Tejden v Les Gets

nahled79-lesgets10

Nejlepší dovolený jsou ty neplánovaný.

Nějak jsem si letos pohrával s myšlenkou na bajkovou dovču v nějakejch větších kopcích – čti v Alpách. Čistě XC partičku jsem zavrh velice rychle. Většina bajkovejch kámošů a známejch furt ještě preferuje lanovky a velký zdvihy a o chrtění do kopce nechtěla ani slyšet (píšu záměrně furt ještě, protože voni z toho taky jednou vyrostou). A těch pár, co by do toho šli, nemělo čas a kdesi cosi. Jezdit sám mi nevadí, ale sedět večer sám ve stanu, srkat čaj a hrát na telefonu sudoku by byla přeci jenom trochu nuda. Novej plán teda zněl jasně: sehnat pár lidí, co pojedou někam do bikeparku – třeba Leogang – připojit se a pojezdit okolní kopce, ideálně aspoň s jednim parťákem.

Když už to vypadalo, že do Rakouska s Kamaryťákem a Goodfellou s jeho plzeňskou partičkou fakt pojedem, vyměkli jsme nakonec kvůli špatný předpovědi. Jenže pár dní na to na vyjížďce s nejdeckejma slovo dalo slovo a já už radši na nic nečekal a hned další víkend vyrazil. A rovnou na celej tejden. A do Francie.

V pátek už se moje natěšenost skoro nedala ukočíroval a v práci jsem nedělal prakticky nic jinýho, než stahoval na netu mapy a trasy. Večer je tu jako vysvobození a už je u mě u baráku Čerw, první z bikeparkový partičky a skládáme věci do auta. Radek s Vítkem samozřejmě s decentním zpožděním, ale o pár minut později už je naše kolona Fordů kompletní a letíme směr Frantíkov. „Hele já tam nikdy nebyl, Čerw taky ne, navigaci nemáme, budem na sebe nějak čekat, jo? Napíšem si kdyžtak sms..“ říkám klukům. „Jóó to je jasný.“ Další slova už jsme spolu prohodili až za 11 hodin v Les Gets.

Já jsem po cestě neskutečně prošitej, vytahuju karimatku a jdu se prospat na trávu u penzionu, kluci jdou hned jezdit aspoň na nejbližší kopec (lanovka nám vede 50 metrů od baráku). Když se po pár hodinách mátožně zvednu, přijíždí akorát Vít s vytrženou patkou z rámu. Vzít s sebou bráchovo náhradní komplet kolo se najednou nejeví jako takovej nesmysl a Vít má co montovat. Poznámka, že rám je na kole jedna z věcí, co se blbě mění, myslim, sedla.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Vytahuju kolo a jdu se taky svízt. Na seznámení šlapu na horní stanici lanovky Les Chavannes, když už to máme za barákem. Vodsaď si dávám sjezdík do Grand Pré. V jednom místě stojí dva týpci v integrálách, špekulukou nad takovym schodem a nakonec ho scházej pěšky. Mrknu na to, nic složitýho, já vám ukážu, jak se jezdí XC u nás v Krušnejch, sešoupnu to jak nic, ovšem dole v bahně mi mizí přední kolo a jdu na držku. Naštěstí jen vodřený koleno a svištim dál. Parta malejch školáků na vejletě uskakuje do stran a všichni fandí včetně učitelky. To jak se tam pěšáci chovaj k bajkerům je prostě neskutečný. Vejšlap na Col de Ranfoilly, kde potkávám Radka s Čerwem, sešoupnu si jump park a vydávám se po značenym F okruhu. No popravdě mě to úplně nenadchlo. Široká rozblácená cesta samej šutr, samej kořen furt nahoru dolu. Až když jsem sjížděl do Gets, došlo mi, že tyhle cesty už jsem viděl v televizi – jezdí se tu svěťák XC.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Večerní program je každej večer stejnej. Umejt kolo, dát jedno pivko u bazénu, uvařit těstoviny nebo rejži a pak gay párty – čtyři chlapi sedí v trenkách na gauči, chlastaj pivo a kecaj o ženskejch. Párty je občas zpestřená pár dílama Červenýho trpaslíka, pak se pustěj Cimrmani a u těch se usne. Většinou tak kolem půl desátý.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V neděli si dávám vejšlap po áčku a šotolině na Jeux Plane, kde cestou poprvý zahlídnu Mont Blanc. Nemůžu se na ten bílej kopec vynadívat a vzpomenu si na Střeldu, jak kdysi plánoval, že na něj vylezem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Na Jeux Plane si dávám u jezera chleba s lovečákem a pokračuju už konečně singletrackama na nějakou vyhlídku na hřebeni, odkuď startujou paraglidisti a odsaď hroznym sešupem kousek nad Samoens.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Hrozný DH, vobrovský kořeny, občas zalituju, že už jsem monstera vyměnil za fluida. Tak sjezdík jsem si užil a teď je třeba se zas serpentinama vyškrábat z 1000 zpátky do 1700. Vedro je hrozný a v camelu skoro dochází, takže nahoře u Jeux Plane si dávám za odměnu chvilku vopalovačku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Chci jet na Nyon nějakym vyhlášenym traverzem, ale cesta je zavřená, takže zhučim kravskym singlem na silnici a zas nahoru na Col de Ranfoilly. Teď už jenom po hřebeni na Pleney a bikeparkovou návratovkou k baráku.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V pondělí si kupuju další mapu a razim směr Švýcarsko. Kluci tam byli včera a prej jsou nahoře na hřebenech krásný singly. Takže sfrčim po silnici do Morzine, pěkně až dolu k řece do 920 m, abych si moh správně vychutnat svoje snad nejdelší stoupání v životě. Napřed neškodná silnice, kterou si sem tam zkracuju prudší šotolinou, abych se vyždímal hned na začátku, pak se kopec zvedá a serpentýny už se kroutí jako had a konečně jsem v Les Lindaretes. Běhaj tu po silnici kozy a turisti je krmí zakoupenym zrnim, vydělat se dá na všem. Mě mrcha sežrala šlupku vod banánu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jsem u lanovky na ten francouzsko-švýcarskej hřeben a koukám na ty serpentýny, co mi včera Vítek řek „tohle vyhrábneš a už jseš nahoře a máš pěkný ježdění“. Co mi neřek je, že pojedu nahoru sjezdovkou, což jsem poznal podle sněžnejch děl podél celý cesty a nechápavejch pohledů lidí v integrálách, co se řítili proti mě. Nějak jsem to vyhráb, ale do zpěvu mi teda nebylo, ještě, že nahoře turisti křičej „bravo bravo“ a trochu prší, takže se aspoň cestou nezavařim. Teď už konečně pozvolnym singlem stoupám na Lac Vert a pak ještě šotolinou do sedla Portes de l´Hiver 2096 m. Ufff!

