Tatry 2008

31-copy

Je tu podzim a venku se nic moc neděje. V tejdnu chodim z práce skoro za tmy, o víkendu si sem tam švihnu nějaký XC, který nestojí za zmínku, nebo se občas ještě leze, ale dostat fotky od Šwejka je nadlidskej úkol. Takže je čas vytáhnout nějaký zapomenutý věci z léta. Třeba naší výpravu za turistikou do Vysokejch tater na přelomu červenec srpen…

V pátek večer dorážíme s Andy na ostrovský nádraží, oba epesní nový gatě od NordBlancu a krosny jak tatranský nosiči ověšený celtama, lékárničkou, hrníčkama – kdejakej tramp od Sázavy by byl na takhle sbalenej bágl hrdej. Už tu čekaj Cipis a Herbán.

01

Kupujeme přímej lístek Ostrov – Poprad a skáčem do rychlíku. Hned po výjezdu dáváme 5 litrovej soudek gambáče, v Praze o půlnoci nás vyhazuje z kupíčka někdo s místenkama, tak pospáváme na chodbičce a nad ránem nás berou k sobě nějaký Poláci. Sedim naproti Polce s obrovskym výstřihem a obrovskejma kozama. I Andy přiznala, že se na ně občas koukla.

02

Kus před Tatrama dostává Cipis pokutu za fajčenie na záchodě ve vlaku a už jsme v Popradu.

Nakupujem v Bille zásoby na tejden a razíme busem do Javoriny. Tady nakupujem ještě zásoby Smedného mnícha a razíme podél řeky Javorinky a pak podél Meďodolského potoka směr Kopské sedlo. Napřed je to taková procházka lesem, jak u nás za barákem, ale pak se vyloupnem na louky a jsou konečně vidět první hory. Dneska je jěště krásně a šlapem si to v kraťasech.

03

V sedle dáváme relax, ale dost tu fouká, tak sbíháme k Velkému bielemu plesu, což je ve skutečnosti malá hnědá louže (a pak těm Slovákům něco věř).

04

05

Začíná pršet, tak mažeme na Brnčálku neboli Chatu pri Zelenom plese (1551 m n.m.). Zelený pleso už je fakt krásně zelený. Odpočíváme v chodbě do restaurace a když už je dostatečně pozdě, prosíme o nocleh.

06

Dostáváme luxusní flek ve „Velkém kumbále“ (nechtěl bych vidět ten malej) a poslušni Martinovo rady, když tě nechaj na chatě přespat, je slušnost dát si tam aspoň jedno pivo, razíme dolu do hospody.

Andy je unavená, dává s náma jednu borovičku a pivo na zapití prvního dne a jde spát. Cipis balí barmanku a zve jí na borovičku. To tu prej ale nikdo nepije, tady se pije slivovica s tymiánom. Tak jdem do ní (teda do slivovice, ne do barmanky). Musim říct, že slivovici nesnáším, ale tohle bylo fakt dobrý a pár jich ten večer padlo. Chatárovi jsme myslim poděkovali ažaž (jedno pivo to fakt nebylo) a můžem jít spát.

07

08

V neděli ráno si domlouváme ještě jeden nocleh na Brnčálce a zůstáváme. Dopoledne okukujeme trénink nějakýho místního lezeckýho campu a nástup na dnešní tůru na Beranie sedlo.

09

10

Dáváme baštu a jdem na to. Cesta vede mimo značený cesty, ale máme ČHSky, tak by neměl bejt problém s případnou kontrolou. Počasí krásný, jdem v kraťasech a triku, začátek cesty je po řetězech, a pak se jde podle mužiků Velkou zmrzlou dolinou až pod sedlo.

11

12

13

To je i teď plný sněhu. Andy s Herbánem zůstávaj a my jdeme s Cipisem po řetězech až do sedla. Odměnou je nám luxusní výhled do další části hor. Jsme ve 2389 m n. m a vidíme jedno z ples u Téryho chaty, kam chceme zejtra dojít.

14

Mažeme dolu a cestu si urychlujeme „lyžováním“ ve sněhu. Jednou mi to ujelo a projel jsem se pěknej kousek po sněhu, než jsem zasek špičatej šutr jako cepín – připadal jsem si jak Stallone v Cliffhangerovi. Dáváme odpočinek a véču, ještě bouldrujem v pohorách nějaký šutry kolem chaty a večer se dál rozjíždí podobně jako včera. Po dávce slivovice s tymiánom se pokoušim v hospodě platit kartou (hrací – tušim, že to byl kulovej král), Cipis se pokouší získat telefon na barmanku, Andy dostává záchvaty smíchu.

