Meluzína na sněžnicích

nahled90-p2070618

O víkendu mě skolila hrozná rýmička a sobotu jsem teda strávil v poklidu s Andy na procházkách. V neděli ráno Andy odcestovala do Prahy stověžatý a já vymejšlel, co s krásnym zimnim dnem. Nebylo mi moc dobře, takže na prkno nebo běžky jsem si netroufal, ale za oknama zuřilo azuro a mě se nechtělo sedět doma. Tak jsem si vymyslel trochu pestřejší procházku. Vzpomněl jsem si na sněžnice, o kterejch jsem začátkem zimy docela přemejšlel. Pár sms a telefonátů a zapůjčení sněžnic bylo domluvený od kámoše Martina.

Do baťohu čokoládu, chleba se sádlem a náhradní ponožky a moiru, v Ostrově vyzvednout sněžnice a už jsem uháněl směr Krušný kopce. Auto jsem kolem jedenáctý nechal na Suchý nad Jáchymovem, chvilku se pral s vázáním a chvilku čuměl do mapy, ale dva důchodci na parkovišťátku jsou moc zvědavý, co to mam na nohou za parádu, takže žádný váhání a s výrazem, že jsem se se sněžnicema na nohou už narodil a prošel s nima severní i jižní pól tam a zpátky, skáču do prašanu a pelášim si to pryč.

První seznamování a zjišťování, co to dělá. Moje mylná představa, že si pujdu po sněhu jak po ledě bere za svý po prvních metrech. Boří se to dobrejch dvacet čísel. Ale to bude asi tim, že prašanu je spoustu a je parádně načechranej. Nemít sněžnice, mam to po pás. Asi po sto metrech nacházim na stromě turistickou značku, zjišťuju, že jdu jinam, než jsem chtěl, tak se ujišťuju, že důchodci už jsou z dohledu a nebudu teda za vola, otáčim už do správnýho směru a šlapu nahoru na Pašeráckou.

Potkávám rodinku na běžkách, kontroluju mapu a po chvilce jdu za nima podél prošláplý běžkařský stopy směr Meluzína, kterou jsem si dneska dal za cíl. Takhle mě to ale nebaví, nechci se plácat podél běžkařů, tak to napaluju prudce doleva svahem nahoru, až nacházim nějakou pěšinu beze stop a šlapu si to po ní. To je teprve paráda. Ukrajovat si sám sníh a za sebou nechávat pravidelnou robotí stopu. Fascinuje mě to natolik, že co chvíli zastavuju a vlastní stopy si fotim.

Po chvíli pochodu vidim vpravo přes údolí Meluzínu. Sakra vypadá nějak dál, než se podle mapy zdálo. Ale co, nejsem na lázeňský vycházce. Šlapu dál a vylejzám na krušnohorský skimagistrále kus pod Klínovcem. Ta mě dovede až pod Meluzínu, takže se jí snažim držet tak nějak na dohled.

Tohle je na sněžnicích asi to nejlepší. Nezajímaj tě cesty ani stopy. Prostě si jdeš směrem, kam potřebuješ. Dělám to tak, že napálim nějakej azimut a jdu skrz smrčky a potůčky, než narazim na nějakou pěšinu, která se mi líbí a jdu zas chvilku po ní, dokuď jde mym směrem. Jedna taková mě po chvíli přivádí zas na magistrálu. Křižovatka pod Meluzínou už je na dohled a kolem hustej les, tak holt chvilku kousnu ten vopruz a šlapu těsně podél lyžařský dálnice.

Ale pak už zase hup mimo cesty a škrábu se někudy na kopec. Podle stop se tam nahoru někdo šplhal i na běžkách – respekt. Nahoře si za odměnu dávám ten chleba se sádlem a kousek čokolády, čekám až se mi rozfoukaj mraky a fotim na všechny strany a koukám do mapy, kudy zpátky.

Sebíhám dolu, překračuju magistrálu a mizim v lese. Držim si směr podle průseku, je to tu samej posed, tak se rozhlížim, aby mě nějakej zelenej mužík netrefil. Křižuju další běžkařskou dálnici a držim se nějaký pěšinky s prošláplou „freeridovou“ běžkovou stopou. Ta ale po chvíli vede do nějakýho úvozu projetýho traktorem a já chci přeci svůj čistej neprošláplej sníh, takže se po několika stech metrech zase vrhám do lesa, přelejzám potok lehce posranej, abych se do něj krz vrstvu sněhu nepropad, drápu se nahoru svahem a nacházim v něm úzkou pěšinu a jdu po ní. Ta by mě při troše štěstí měla dovézt, až zpátky na Suchou. Po nějaký době se zase scházim s úzkou prošláplou běžkostopou. Už toho ale začínám mít plný kecky, takže mi tohle malý narušení „mýho“ čistýho sněhu přestává vadit a ukrajuju si podél ní stopu svojí.

Návrat začíná bejt nějakej nekonečnej a začínám si říkat, jestli už jsem Suchou neminul. Cest a cestiček je tu timhle směrem nepočítaně, takže je docela možný, že jsem prostě vejš ve svahu, než jsem si myslel a že jsem nad Suchou už přešel. Ale uklidňuju se, že bych musel narazit zas na nějakou stopu nebo větší cestu. Nakonec mě cesta vyplivne přímo na louce u parkoviště a já jsem zas jednou docela rád, že vidim svý starý vošklivý auto.

Je asi půl pátý, takže přes pět hodin tůry. Nevěřil bych tomu, ale docela z toho bolej nohy. Pro mě zas další krok na cestě k poznání, že zima neni jenom celodenní lítání ve stejnym snowparku každej víkend a že zkusit se má všechno. Šlapat si sám v hlubokym sněhu ztracenej někde v kopcích je nečekaně skvělej relax. Navíc třeba na kolo přes zimu ideální trénink, protože je to vytrvalostní aktivita jak hovado a chodit můžeš od úsvitu do soumraku – a s čelovkou i po něm.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA
Meluzína v dálce .. kudy tam..?

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Reklamy

6 thoughts on “Meluzína na sněžnicích

  1. Perry…..Mezitim co ty se seres v horach po koule ve snehu..Si to tady v Praze uzivame s tvoji Andy…ale jen tak dal trenuj parohaci aspon budes mit kondicku a co nedozenes malym perrem tak aspon vydrzi "mno"….to rika vzdycky Andy kdyz je na srot a my si ji davame do trojky treba…ha ha BTW. maji skvele malou a tesnou….mnam

  2. jen si jí pučujte, aspoň se unaví v Praze a já nebudu muset o víkendu plnit manželský povinnosti a zbyde mi víc síly do hor muhahááásice nevim kdo je pan upřímný, ale těší mě, že mam fanoušky, který čtou muj blog ve dvě v noci

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s