Singltrek pod Smrkem suchej a mokrej

nahled82-singl14

O víkendu jsme chtěli s Andy do Alp. Někam kolem Kaprunu, chodit po horách. Těšili jsme se moc a tak, když jsme se ve čtvrtek rozhodli Alpy o tejden odložit, bylo třeba vymyslet nějakou plnohodnotnou náplast. Prostě když dítěti nekoupíte zmrzlinu, kterou hrozně chce, je třeba mu koupit aspoň lízátko, aby neřvalo. Naše lízátko na tenhle víkend byl Singltrek pod Smrkem.

Už jsme tam chtěli dlouho. Na to, že to je 12 kilometrů pěšinek někde u polskejch hranic, toho o singlu bylo napsáno v časopisech a hlavně na netu spousty. Letošní slavnostní otevření bylo dokonce v televizi ve Zprávách v regionech. Nezbylo než hodit kola do auta a přesvědčit se, jak je to ve skutečnosti. Jestli jenom velkej humbuk nebo opravdu takovej zázrak.

Vyrážíme s Andy v pátek odpoledne, slunce nás nešetří a tudíž je tu příležitost otestovat klimatizaci v novym forďákovi. Za nějaký 3 a půl hoďky jsme v Liberci, vyhazujem věci z auta a sebíhá k nám Zuzka s Martinem alias Antíkem – dneska spíme v Martinovo bytě, kterej je prázdnej, protože se tu zrovna střídaj nájemníci. Vyrážíme do noci otestovat místní pivka. K našemu zklamání hospoda na sídlišti točí Gambáč a Plzeň a zavírá v deset. Dáváme teda jeden kousek a pokračujeme na country zábavu na koupaliště, kde dáváme Svijany a řezanej Rohozec. Radši ale jenom jeden kousek a na kutě, ať si to zejtra užijem bez opičky na rameni.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Je sobota ráno, stojíme na balkóně v sedmym patře, přežvykujem buchtu od Zuzky, srkáme mlíko a čumíme na mraky který se valej přes Ještěd. Mraky letí rychle jak Tom Cruise v efčtrnáctce a za chvilku už jsou u nás a sídlištěm se žene slušná vichřice. Za pár minut je ale po všem a tak se oblíkáme, nakládáme auta a mastíme směr Hejnice.

Tady necháváme auta, abysme se vyhli placení na parkovišti U obřího sudu, 2 km stoupání po asfaltu dáváme na rozehřátí (jako by to bylo ve 30 stupních a dusnu potřeba) a už jsme U sudu. Opodál stojí partička asi čtyř chlapíků v elasťákách na vyleštěnejch pučenejch Meridách. Jeden z nich zrovna telefonuje, zaslechnu jen něco „..zrovna máme pučený super meridy a jdem na to, jdem jezdit na singltreku, bude to parádní..“ a tak dál v tom samym smyslu. Vůbec je chlapík hrozně pozitivní a vypadá jak manažer z Prahe, kterýho sem s dalšíma třema kolegama poslali na teambuilding.

singl02

Radši do toho šlápnem, ať jsme na singlu dřív než tahle partička a pomalu se suneme kamenitou lesáckou cestou do kopce. Po chvilce se vpravo objevuje vyhlazená dřevěná deska a na ní S v kroužku a vedle ní už se začíná vinout nejslavnější cestička v Čechách. Martin se po ní pouští a já plnej očekávání se vrhám hned za nim, holky za mnou. Začátek je jen taková malá ochutnávka do mírnýho kopečka a než bys řekl „tojejakovonojo?“, už jseš zpátky na široký cestě a stoupáš dál. No tak snad se to polepší. Na kopci na sebe čekáme a vyrážíme znova na singl. Dál stoupá lehounce do kopce, ale už to začíná bejt zábavný. Je to taková tenká bikroska v lese, můžeš samozřejmě sedět, nasadit malou placku, pomalu stoupat a kochat se. Ale zábava začíná teprve, když trošku zabereš, dupeš, houpeš se přes boule a ze zatáčky do zatáčky. Už začínám chápat, že 12 kilometrů nebude málo. Pokuď si to člověk chce užít, musí tu fakt letět.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dáváme pauzy na vydechnutí a protáhnutí zad, který se za chvilku začínaj ozývat a potom už se pěšina konečně láme z kopce. Jestli to nahoru byla zábava, tady už je to nirvána (já to slovo nemam rád, ale nic co lepšího, co by vajydřovalo mojí radost mě nanapadlo). Jedeme s Martinem kousek za sebou, chvilku ho vnímám, ale pak už se soustředim jen na ten ouzkej pruh písku, kterej se klikatí mezi stromama. Tady už stačí jen občas si přišlápnout, někde maličko přibrzdit, ale v podstatě to jede furt samo a člověk se soustředí jen na to, kterou bouli zkopírovat a na který si může poskočit, aniž by se v zatáčce, která je metr za ní rozmáz o strom.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dojíždíme na parkoviště u Novýho Města pod Smrkem a já neskrývám svoje nadšení. Zuzka s Martinem mě trochu chladí tim, že tohle byl ten nejlepší úsek. Nevadí, uvidíme, co „ty horší“. Teď je potřeba zapnout propedal, snížit vidli, zařadit lehkej převod a nastoupat asi kilák a kousek po asfaltu. Potkáváme partičku „manažerů“ na Meridách a další skupinku, stoupáme a dáváme se lehce do řeči s chlapíkem na ocelovym singlespeedu. Musim říct, že tohle povinný stoupání po asfaltu vůbec nevadí, jak už jsme zjistili, z kopce je singl mnohem zábavnější. Co ale už trošku překvapí je následnej sjezd/rovina po asfaltu další tři kiláky. No nevadí, třeba zrovna tady časem vyroste podél asfaltu další zábavná stezka.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Konečně se po pravý ruce znovu objevuje už známá dřevěná značka s eSkem v kroužku a my skáčeme zase do lesa. Po asfaltu vítaná změna, ale přeci jenom je tenhle úsek trošku slabší, spíš rovinka, sem tam nějaká boule. Ke konci už se naštěstí začíná zase jak se patří vlnit a pak už vyjíždíme u chaty Hubertky.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Zatimco ostatní dávaj kofolu a polívku, já si jdu vyšlápnout kus po silnici a dát si poslední úsek ještě jednou. Potom už dávám taky půllitrovou kofolu a navíc si s Andy u stolu před hospůdkou bez rozpaků mažeme chleba s paštikou a je nám hej.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Teď následuje nejdelší kus singlu v kuse nepřerušovanej širokejma cestama nebo asfaltem. Vytahujem teda foťák a děláme nějakou fotodokumentaci a aspoň si tak dycky sem tam odpočinem. Konec neni možná tak výživnej jako sjezd k parkovišti u Novýho Města, ale pěkný úseky se tu najdou, to zas nemějte strach. Je to většinou po rovině, takže je zase třeba občas přišlápnout, nebo se zhurta „bikrosově“ opírat do boulí, takže když dojíždíme na parkoviště u Sudu, máme už toho celkem plný brejle.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Holkám prej jednou stačilo a jedou napřed na koupačku a my si to dáváme ještě jednou dokola. Chvilku jede první jeden, chvilku druhej, snažíme se jet kousek za sebou a mě hlavou jedou obrázky z enduro videí. Něco fotíme, ale mam strach, že fotky z týhle lokality toho moc neřeknou. Neni to o jedný utažený klopence nebo poletu na pěknou fotku. Je to o celkovym pocitu, kdy si člověk hraje mezi stromama a nemyslí na nic jinýho než levá pravá nahoru dolu, je to o tom flow, což je vošklivý americký slovo, ale žádný český to tak pěkně a jednoznačně nevystihuje, je to takovej playstation, jak říká Čárys…

