Artík 2009

p1030675-copy

Nějak jsem poslední dobou línej psát o velkej akcích. Asi tvůrčí krize nebo prostě jenom rostoucí lenost. Těžko říct. Jenže některý akce prostě stojí za to, pár písmen o nich utrousit a Artík mezi ně určitě patří. Takže se pokusim zaštrachat v paměti a přenýst se o ten měsíc zpátky. Hup! Jdeme na to.

Dvacátejsedmej květen, středa večer, mám skoro sbaleno a přemejšlim, jestli vyrazit do Stvolen už navečer. Nakonec dávám přednost ještě jednomu večeru bez léčivých účinků Praděda a noci v peřinách a nechávám odjezd na čtvrtek ráno. Sms od Šwejka ve 4 ráno „Hajim nasi prezdivku tak si priprav tazny lano“ mě utvrzuje, že jsem udělal dobře. Pro „neartíky“ osvětlím, že dlouholetá přezdívka našeho družstva je Vožralý děti. Tuhle přezdívku jsme si nevymysleli, ale poctivě jsme si jí kdysi v roce 2001 odmakali.

Ve čtvrtek v 7 budíček, házim kolo a tábornický potřeby do Citrouše a ženu to do Stvolen. Tentokrát razim z Plzně, takže to mám za rohem. Na místě už stojí dost stanů, chlapi se chystaj na etápku, Šwejk chrápe ve spacáku na trávě.

010_img_0358

Nechávám si vyprávět střípky ze včerejší párty u vohně. Šwejk se prej ukázal jako velkej Casanova, když se místní asi 40tiletý pani snažil učarovat sladkejma řečičkama jako „Buchto neser“ a podobně. No nic. Nějak ho přiměju k životu, stavim stan a jdem si poslechnout úvodní slovo pořadatelů. Naše bránice jsou polechtaný a my v dobrý náladě vyrážíme na první etápku, která měří 68 km jako jakákoliv jiná etapa na Artíkovi (modří vědí). Jede se známym stylem, dojedeš někam do lesa, kde visí výstřižek mapy. Na něm je místo kde jseš a místo, kam máš dojet. Popíšeš, případně nakreslíš si cestu na papír a razíš. Bodů je 7, mezi každym je tak 5 až 20 km.

010_img_0420

010_img_0438

020_img_0463

Napřed nás to žene nahoru k Lubenci, na Bílej kříž, kde už to dobře známe. Potkáváme tu Martina s Pavlem a společně to kus ženem směrem Kapucín a poprvý bloudíme, kluci to otáčej, my se Šwejkem odhadujem směr a berem to přes hřeben cestou necestou. Občas se dá jet, občas tlačit, občas kolo na záda a dupeš. Dostáváme se přes hřeben, sjíždíme k silnici a šlapem na Kapucín. Lítáme po celym kopci a hledáme kontrolní bod. Nacházíme a doráží zas Marťas s Pavlem.

p1030650

My jedem dolu k silnici do bistra na dlabanec. Dostávám klobásu přes celej talíř (na Hracholuskách se tenhle pokrm jmenuje „dívčí sen“) a Šwejk jako lehký jídlo na vyjížďku volí smaženej hermelín s hranolkama.

Šviháme to dál přes skalní město kolem Sklárny a dál na Žihli, střídavě na nás vykukuje sluníčko, střídavě padá voda. Furt se oblíkám svlíkám jak vocas. V Žihli už regulerně leje a my se rozhodujem to narvat zpátky do campu. Šwejk ještě žadoní o teplou polívku někde v hospodě, ale jsem nekompromisní a šlapem dom. Přijíždíme komplet prochcaný, natočíno asi 62 km.

020_img_0615

Sprcha, bašta, Šwejk usíná, já lehce pivo u vohně, kreslíme si body do mapy na příští den a pak už jdu taky na kutě.