15

16

Pondělí ráno. Prší a my čekáme asi do 11ti než přestane a pak vyrážíme přes Velkou Svišťovku, Skalnaté pleso a Zámkovského chatu na Terynku. Na Svišťovku (2038 m n.m.) kousek po řetězech a pak serpentýnama, nahoře mlha, že by se dala krájet (znáte z Rákosníčka).

17

18

19

Mlha se drží dál a cupitáme nekonečnym suťoviskem na Skalnaté pleso (1751 m n.m.). Vaříme polívku a kafe vedle stanice lanovky, chvilkama se mlha rozestoupí a my zahlídnem kus lanovky na Lomničák; vrchol ale nikdy.

20

21

Mažeme dál na kolem chaty Laco Kulangy (krále tatranských nosičov) na Zámkovského chatu (1475 m n.m.), kde necháváme bágly a jdem se mrknout ještě na Obrovský vodopád. Pak nás čeká ještě Malou studenou dolinou na Terynku (2015 m n.m.). Nahoru dorážíme za tmy a dostáváme guláš a nocleh v horolezecký kuchyňce.

22

Úterý ráno krásný probuzení a rozhled do údolí. Je docela kosa, oblíkáme se s Cipisem a razíme na Ladový štít. Bereme jen průvodce, flašku s vodou a do kapsy zásoby hroznovýho cukru. Andy s Herbánem si dávaj odpočinek na chatě.

23

Nějak se držíme směrem, kterym máme jít, pak už začíná místy sníh. Najednou hroznej dusot, leknem se a kus od nás si to šupajdí paní kamzíková s mládětem až sníh lítá. Suť se sype a sníh klouže, jak už je to tu prudký, tak se snažíme dojít ke skalní stěně štítu, že se podél ní pujde líp. Ale metr a půl silná vrstva sněhu končí 30 čísel od skály. Klouže to tu ještě víc, tak se chvilku plazíme mezi sněhem a stěnou a chvilku bouldrujem traverz po stěně.

24

25

Dorážíme k nástupní rampě na Ladový štít. Tady už to začíná bejt trošku o držku. Bejt to na značený cestě, tak jsou tu určitě řetězy. Jde se kus nad stěnou, takže když ti to uklouzne, dáš si nedobrovolnej let do údolí. Dostáváme se do sedla (asi 2500 m n.m.) a otvírá se nám ten nejhezčí pohled do dalšího údolí. Odsuď už je to skalní sráz na obě strany a podle průvodce je to dál už na lano, takže se chvilku kocháme a otáčíme to zpátky dolu.

26

27

28

Vyběhnout nahoru byla sranda, ale dolu to neni zadarmo a já se místama docela vybál. Konečně jsme pod skálou na sněhu a „lyžujem“ dolu. Pak dáváme zbytek skákáním po obrovskejch šutrech. Neskutečná prdel, ale dole už máme dost.

Na chatě nekonečný davy turistů, se zmrzlou Andy a Herbym vaříme oběd. Uvařit tu polívku trvá snad hodinu. Razíme krásnou cestou po řetězech do Priečneho sedla (2352 m n.m.) a odsud nekonečnou štreku na Zbojničku (1960 m n.m.).

29

30

31

32

33

Už je dost kosa a když dorážíme na chatu, začíná sněžit. Začátkem srpna fajn. Dáváme véču (na každý chatě maj guláš, klobásu a buchty na páre = ovocný knedlíky), píšem pohledy a snad v 8 večer jdem na kutě.

Do středečního rána nás buděj zasněžený okolní štíty, ale taky nekonečnej chcanec.

34

Ten asi jen tak nepřestane, takže se rozhodujem navléct do pláštěnek a mažeme nejkratší cestou podél Velkého studeného potoka směrem civilizace. U prvního brodu se ještě zouvám, ostatní už rezignujou a broděj v botech. Já mam boty durch asi o 10 minut později, kdy už se jde regulérnim potokem.

35

36

I v tomhle počasí si zacházíme z Rainerovy chaty na Vodopády Studeného potoka a pak v Hrebienoku zjišťujem, že lanovka dolu nejede, kvůli silnýmu větru. Tak sbíháme do Smokovce po svejch, dáváme langoše a hambáře, nakupujem zásoby slivovice s tyminánom na doma a frčíme električkou do Popradu. Na nádraží obsazujem čekárnu, do který zatejká, rozvěšujem mokrý hadry a čekáme asi 8 hodin na večerní vlak. Už radši kupujem místenky a mastíme domů umet se a najíst.

37

Advertisements

3 thoughts on “Tatry 2008

  1. kuva co to máš Deštíku za červený polobotky?? a proč je máte stejný?? to teď frčí?? :-)Už jsem tě dlouho neviděl, na těch fotkách vypadáš ještě menší než ve skutečnosti 🙂

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s