West Style Ride Outro 2010

nahled72-wsr201014

Pod timhle světáckym názvem se neskrejvá nic jinýho než právě minulý tři dny napěchovaný enduro ježděnim po západnim kousku Krušnejch hor. Celý to spískal Rob Trnka (von se teď doma moc nevohřeje, je to panáček zcestovalej, proto asi ten emerickej název) a spískal to asi takhle: tři dny, každej den jiná lokalita, v rámci skorozimních možností od rána do večera.

V pátek je v plánu Nejdek, beru dovolenou, kterou je stejně potřeba vybrat a po desátý skáču do vlaku směr Oldřichov. V Nejdku se přidává Černej jezdec Víťas, kterýho je hned plnej vlak – doslova (hlavou se skoro dotýká stropu motoráčku) i obrazně (mele a mele a nepřestává). Spolu s nim Draxík, Černoch a Danny. Na Oldřichově už čeká poměrně mocná partička a když doráží z dalekejch krajů i Antik se Zuzkou, můžem vyrazit na Perninskej vrch.

wsr201001

Pavel si zapomněl helmu (nikdo nechápe, ale Draxík to trumfuje tim, že jednou šel hrát hokej a nevzal si brusle), takže trošku měníme plán a jedem horní Boubín a traverzujem na Rosu. Ta je letos snad poprvý jetelná po tom, co tu celý léto řádili lesáci, a mě baví moc. Pak se jde klasicky chvilku skákat na Barák, kde Hájis tasí mocnej X-up, ovšem jeho hip-hop gatě mu nedovolujou x-up vrátit, takže dopadá s kolem nakřivo a nehezky se smotává. Chvilku leží a moc se nehejbe, za což dostává později, kdy už se tváří, že je OK, od Roba vynadáno, že ležel moc dlouho a nahnal nám strach. Odnesla to jen rozlomená helma a Hájis vypadá v pohodě. O dva dny později se přiznal, že až do Nejdku nás viděl dvakrát.

wsr201002

Pak si ještě prohopsáme Dead Bird Trail, Pavel, kvůli kterýmu se sem jelo nás opouští, že jde dělat dříví a my ostatní dupeme přes Křížák zas na kopec. Na Krásný vyhlídce kolektivně vypínáme Radka z race modu a dáváme si pívo. Robovi exploduje pytlík se sušenym ovocem a ořechama, ale když už to vypadá, že všechna ta dobrota přijde naznar, sesypáváme se na to a zobeme tu baštu rovnou ze silnice.

wsr201003

Pokračujem dál znova až na Perninskej vrch a Králýkovi se nechce zas dolu do Nejdku, tak mě ukecává na trošku ikscéčka po hřebenech, což je mi další dva dny předhazováno. Nenechávám se v neděli zahanbit a kontruju tim, že nejlepší to bylo v pátek, od tý doby, co jsem jel s Králýkem. „Souhlasim“, na to Radek, „nejlepší to bylo v pátek od tý doby, cos odjel s Králýkem“. Na to už se nedá říct nic, takhle jsem si na smeč dlouho nenaběh.

Takže ostatní jedou dolu Boubín a Zlomenou čelist a my chvilku kroužíme po hřebenech kolem Hamrů a nakonec si dáváme sjezd korejtkem do Chaloupeckýho údolí a podél bejvalýho Hammertrailu mažeme do Schwarze na pivo a bramboračku. Číšník Eda opět nezklamal a na muj dotaz, co maj za pivo mě odbyl slovy „dyť to stejně nepoznáš“. Po tý dobrotě mě Králýk ještě protáh pro mě novou cestou přes Vysokou pec do Nejdku a já upaloval dál do Nový Role.

Sobota, na programu dne je Sokolov. Původně jsem si myslel, že mi to v sobotu nevyjde a tak nějak jsem ani nelitoval. Byl jsem tu s Hájisem a spol. letos jezdit jednou a byla z toho taková až moc pohodová XC vyjížďka. Ale voni ty syčáci přede mnou tenkrát všechny ty parády schovali. Tak ale popořadě.