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dvakrát v tempu je podle mě tak akorát dost, takže dorážíme za holkama na cachtačku do potoka, pak ještě na jednu kofolu a konečně hledat nějaký místo na spaní a ukuchtit něco na zaplácnutí hladovejch žaludků.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Za noclehem vyjíždíme nahoru do hor a nacházíme krásný parkovišťátko u sezónní silnice, která je přes léto silnice a přes zimu běžkařská stopa. Na silničce to tu musí bejt nádhera, dokonce potkáváme několik lidí na inlajnech.

singl11

Kuchtíme baštu, ale občas do toho začíná pršet, takže střídavě okupujeme Martinovo tranzita a hrajeme společenský hry a nebo jsme venku a sledujeme na noťasu bajkový videjka. K tomu jedno chlazený z potoka a pak už do aut a spát.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Jenže celou noc nás budí bubnování kapek a ráno je jasný, že z XCéčka po horách nebude nic. Prší sice lehce ale zato furt. Je nám jasný, že jediná rozumně jetelná věc za mokra v okolí je Singl. Sjíždíme teda do Novýho Města. Cestou potkáváme běžkaře na kolečkáčích, jak jí za deště rvou do kopce. „No co“, komentuje to Andy, „aspoň jim neni vedro“. No bezva, holka, za chvilku budeš mít taky šanci ukázat, že ti voda nevadí. Dorážíme teda na parkoviště, oblíkáme, Andy do toho nakonec jde taky, má pochvalu. Jen Zuzka má nějaký problémy s nohou a dneska teda hlídá auta. Stejně to bude jedna jízda a dost.

singl13

Hned v úvodu nás čeká nepříjemný překvapení. Singl je postavenej tak, že se nepodmáčí, což je fajn, protože ani za deště se nedělá bahno a zároveň štěrk s pískem drží líp než za sucha. Na druhou stranu vodu nikam nepouští, tim pádem se v každý prohlubni dělá louže. A protože singl se vlní nahoru dolu, neni o prohlubně rozhodně nouze.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

V první části, která vede do kopce se ještě snažíme před loužema brzdit nebo se jim vyhejbat, ale jak se cestička zlomí dolu, je jasný, že dneska suchý nevyvázneme. Děláme jenom pár dokumentačních fotek pro dokreslení, že jsme za mokra fakt neseděli doma za pecí a pak už jenom koukáme, abysme si tu poslední jízdu náležitě užili.

singl16

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Dneska to odsejpá náramně. S Martinem dupeme, co to dá, dycky někde počkáme na Andy, ta ani nezastavuje, protože je jí zima a tak jí hned rubeme dál. Po chvilce nevnímám, že mam v každý botě rybník a vložka na prdeli by se dala ždímat a užívám si tuhle náramnou jízdu. A musim říct, že tahle jedna jízda za deště bylo jedno z nejlepších svezení letos.

singl18

Na parkovišti potkáváme Goodfellu se Štěpánem z Plzně (svět je malej), klasicky probíhá nějaký hecování a pak už jenom narvat špinavý kola do auta a hadry do igelitky, kopnout tam horkej čaj od Zuzky a hajdy domů s pocitem, že 250 kiláků autem tam a to samý zpátky se kvůli 12tikilometrový pěšině rozhodně vyplatilo.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Reklamy

One thought on “Singltrek pod Smrkem suchej a mokrej

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s