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

A konečně z kopce. Singlem a později šotolinou traverzuju po švýcarský části hřebene a kochám se pohledem na zas nový kopce.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Cestou si dávám odbočku na útes, po jehož hřebeni vede pěšinka známá jako The Ridge Trail. Popravdě to zas takovej vodvaz neni, oproti fotkám je to dost zarostlý a v podstatě jedu po louce.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Navíc začíná pršet, takže rychle mažu zpátky do Francie průsmykem Col de Coux. No rychle. Vono je to zas do kopce a já už jsem prošitej jak vaťák, takže chvilku i jdu, u kravskýho koryta si nabírám vodu do camelu a konečně jsem nahoře, kde stojí stará hraniční bouda a svačí tu dva švýcarský důchodci. S dědou si chvilku povídáme, zkouší na mě francouzsky, italsky, německy, až anglicky se konečně chytám. Přichází odměna v podobě zábavný „bikrosky“ dolu, uhlazená hliněná cesta, samá zatáčka, odvodňováky brát po zadnim nebo se nechat vykopnout a poskočit si, jupí. A pak už jenom asfalt až domů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V úterý už sotva tahám nohy a navíc ráno prší, takže vyrážim až po obědě a dávám si jen takový kolečko kolem Mont Chéry, protože na týhle straně údolí jsem ještě nebyl. Napřed nastoupat po áčku do Mont Caly a pak už vede kolem celýho kopce parádní singletrack ve svahu, ze kterýho si ještě odskakuju na pěknej sjezdík do Cote d´Arbroz.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Samo si to musim zase nastoupat zpátky do Col de Encrenaz a pak už frčim dál po tom singlu kolem Mt. Chery. Prorážim zadní o nějakou břidlici, v těch největších sračkách samozřejmě, abych si výměnu duše jaksepatří užil. Pak kus šotoliny a sjezd do Morzine a singlem nad silnicí domů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Je středa a chystám se zase do Švýcarska, protože to byla sice dřina, ale tam nahoře to prostě stálo za to. Protože jsem včera zaznamenal životní jubileum, na jehož počest jsme ztrestali flašku whiskey, tak dneska radši investuju 4,60 EUR a beru to z Lindarets na hřeben lanovkou. Tim pádem se dostávám o něco vejš a k Lac Vert si užívám nádhernej pomalu klesající singletrack ve svahu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Od jezera to beru na opačnou stranu a tady začíná opravdovej singletrackovej požitek, nikde nikdo, sleduju jen ouzký pěšinky, který pomalu ubíhaj dolu. Bohužel za chvilku ubíhaj ne pomalu ale doslova kalupem, tim pádem z nich eroze udělala na kole nejetelnej horolezeckej terén a já beru kolo na záda a pomalu poskakuju po šutrech dolu. No pěkně jsem to seběh do údolí a je třeba šotolinovejma serpentýnama, který se nekonečně klikatí pastvinama zas pomalu nastoupat do Portes du Soleil a známýho Portes de l´Hiver. Pak už je to naštěstí jenom z kopce a singlem ve svahu, kterej jsem předevčírem dupal nahoru, teď frčim dolu. Třešinkou na dortu je sjezdová tratička, hezky prudká, samá klopenka. Bohužel dost vybržděná, takže samá roleta. Pak už serpentýna po áčku, předjet pár opatrnejch francouzskejch řidičů a do Morzine a Gets.