V sobotu v jedenáct teda vyskakuju z auta v Sokolově, klepu kosu a starý cyklistický pravidlo, že když vyrážíš na kolo, měla by ti bejt trochu zima, plnim do puntíku. Samozřejmě se zase nevyráží na čas, Ondra mění vidlici, Dawid lepí místní paničce kolo od kočárku, za což dostal od paninky kilčo a možná i něco víc. Druhej den totiž nedorazil a někdo prohlásil, že v tý stovce bylo asi smotaný telefonní číslo.

wsr201004

Tak, Ondra má vidli vyměněnou, Hájis má novou helmu (Radek pohotově vymejšlí slogan 3 dny, 3 lokality, 3 helmy – je nějakej výjimčně vtipnej ten kluk), tak snad už můžem konečně vyrazit.

wsr201005

Přesuny jsou tu dlouhý, ale zato nenáročný. Nic moc kopce, jedeš, kecáš a najednou jseš u nějakýho trailu. Občas teda někdo začne do kopce trochu závodit a někdo další se nechá vybláznit, ale naštěstí to dlouho nevydrží. Jetšě před prvnim trailem dáváme sváču a voraz na rozhledně na Krudumu.

Poprvý v životě vidim někoho s většim strachem z vejšek než mam já. Štefan se dvakrát otočí na točitejch schodech, čimž se dostává tak tři metry nad zem a už se klepe a ptá, jestli už bude na hoře. Rozhledna má tak třicet.

wsr201006

Rob si nás všechny vyfotí a pouštíme se do prvního trailu. Moc pěkná věc, taková na voči, sem tam šutr, sem tam boule, zatáčka a tak. Fajn. Následuje zas docela dlouhej přesun na další trail, kterej se mi ale nějak vypařil z hlavy nebo se mi motá dohromady s tim prvnim, nevim.

Třetí trail je nějaká čerstvá záležitost., která ještě dejchá novotou, měkkym jehličim a zelenym mechem. Tady už je sem tam nějakej skoček a klopenka, takže to neni vyloženě přírodní věc, ale nic velkýho a zábava rozhodně roste.

wsr201007

Šplháme dál do po asfaltu do vesničky Lobzy, kde okupujeme místní rodinnou hospůdku a počet návštěvníků najednou asi zečtyřnásobujeme. Na takovej nápor tu ale nejsou zvyklý a na 20 piv a topinek si musíme chvilku počkat. Jenže komu by to vadilo, když sluníčko pere, tráva je zelená a suchá a neustále je z koho si dělat srandu. Jako pravej gentleman si počkám až na poslední topinku, jenže těch je samozřejmě jako na potvoru o jednu míň, takže se mi musí dělat extra a zase zdržuju a čeká se na mě a tak dále blá blá blá.

wsr201008

Tak jsme konečně všichni nadláblý a rychle přebíháme ohradu s bejkama a jsme na dalšim trailu, kterej je nekonečnej a zábavnej a vůbec. Odsejpá to, člověk si zas někde poskočí, vychutná si lesní traverz a nakonec to sešoupne k potoku.

wsr201009

A to už mělo bejt dneska všechno, jenomže nás to baví moc, takže tlačíme na protější kopec na další trail, kterej byl kdysi plnej dřevěnejch staveb, jenže ty už zub času ohlodal tak, že se z nich nic nejezdí. Ale je tu pár novejch dřevěnejch věcí a nakonec rychlej sešup plnej zlatýho listí, který lítá do všech stran a to je ta pravá tečka za dnešnim ježděnim.

wsr201010

Pro mě osobně Sokolov velký překvapení a největší zábava z těch tří dnů. Traily, který mě baví, odsejpaj, maj flow a občas mě dokonce na zlomek vteřiny vyšlou kousek nad zem.

Úplně nakonec zastavujeme ještě na louce s klopenkama, který jsou ale řádně zarostlý a Křížák hlásí, že to nejde moc jezdit. Jenže Rob do nich naskakuje a chechtá se jako blázen a honí Štefana jak nadmutou kozu. Jejich radost je nakažlivá a tak už za chvilku taky lítám po tom kopci nahoru dolu a klopim co to dá a občas vylítnu mimo a občas to tam fakt sedne pěkně za sebou a to je radost největší.

wsr201011

To už je ale fakt skoro tma a my mažeme k autům a domů.