020_img_0656

Hele takhle by to ale nešlo. O prvnim dnu jsem se hrozně rozepsal a čekaj nás ještě dva. To by nikdo nečet. Takže to vezmu trochu víc hopem.

Pátek ráno, snídaně, přesun asi 10 kiláků po silnici pod Vladař na první doplňkovou disciplínu. Štafeta uphill/downhill dvojic. Jeden vydupe po cestě nahoru, tam plácne parťáka a ten si to hasí vytyčenou tratí dolu. Nahoru to byla fakt darda a nejrychlejší se to ukázalo jít/popobíhat a tlačit kolo. Dalo se to za 4 a půl minuty. Dolu to bylo celkem zábavný, nahoře chvilku po vrstevnici, pak se to konečně zlomilo a kalup korytem dolu, sem tam kličkovaná mezi stromama. Pod minutu a půl to šlo. Jak jsme se pak dozvěděli večer, updown štafetu jsme se Šwejkem vyhráli.

025_img_0865

025_img_0924

Po štafetě se otevírá džíp s dobrotama a servíruje se řízek s bramborama. Nabaštěný razíme na páteční etápku. Včera večer jsme si nakreslili do mapy body, ke kterejm dneská dostáváme bodový ohodnocení a musíme posbírat co nejvíc, jak jinak, že jo. Máme na to šest hodin, tak neleníme a jdem na to. Zase střídavě prší neprší a my jedem ke Žlutický přehradě k bejvlaý vesnici jménem Skoky. Sjezd k přehradě a najednou se před tebou otevírá neskutečná scenérie. V opuštěnym lese se tyčí kostel jak hovado. Potkáváme několik part, sbíráme bod a jedem dál.

p1030654

No jo jenomže se musíme nějak dostat na druhej břeh přehrady a to neni frdel. Jedem k ústí řeky Střely do přehrady, že to tam nějak přebrodíme. Místo brodu se tudy valí hnědá masa vody, beru klacek vysokej skoro jako já a když zanořim i celý zápěstí tak se konečně dotknu bahna na dně. To by bylo tak po krk. V hlavě mi jednou obrázky jak po krk v řece brodim, kolo, bágl, oblečení na hlavě. Chvilku o tom uvažujem, ale pak radši pokračujem proti proudu dál. Cesta se vzdaluje od vody a nabíráme slušnou vejšku, když zahlídnu mezi stromama v řece kamení. Tady to pujde. Sbíháme k vodě, zouvání, brodíme na druhej břeh, pak se brodíme kopřivama, stoupáme s kolem na zádech do svahu jak hovado a konečně jsme u dalšího bodu.

p1030661

p1030667

p1030675

Potkáváme asi tři dvojice a s pomocí Metyho na telefonu nakonec nacházíme druhej bod. To bude muset pro dnešek stačit, času ubejvá, tak za deště mažeme po silnici zpátky do kempu. Chrti nás předjíždí a mizí, my se Šwejkem vymejšlíme ještě „zkratku“, která nakonec končí jízdou po pás v mokrym obilnym poli. Asi to samý jako skočit po pás do rybníka.

Dneska i večer chčije, takže sprcha netradičně v chalupě a párty v maringotce. Šwejk jde spát snad už v osum. Buďto je tak vyšitej nebo šetří síly na sobotní zapářku.

Sobota ráno. Snídaně, v rámci možností hygiena a tak, že jo. Přesun do nedaleký pískovny, kde už se klasicky jezdí další doplňkovka – kros. Jenže letos ne jen tak nějakej bajkros jako dycky. Kuba si žádá pozornost a s kopce k nám si to na favoritech hasí figuranti Mety a Román. Takže prej cyklokros.

Procházíme si tratičku, někdo najíždí, podle mě na tom v tom bordelu nejde jezdit, chci to vzít na rameno a celý to oběhnout. Ale to by nebyla taková prdel, tak je mi to zakázáno. No tak jdem po dvojicích na to. Start na mokrý trávě do kopce s galuskama samo sebou žádnej med, ale pak už to na písku k mýmu přkvapení docela jede. Všichni se s tim nějak pereme po svym, Cigi nejlíp, nikomu se nic nestalo, i když některý k tomu neměli daleko.

