Běžkovej víkend v Krkonoších a Jizerkách

nahled68-p2263338

Letos paní zima zaklepala bačkorama nějak dřív, než má ve zvyku a teď už sotva sípe a sedí někde schovaná a čeká, až jí za měsíc spálíme. Proto je na čase si na rozloučení udělat vejlet v čase o tři tejdny zpátky, kdy pláně ještě byly zmrzlý, sníh načechranej a sluníčko opalovalo.

Vejlet za Zuzkou a Martinem „k nim“ do hor jsem plánoval celou zimu a nakonec jsme to stihli jen tak tak. „K nim“ je v uvozovkách úmyslně, protože jsme spali u Zuzky v Bělý pod Bezdězem a každej den dojížděli na hory 80 kiláků. Ale zase nám její mamka vyvařovala jak v grandhotelu, takže jsme si nemohli stěžovat.

V sobotu ráno vyspaný dorůžova a nacpaný k prasknutí jsme naházeli lyže do fočuse a vyrazili směr Harrachov. Celou cestu jsem si s lyžema v autě připadal jako blázen, ale před Harrachovem se konečně začal objevovat nějakej sníh a já byl trochu klidnější.

Andy a Zuzku jsme vyvezli autem kam to šlo (pohled do mapy mi říká, že se to tam mohlo jmenovat Rýžoviště) a my s Martinem jsme sjeli zpátky dolu do Harrachova, abysme si prej užili nějakej kopeček s tim, že se někde potkáme. Auto necháváme na velkym placenym parkovišti a ťapeme přes půl města. Já zvyklej od nás z Krušnejch píchnout auto do závěje a hned skočit do vázání maličko remcám, ale jinak to tu asi nejde.

No ale kopeček byl slušnej, to uznávám. Začli jsme to motat dole v Harrachově po nějakejch závodních tratích, kde to hned začlo stoupat a už nepřestalo. Jak začla první stojka, zdálo se mi, že Marťas jede nějak pomalu a silácky jsem se nacpal před něj, zvyklej od nás, že žádnej prďák neni delší než pár set metrů. No tenhle prďák měl snad pět kiláků, ale moje ješitnost a skřípání Martinovejch běžek za zádama mi nedovolily zpomalit a tak, když jsme zastavili na voraz uprostřed nějaký sjezdovky, měl jsem co dělat, aby ta luxusní snídaně nešla ven.

Pak už jsem to nějak srovnal a v klidnějšim tempu jsme dorazili až na Ručičky, kde už na nás čekali holky, stánek s kofolou a stovky turistů. Další rozdíl oproti Krušnejm. U nás, když se zrovna nemotáš po magistrále kolem Božáku, potkáš sem tam turistu, sem tam nadřenýho vlčáka a můžeš si dopřát ten luxus každýho pozdravit, jak by to, podle mě, na horách mělo bejt. Ale tady bych si připadal jak ten mámy známej, co přijel po dvaceti letetech do Prahy a v metru řval na celej vagón „dobrý den“.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Už teda všichni společně stoupáme dál, párkrát křižujeme sjezdovku, což mezi všema těma rozjetejma carvingama neni zadarmo, a na Dvoračkách pak musíme kousek pěšky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

To už se ale konečně začínaj stromy zmenšovat a řídnout a pod náma se otevíraj výhledy. A mě se tu začíná hrozně líbit. Ty naše kopce mam rád, ale teprve, když přestanou růst stromy, začíná mít člověk alespoň trošku pocit, že je v horách.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A když pak vyjedeme na pláni kolem Pramenů Labe a můžu si vybruslit ze zmrzlý stopy do prašánku s výhledem na Sněžku, nechybí mi už vůbec nic.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jedem se ještě podél hranic mrknou na Sněžný jámy, kde ale děsně fouká, takže jenom s respektem přikloužeme k návějím nad propastí, uděláme pár fotek a mažeme zase zpátky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A už nás čeká jenom zaslouženej sjezdík přes Voseckou boudu a Krakonošovu snídani. Napřed je to zábavný, sem tam zkratka prašanem, ale pak už je to jenom několik kiláků plužení ve zmrzlý stopě ledovym údolím říčky Mumlavy a my přijíždíme k autu jak čtyři rampouchy.

Termoska horkýho tuaregu přijde vhod, večer svíčková jakbysmet, spláchnout svijanama a na kutě.

A že aby byla nějaká změna, tak v neděli jedem do Jizerek.

Auto necháváme někde kus před Jizerkou, na placenym parkovišti, jak jinak. Ale tady už je to aspoň s příjemnou obsluhou, trošku levnější a stopa začíná hned u auta.

Zase se hned rozdělujeme, holky jedou někudy napřed a my to nějak motáme okolo. Říkám někudy a nějak, protože dneska absolutně nestíhám sledovat kudy jezdíme. Stopa je zmrzlá, všechno je to takový podobný a hlavně jsme furt ve stresu, že na nás holky budou někde čekat a děsně jí mažeme. Do kopce mi to nevadí, ale sníh dneska vůbec nejede a na rovinkách se trápim a jenom smutně koukám na Martinovo rychle se vzdalující 1/1.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

No holt to dneska neni vejlet ale spíš trénink. Jenom škoda, že když to cestou zpátky začlo bejt kolem rašeliniště Jizerky hezký, nebyla už síla ani čas si trochu zablbnout mimo stopu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Holky pak u auta vyprávěly, jak se proháněly prašánkem kolem meandrů. Aspoň máme, proč se sem za rok vrátit..

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s