Je tu neděle a to znamená Bublavu a Kraslice.

wsr201012

Bylo slibovaný peklo a my jsme na něj řádně zvědavý. Já dorážim s Andy, která bere Wikouše na vejlet po okolí a my ostatní decentně stoupáme nad Bublavu a pouštíme se do Mártyho zbrusu novýho Fešák Trailu. Že to nebude s prstem v nose, že to nebude moc z kopce a že nám to moc nepujde, jsme všichni čekali. Teď už jenom jaká bude konkrétní podoba. Fešák Trail se plazí podél potůčku, občas ho přeskakuje tam a zase zpátky, občas se v tom potůčku někdo vykoupe. Vždycky když to chvilku jede a máš radost, že se vezeš, přijde něco, kde se zasekneš a máš po radosti. Přesně tohle Rob prohlašoval o svym 50-50 trailu, ale mě přijde, že se to hodí spíš sem.

wsr201015

Největší záludnost má dokonce svý jméno – Dressler šutr. A pak je tu ještě strom, kterej jsme viděli na fotkách. Neni to zábava, skoro nikomu se to nedaří, neodsejpá to, neskáče se tu. Ale stejně nás to nutí u obou překážek udělat spořádanou frontu jako na poště a netrpělivě popohánět lidi před sebou, aby se člověk zas dostal na řadu a moh si dokázat, že na to má.

wsr201016

Za tuhle dřinu nás pak čeká odměna v podobě dlouhýho traverzu podél náhonu.

Přesouváme se kus po silnici a pak nekonečně tlačíme na další novinku 50-50 trail. Na kopci zas idylka na skalách, ještě se prodrat houštím a na začátek trailu.

wsr201013

Přes Robovo strašení, to neni zlý, je to dost z kopce, oproti Fešákovi to pěkně jede. To si myslim do chvíle, kdy mi nenápadnej schod krade kolo pod rukama a já házim šipku tak rychlou, že ani nestíhám natáhnout ruce. Takže je z toho spíš takovej námořník. Naštěstí bradou do měkkýho jehličí a jede se dál.

wsr201014

Traverz mě baví, pak je skok, kterej má podle Roba tři kroky a skočí ho každej. Rozjezd je ale víc než mizernej, takže to většina z nás radši ani nezkouší. A už jsme u skály, o který už jsme ledacos slyšeli. Vono je to fakt skoro kolmý a delší než kolo. Rob ukazuje, že to jde, ale i tak se nikomu moc nechce. Pak si to pro sebe otevřel Márty a sjel to i Honza, což Radek okomentoval slovy „říkám to nerad, ale právě jsme změnil názor na naší XC reprezentaci“. Když už se všichni zvedáme, jakože tohle už nikdo další fakt ne, špitne sjezdařka Lenka, že by si to taky sjela, my uhnem a holka si to dává. Sice s menšim ródeem na dojezdu, ale dává.

Pak to nějak smotáme na silnici a já se musim rozloučit. Dávám si nekonečný stoupání přes kopec zpátky na Bublavu a aby Andy dlouho nečekala, pojímám to jako časovku, což mě konečně docela ničí, abych náhodou neměl chuť jít na kolo ještě zejtra.

Za fotky dík Robovi a Antikovi.

Advertisements

3 thoughts on “West Style Ride Outro 2010

  1. Perry no nevím kdo je víc ukecanej jestli já nebo ty-rozhodně teď ty na netu hehe,počkej v sobotu:-)

  2. Škoda, že jsem se s váma svezl jenom v sobotu, ale na BigHitu bych to celý nedal. Na příště budu budu muset pořešit ještě nějaký kolečko 🙂

  3. Viťas: nekomentuju :-)Mára: ale máte to tam pěkný čoveče, jen co je pravda .. docela mě ta sobota u vás hecla, že bych konečně u sebe taky něco uplácal

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s