Když tě podzim zažene do tělocvičny (stěnka v Johannu)

nahled73-pa162969

Mam rozepsanej článek o tom, jak jsme minulej víkend jezdili na kole po těch nejvyšších Krušnejch kopcích. Ale prdim na něj. Neni nálada to doťuknout. Čtu teď knížky o výstupech v Himalájích, koukám na lezecký videa. Timhle směrem se teď ubírá moje nálada. Takže něco o lezení. A o tom, že každej den neni počasí na to podnikat něco venku.

Na víkend přijel Čárys a tak se i Stokládi, který jinak člověk před jedenáctou nevykope z postele, hecli a vyrazili s nim dopoledne pojezdit na Sopku. Jenže odpoledne už bylo fakt hnusně. Takový to mrholení, co dokáže padat celej den. Takže jsme vyrazili ve čtyřech okoštovat lezeckou stěnu v Johanngeorgenstadtu. Sedum a půl euro neni úplně málo, ale máme to cobykamenemdohodil a nikdo z nás tam ještě nebyl, tak proč to nevokusit.

Halu se stěnou nám otevírá rudej kulturista, kterej funí, jakoby si právě někde na druhym konci Johannu odložil těch svejch 300 kilo na bench a dosprintoval sem za náma. Spolu s náma lezou dovnitř dva Němčouři, platíme a protein mizí zpátky za svejma činkama a my máme stěnu pro sebe.

Stěnka je, na to, že jsme tu skoro sami, slušnejch rozměrů, dvě zdi, na protější stěně převis přecházející do stropu, k tomu slackline s foampitem. Zábava může vypuknout.

Tvoříme dvojice, stokilový Stokládi spolu, já s Čárysem a ten mi hned na rozehřátí vybírá 6-. Samo se vevnitř chodí všechno na prvnim, protože vono to tak moc na prvnim zase neni. Nejty jsou po metru, takže cvakáš další, když jeden máš u pasu. Bezva pro mě strašpytla, aspoň si taky jednou něco nacvakám.

Začli jsme pěkně z pravýho kraje a že to voblezem celý dokola. Jenže na každý jištění jsou asi tři cesty a to bysme tu museli bejt tejden, takže si pak už vybíráme cesty co se nám líbí. Já se držim na kolmejch cestách, ale klucka jsou za chvilku vyblázněný a začínaj lízt převisy a dokonce po stropě.

Pěkně se střídáme, jeden na stěně, jeden jistí, dole se sotva stačim odvázat a už mi Čárys strká do ruky druhej konec lana, vodsejpá to, že ani nemam čas sundat lezky nebo kousnout do tatranky. Když si chce někdo odpočinout, jde zkoušet slacklajnu nebo salta do foampitu – zainvestovaný valuty je třeba užít do mrtě.

Pak už lezem cesty, co se nám líbí zespoda od pohledu a nekoukáme, co to je za klasifikaci. Tak se třeba stane, že nalezu do nějaký mrchy, kde jsou v půlce chyty na dva prsty a i přes Vítovo držkování z ní musim vycouvat. Stokláda pak končí na tom samym místě. Na tý samý cestě pak Vít předvádí nejdelší krok, co jsem kdy viděl. Stojí na špičce a prstíčky opačný ruky natahuje o tři metry vejš. Golem na stěně.

To už jsme tu ale tři hodiny a shodujem se, že už toho bylo dost, že víc už ani za těch sedum euro ze sebe nevyždímeme a pádíme domů.

Fotky spíš dokumentačně, nějak se s tim foťákem ještě úplně nekamarádim a to vostření vevnitř mi furt nejde.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Advertisements

2 thoughts on “Když tě podzim zažene do tělocvičny (stěnka v Johannu)

  1. Péééckááá !Přééésňééé.Parádní to bylo. Žvejkal jsi se dobře, my z tebe toho chlapa uděláme ! 🙂 Fotky výborný. Jdu sestříhnout video…Paráda !

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s