Ve čtvrtek se mi nechce nikam daleko, takže jedu zas na Mont Chery, ovšem tentokrát až nahoru, takže vejšlap z 1100 do 1800.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dneska už je zase třicetistupňový vedro, ostatně jako včera, tak se aspoň letos ještě vopálim. Z vrcholu beru pěknou pěšinku, pomalu klesám a začínám vobtáčet ten kopec dokola. Napojuju se na singl, co jsem jel předevčírem a v Encrenaz potkávám dvě anglánky na kolech, votáčej mapičku z infocentra sem tam a neustále opakujou „This map is shit“. Takže jako pravej gentleman vytahuju svojí mapu a radim holkám cestu do Gets. Odpo jsem je tam ještě zahlíd u lanovky, takže snad trefily. Já si tu zas dělám takový kolečko navíc, ale trochu jinačí než minule, zábavnější. Pak už singlem, silnicí a koncem bikeparkový tratě do Gets a jdu se válet k bazénu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Je ještě dost brzo a sluníčko pálí, tak píšu Radkovi, jestli jsou ještě na kole nebo u jezera. „Já se vracim od doktora a čekám na Víta až pro mě přijede“ píše zpátky. Ajajaj. Večer pak poslouchám neuvěřitelnou story, jak kluci zachraňovali nějakýho týpka, co se rozbil na kole, Radek jel pro pomoc cestou se sám rozsekal a vykloubil si prst. Měl jsem to jenom zprostředkovaný, ale živě si dokážu představit, jak Radek po desetiminutovym rozhovoru se záchranářema ohledně osudu zachraňovanýho týpka vytáhne svuj pokroucenej prst a hlásí „I have another problem“ nebo Vítkovo otázku na zraněnýho „Have you your body damaged?“.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

 

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V noci na pátek mě z nějakýho důvodu děsně bolí žaludek a když ráno strávim s hlavou v záchodový míse, je mi jasný, že párky, co jsem měl včera k večeři nebyly úplně fresh. Celej den je mi dost zle a tak si dávám nedobrovolnou pauzu. Naštěstí docela chčije, tak mě to nemusí tak mrzet. Odpo jdou kluci přeci jen na kolo a Radek si dává turistiku po kopcích a vrací se s foťákem plnym narcistickejch samospoušťovejch póz.

Sobota ráno, uklízíme byteček a stěhujem krámy do aut. Uklízečka nám to přijde zkontrolovat, chvilku plácá francouzsky, my pokyvujeme a nakonec se ptáme „OK?“. Kejvne OK, Vítek zahlásí český nashledanou a jdem pryč. Ještě se naposledy svízt, ale je hrozná mlha a občas sprchne, tak jedu jen na Jeux Plane a na tu vyhlídku, kde startujou paraglidy, abych si ještě naposledy užil nějakej ten alpskej kraví singl. Výhled dneska samo žádnej, takže na sebe navlíkám všechny hadry, co mam v baťohu a frčim na Pleney a přibližovací tratičkou a nakonec foucrosskou, kde se nějaký týpci točej na video, dolu. Počitám, že jsem klučinovi, asi zkazil záběr, protože ochráničovanej týpek na sjezďáku ženoucí se klopenkama, kde ho předjíždí XCčkař v lehký helmě prostě fakt nevypadá dobře.

No a to je celý, umejt kola, nakoupit bagetu a sejra na cestu, domů nějaký čokolády a víno a hurá dom.

Advertisements

One thought on “Tejden v Les Gets

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s