030_img_1379

030_img_1461

030_img_1484

Přesouváme se ke svejm strojům a po jízdě na silničce v pískovně přichází na řadu silniční časovka na horáči – logický ne? Naštěstí jen 6 a půl do Manětína. Jdu na řadu, razim z kempu na silnici, velkou pilu a rvu za ní a celou dobu jí nesundavám. Asi chcípnu, v kopečkách myslim, že mi vybuchnou stehna, konečně sjezd do Manětína. Za 12:50, průměrka těsně pod 30 na mojí houpačce podle mě neni ouplně zlý.

Nicméně cíl je v Manětíně na plovárně a my už začínáme tušit nějakou levárnu. Každej rok je jedna z doplňkovek pěkně vypečená. Jakub si opět bere proslov a když přichází Mety tentokrát jako hráč vodního póla, už je to jasný. Vzduch 12 stupňů, voda těžko říct, 2×3 minuty zápas nebude zadarmo.

První chudáci skáčou do ledovýho pekla, ozývá se hroznej řev, ale pořadatelé si je vychutnávaj a každej musí bejt u svý brány, než se vhodí míč, nekonečný tázání obou družstev zda jsou připravena. Boží. Ale vono se to fakt moc dlouho nedá, takže nakonec se zápas zkracuje na 2×2 minuty. My naštěstí vypadáváme v prvnim zápase, postupovat dál je spíš za trest, taktický porady před jednotlivejma zápasama nesoucí s v duchu „Dej góla a zabiju tě debile“ jsou toho důkazem. Ve finále nakonec Cigi s Příbou rozdrtili Jirku s Ivanem, kterej se už po druhym zápase klepal tak, že se možná ještě dneska nezastavil.

040_img_1651

040_img_1670

040_img_1726

040_img_1838

Pokoušíme se rozmrznout, cpeme do sebe sekačku, rychlá soutěž o nejlepší koupací čepici a razíme na poslední etápku stejnym stylem jako včera, jen body maj jiný ohodnocení a času jsou tentokrát jen 4 hodiny.

040_img_2373

040_img_2471

Sbíráme samolepky na Kozelce, na Špičáku a aby těch kopců nebylo málo, tak ještě na Chlumský hoře a už to máme tak akorát a frčíme do kempu.

Kecá se a nenápadně se začíná popíjet a pomalu přichází to, co přijít musí a na co všichni těší i čeho se bojí zároveň. Sobotní kalba. Legendární kalba s velkým K, kde se každej rok dějou hrozný věci, který se jen díky windows efektu Praděda a tomu, že i Michal fotograf se nakonec dycky zlíská, nedostávaj mezi nezasvěcený. Já se načínám už na zahradě a v hospodě už dávám jen dvě piva a několik milosrdnejch pradědů a jdu spát snad ve dvanáct. Mrzí mě, že jsem letos skoro o všechno přišel, ale libuju si cestou do stanu, že mi za to zejtra nebude blbě.

080_img_2566

080_img_2589

080_img_2612

080_img_2744

080_img_2769

080_img_2794

Nedělě. Je mi hrozně. Je mi na umření. Nemůžu se hejbat. Praděd je zlo, ani letos jsem nad nim nezvítězil. Nevim, jak se to podařilo, ale i letos nějakym zázrakem sbalim stan, rozloučim se s těma, co žijou, cestu do Plzně si nepamatuju, svalim se do postele, aniž bych cokoliv sněd a probouzim se večer. V pět sms od Šwejka: Uz zase ziju husty“. Za rok čau!

wc

Za fotky jako vždy díky Michalovi Těch pár z divočiny jsou mý vlastní.

Reklamy

4 thoughts on “Artík 2009

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s