U Mártyho na konci světa

nahled80-p8082359

Nějak jsem si letos zvyknul blogovat jen o větších akcích, jako jsou nějaký závody, kempy, tripy a tak. Tak teď bych tu měl něco o jednom nedělnim odpoledni, kdy jsme se sebrali a vyrazili pojezdit k Mártymu na Bublavu.

Nápad se zrodil v sobotu, píšu Radkovi, co kdybysme vyrazili za Mártym. Ale von, že David říká, že naopak Márty přijede do Nejdku. Do Nejdku se mi nechce, jezdíme tam furt, tak na ně tlačim a nakonec asi Mártyho nějak ukecávaj, nevim, každopádně v neděli po obědě už ženu fokuse klikatejma horskejma silničkama až někam nad Kraslice. Bublavou jsem zatim jen jednou v životě projížděl na kole, takže volám Mártymu, dostávám instrukce a letim dál. Za chvilku telefonát zpátky, prej „Jsi to přejel, kdybys nejel stovkou, tak bys nás viděl, jak na tebe máváme a řveme.“ Jel jsem tak šedesát, víc ne, a to jenom proto, aby na mě dlouho nečekali.

Brozíci už jsou tu, Márty samozřejmě taky, nezdržujem to a sedáme na kola a stoupáme po lesní asfaltce někam do neznáma. Asi po třech minutách mi pípá sms vítejte v Německu. Nezávodíme, kecáme a řešíme ponejvíce ženský neboli čubky, jak říkaj Brozíci, a řešíme je vlastně celý odpoledne.

Když jsme někde uprostřed hlubokýho lesa, říká Márty „tudy jezdim do práce, když jedu na horáči, přes Přebuz, 50 minut“. Hnát se tady v šest ráno sám na kole, měl bych asi strach, že na mě vyskočí přinejmenšim smečka vlků. Odbočujeme na rozbitou lesáckou cestu a dáváme si první dnešní sešup. Nic technickýho, ale když v padesátce přeskakuju odvodňováky, za kterejma je nahrnutá boule a klopim do následující zatáčky, říkám si, že teď bych nechtěl uklouznout.

Sjíždíme na asfaltku a je třeba znova nastoupat ztracenou vejšku. Zahejbáme teda na šotolinu a stoupáme zas někam k německejm hranicím. V tomhle stoupání už přecházíme od čubek k politice. Radek i Márty propíraj svoje ambice v komunální politice jako prostředku k bezpracnýmu výdělku a realizaci svejch snů, jako je třeba singletrackovej bikepark v okolí Nejdku.

Nahoře sušenka na sluníčku a pak už Márty dává sedačku dolu a mizí mezi smrčkama. Ještě než se větve přestanou hejbat, vrháme se za nim, chvilku se proplejtáme a pak už se ocitáme na starý hraniční cestě. Teda normálně to bejvá asi cesta, ale dneska je to potok. Tak po deseti metrech jsme všichni mokrý od hlavy k patě, uvědomujem si, že už nemá cenu se vodě vyhejbat a mažeme to dolu cestou i potokem.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Sjíždíme do údolí v tom samym místě jako před hodinou a než se kecy vo tom, kdo má víc mokrej „zadeček“ stihnou někam zvrtnout, stoupáme radši do protějšího svahu. Tady už nás Márty nešetří a peláší nahoru. „Se předvádíš co?“, říkám mu v půlce kopce, když čekáme na Brozíky. Prej „říkali mi silničáři, že to musim do kopce tahat“. Dozvídám se, že tahat znamená jezdit těžký převody, abys získal sílu. Tak to teda taháme dál, vyjíždíme pod Špičákem a jedem na Monkey Trail.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Libová věc tyhle mokrý šutry. Jedu napřed, že něco vyfotim a když mě míjí Radek, hlásí, že má prázdný kolo.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V půlce trailu teda lepí svuj zadní bezdušák, ale zjišťuje, že uchází už asi někudy kolem ráfku a duši nemá. My náhradní duši máme, ale všichni jenom s autoventilkem, kterej se do díry pro galuskovej samo nevejde.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Ráďa si teda dává ještě kousek na prázdnym, protože co by pro fotku neudělal a pak už nasranej tlačí dolu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pod trailem se ale Davidovi svýho bratra zželelo a tak zahajuje operaci „dám ti svojí duši s galuskovym ventilkem a nasadim si tu náhradní s autoventilkem“.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Zdárně dokonáno a stoupáme na Bambus trail, kde potkáváme Bambuse (jak jinak) s partou mlaďasů na pevňácích se streetovejma pláštěma a jednou brzdou. Nicméně se toho nebojej vůbec, mizej v lese a my je necháváme chvilku odjet. Prej „tady to Bambus musí jezdit už i poslepu“, dává k dobru Márty, „minule se tady rozšvihal, protože jsem mu řek, že ho natočim, ale že musí letět kudlu; tak šel trénovat a rozbil se“.

Mastíme teda za nima, kořeny v odkloněnejch zatáčkách jsou občas docela morál, ale naštěstí už jsou místama náznaky klopenek, kde se můžeš opřít, když už je nejhůř. Fotim Mártyho na přescesťáku a sjíždíme dolu ke klukům. Bambus nechává ostatní na dirtech a jede s náma nakoupit do Billy. Volá Ivče, že by si dal trail ještě jednou, jestli by ho tam nevyvezla autem, ale ta mu místo toho plánuje večeři u rodičů, takže Bambus je velice nadšen a jede domů.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

My stoupáme sadama a Márty za to bere, tak jo, říkám si, svezu se s nim a honim ho do toho kopce jak Ulrich Armstronga. Pak už toho máme voba plný brejle a už se jenom vezeme někam po loukách a furt do kopce až na Bublavu.

Na parkovišti ještě chvilku řešíme ženský, auta, politiku i to, že Kateřina Nash je hezčí než Huříková a když už nám začíná bejt fakt zima, jedem radši domů.

Jo a moc mě dostala chaloupka s cedulí obecní úřad, tedy Mártyho budoucí působiště, pokud by svý ambice dělat na Bublavě starostu myslel vážně.

obecniuradbublava

GPS log je TADY.

Reklamy

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s