááálu na start poslední RZety, polehoučku točit nohama a nenechat je ztuhnout, protože vim, co mě čeká.

Piknik Štefanovo rodičů na louce mě posílá do poslední etapy, což je anojakjinak rubačka po rovný luční cestě, která se ke konci, když už toho člověk má až pocaď láme do kopce, aby ale po pár metrech poslala toho samýho člověka do posledního trailu za odměnu – Štefanovo trailu vybržděnýho a klikatícího se mezi stromama přes přírodní boule a z jedný zatáčky dodruhý. Zase se snažim moc nešlapat a spíš se v tom houpat a užívat si to, ale vono to včera šlo přecijenom nějak líp.

krasliceenduro201106

Cíl je tu a v cíli kámoši a sladký tyčinky a studená cola a teplej čaj se skořicí a opalovačka na kládách a každej se překřikuje, jak kde spadl a kde zabloudil a koho kde pokousal pes a pokopal kůň. Všichni jsou vodřený a domlácený, ale šťastný, že to maj za sebou a že tenhle parádní podnik se zase jednou povedl.

krasliceenduro201107

Pak se přesouváme na Matyldu, popít pár pivek a birelů, opíct buřta a poslechnout si, kdo jak dopad. Letos je tu Rob s výsledkama dřív než bys řek takcojakobude a první je podle očekávání Honza Škarnitzl, kterej už nejednou zbořil naše předsudky o XC závoďácích, druhej Robyn, kterej se ve vší skromnosti jako pořadatel zapomněl vyhlásit, třetí Vít, kterej to tímto zase natřel čtvrtýmu Mártymu, pátej Schwára a já mam velkou radost, protože jsem šestej a to jsem vážně nečekal. A teď nemyslim takový to „jááááá? zajet to dobře? ale jděte“; a potají doufat, že se budu natřásat na bedně. Já popravdě doufal, že budu kolem půlky jako dycky a že bych letos moh konečně zajet Radka. Holt se asi stejně jako já vytrápili všichni. Jo a v holkách to Zuzka nandala Jitce, ale klobouk dolu před oběma, že vůbec objely to, kde jsme se všichni tak vyvztekali.

krasliceenduro201108

Když pak u vohně Bambus už podesátý vypráví svojí drsnou historku o tom, jak ho pokousal pudlík na vodítku nějaký důchodkyně, místňáci začínaj povzbuzený pivama a paňákama žvatlat a většinu střízlivejch řidičů už to omrzelo a odjeli, loučim se taky a uhánim k domovu.

Fotky jsou namíchaný jen tak pro ilustraci – ze soboty i z neděle. Fotky od Víta ze soboty najdete TADY, spoustu fotek od Roba ze soboty i od ostatních z neděle zas TADY.

Advertisements

4 thoughts on “Kraslickej Ilegál Enduro Race 2011

  1. tak o tomhle závodě mi stačí si jen přečíst a mám dost za účastníky-no mazec:-)Pěkný,pěkný,Perry gratulace k výsledku, na to jak jsi to všude jak píšeš jel špatně oproti tréninku tak pecka:-)

  2. Je hezky jak na sebe myslite :-)"vzpomenu si na Víta, jak to tady asi přizvedne svejma obrovskejma prackama, opře se do klik a prostě to přehrubí""představuji si Perryho, Honzu, Martyho a Roba, jak mají najeto a tady to musí rvát"

  3. Se máteJel bych hned taky, škoda, že je to jenom pro zvaný. Jsem z Frýdlantu (u Liberce, Jizerky, Singletrack pod Smrkem), je tu spousta věcí na enduro vyžití, ale lidi to tu moc nejezděj. Co bych dal za to mít pár takovejch kámošů :p

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s